2 As 176/2024 — Nejvyšší správní soud

2 As 176/2024- 45 - text  2 As 176/2024 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Terezy Kučerové a Karla Šimky v právní věci žalobce: M. M., zastoupený JUDr. Davidem Volfem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 7, Kladno, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2023, č. j. KK/2347/KR/2203, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 7. 2024, č. j. 55 A 28/202342, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce je ode dne 28. 8. 2020 vlastníkem domu, který je nemovitou kulturní památkou v památkové zóně Hornická kulturní krajina Jáchymov. Rozhodnutím Městského úřadu Ostrov ze dne 12. 7. 2022, č. j. MěÚO/79820/2021/OMM/Ma, byl žalobce uznán vinným z přestupku na úseku státní památkové péče podle § 39 odst. 1 písm. e) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění do 30. 6. 2023 („zákon o státní památkové péči“). Toho se měl dopustit nedovolenou údržbou a rekonstrukcí shora specifikovaného objektu – žalobce nedisponoval závazným stanoviskem příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností (zde Městského úřadu Ostrov, odboru památkové péče). Za to mu byla uložena pokuta ve výši 190 000 Kč. Prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Ostrov bylo k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného potvrzeno. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Dospěl k závěru, že správní orgány oprávněně uznaly žalobce vinným z uvedeného přestupku. Ve správním řízení bylo dle krajského soudu prokázáno, že se jej žalobce dopustil jednak tím, že (i) vyčištěním dvora a zadního objektu domu provedl údržbu kulturní památky, aniž by k takovému úkonu disponoval závazným stanoviskem orgánu státní památkové péče; a dále tím, že (ii) provedl rekonstrukci domu – odstranil dochované omítky a stropy, které nahradil stropy novými, aniž by pro takovou činnost disponoval závazným stanoviskem orgánu památkové péče. [3] Obecní úřad obce s rozšířenou působností vydal žalobci (na podkladu závazného stanoviska orgánu památkové péče ze dne 29. 4. 2021) souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru – udržovacích prací spočívajících toliko ve výměně střešní krytiny a oken (doplnění chybějících oken). Krajský soud dospěl k závěru, že ve správním řízení bylo prokázáno, že zbylé shora vymezené práce (i, ii) žalobce provedl bez tohoto souhlasu. [4] V případě prací spočívajících ve (i) vyčištění dvora a zadního objektu dospěl krajský soud ve shodě se správními orgány k závěru, že šlo o údržbu kulturní památky ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o státní památkové péči. Vyklizením stavebního a jiného odpadu a odstraněním náletového porostu bez vyjádření orgánu památkové péče došlo k formálnímu porušení zákona o státní památkové péči a současně k ohrožení zájmu na péči státu o kulturní památky. Nebylo totiž postaveno najisto, že se ve dvoře a zadním objektu nenachází předměty či jiné zdroje poznání kulturně historických hodnot. [5] V případě rekonstrukce domu spočívající v (ii) odstranění dobových omítek a stropů, které byly nahrazeny novými, dospěl krajský soud k závěru, že ačkoli se ve správním řízení nepodařilo zajistit přímý důkaz osvědčující, že k činnostem realizovaným nad rámec povolení došlo v době, kdy vlastníkem objektu byl již žalobce, tato skutečnost byla prokázána řadou nepřímých důkazů. Stejně jako správní orgány přitom vycházel zejména z pořízené fotodokumentace obsažené ve spisovém materiálu. Ve vztahu k omítkám i stropům zmínil, že tyto byly v roce 2019 ve špatném stavu, téhož roku však došlo k zabezpečení objektu vůči působení nepříznivých povětrnostních vlivů, a nelze tak předpokládat, že by se jejich stav během dvou let zhoršil natolik, aby omítky opadaly samy a došlo k propadu všech stropů. V období od 25. 11. 2021 do 23. 5. 2022, tedy v době, kdy již žalobce byl vlastníkem objektu, byly navíc prokazatelně zbudovány stropy nové. K těmto indiciím krajský soud doplnil, že žalobce za účelem umístění kontejneru a lešení požádal o zábor veřejného prostranství před domem, z čehož lze usoudit, že v době tohoto záboru prováděl dané stavební práce. Ty byly v obdobném rozsahu realizovány také vlastníkem vedlejšího domu, který se žalobcem postupoval koordinovaně. Všechny tyto okolnosti nasvědčují tomu, že stavební práce nad rámec těch, které byly vymezeny souhlasem orgánu památkové péče, provedl žalobce. Ten ve správním řízení nepředložil žádné podklady, jež by osvědčovaly, jakým způsobem byla rekonstrukce naplánována a následně provedena. [6] Pokuta ve výši 190 000 Kč nebyla krajským soudem shledána likvidační a nepřistoupil ani k její žalobcem navrhované moderaci. Ten ani přes výzvu dostatek informací vážících se k jeho majetkovým poměrům správním orgánům nesdělil. Správní orgány z vlastní iniciativy zjistily žalobcovy majetkové poměry řádně a dostatečně, přičemž dospěly k závěru, že jsou natolik dobré, že o pokutu, která by pro něj měla likvidační důsledky, nejde. S tím se krajský soud ztotožnil. Pro moderaci zákonný důvod neshledal – nejde o trest, který by byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši (uložená částka činí 9,5% maximální výše zákonné sazby). II. Argumentace účastníků řízení [7] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce („stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“). [8] Ve vztahu ke stavebním zásahům spočívajícím v (ii) odstranění původních omítek a stropů a zhotovení stropů nových stěžovatel namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Tu navázal na nedostatek důvodů, spočívající v nevypořádání jeho žalobních námitek, podle kterých nebylo v řízení před správními orgány prokázáno, že to byl on, kdo řešené stavební zásahy provedl. [9] Stěžovatel namítá, že ve správním řízení nebylo přímými důkazy ani řetězcem nepřímých důkazů prokázáno, že stržení původních omítek svislých konstrukcí a stropů učinil on sám. Závěry správních orgánů jsou založeny spíše na spekulacích, které nijak nereflektují klimatické podmínky v oblasti, jež nasvědčují tomu, že k opadání omítek a stropů došlo samovolně, následkem těchto klimatických vlivů. Správní orgány pochybily, pokud v této otázce nenechaly vypracovat odborné vyjádření či znalecký posudek. [10] Krajský soud nijak neodůvodnil své závěry o tom, že stavební úpravy provedené nad rámec souhlasného závazného stanoviska orgánu památkové péče provedl stěžovatel v době, kdy již byl vlastníkem objektu. Stěžovatel se současně vymezil proti tvrzení krajského soudu, podle něhož se měl ke svému jednání přiznat. Takový závěr není správný, stěžovatel od počátku vlastní zavinění odmítá. Rovněž skutečnost, že v sousedním domě probíhaly v rozhodné době shodné stavební úpravy a že stěžovatel požádal o zábor obecního pozemku za účelem vystavění lešení a umístění kontejneru, neprokazuje, že se stěžovatel jemu vytýkaného přestupkového jednání dopustil. Správní orgány naproti tomu po stěžovateli nemohou požadovat prokázání negativní skutečnosti, tedy toho, že stavební úpravy neprovedl. Ve správním řízení nebyl vyslechnut původní vlastník objektu ani vlastník sousední nemovitosti, s nímž měl stěžovatel jednat ve shodě, správní orgány proto postupovaly v rozporu se svou povinností řádně zjistit a prokázat skutkový stav věci. [11] Krajský soud pochybil, pokud shora popsaný postup správních orgánů aproboval. Žalobou napadené rozhodnutí měl krajský soud zrušit, neboť skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisovém materiálu či je s ním v rozporu a při jejím zjišťování byl porušen zákon takovým způsobem, že to ovlivnilo zákonnost napadeného rozhodnutí. [12] Stěžovatel se dále vymezuje proti závěru o naplnění skutkové podstaty přestupku spočívající v (i) odstraňování náletu a odpadu ze dvora a zadní části objektu. Uvádí, že v tomto směru k žádným změnám stavby, terénním úpravám či úpravě dřevin nebo udržovacím pracím na nemovitosti nedošlo. Odstraňoval pouze odpad ze dvora, který byl v předchozích letech obýván bezdomovci. Tím k negativnímu zásahu do jakékoli kulturně cenné části nedošlo. Obnovou památky ve smyslu § 14 zákona o státní památkové péči nelze rozumět jakýkoli zásah na památce (rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2009, č. j. 2 As 11/200964). Úklid dvora nelze podřadit pod údržbu památky ve smyslu § 3 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon („stavební zákon“). Výklad tohoto pojmu byl v případě stěžovatele proveden příliš extenzivně a v jeho neprospěch, což je v rozporu se základními zásadami správního řízení. Konstatování správních orgánů a krajského soudu o tom, že se na dvoře objektu mohly nacházet před