2 As 176/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 176/2025- 62 - text  2 As 176/2025 - 65 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Mgr. V. V., proti žalovanému: Zastupitelstvo města Litoměřice, se sídlem Mírové náměstí 15/7, Litoměřice, proti usnesení žalovaného ze dne 24. 4. 2025, č. j. 54/2/2025, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2025, č. j. 141 A 26/202520, takto: I. Žádost žalobce o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost se zamítá. II. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení žalovaného, kterým žalovaný rozhodl o odstranění sochy vojáka Rudé armády nazvané Čest a sláva Sovětské armádě z Jiráskových sadů ve městě Litoměřice a o jejím přesunutí do kasáren. Krajský soud žalobu v záhlaví označeným usnesením dle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), odmítl, neboť se věc netýká výkonu veřejné správy ze strany orgánů města Litoměřice. [2] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jež byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena dne 5. 8. 2025. [3] Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky 19 Sazebníku poplatků, který je přílohou tohoto zákona, činí poplatek za kasační stížnost 5.000 Kč. [4] Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebylli poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. [5] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 7. 8. 2025, č. j. 2 As 176/20257, vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Ke splnění této povinnosti mu stanovil lhůtu 15 dnů od doručení usnesení. Zároveň ho poučil, že nebudeli poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, zastaví řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. [6] Dne 22. 8. 2025 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud následně stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení přípisu doložil své osobní a majetkové poměry. Za tím účelem mu zaslal formulář o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „formulář“). Stěžovatel na tuto výzvu nijak nereagoval, o prodloužení stanovené lhůty nepožádal. Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 10. 9. 2025, č. j. 2 As 176/202531, žádost stěžovatele zamítl, neboť vůbec nevylíčil ani nedoložil své osobní a majetkové poměry, opětovně ho vyzval k zaplacení soudního poplatku, k čemuž mu stanovil novou náhradní lhůtu v délce 15 dnů od doručení usnesení. Současně jej znovu poučil o následcích nevyhovění této výzvě. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 10. 9. 2025, takže posledním dnem stanovené lhůty byl čtvrtek 25. 9. 2025. [7] Dne 10. 9. 2025 stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu doručil přípis, v němž uvedl, že z důvodu nemoci nemůže ve věci jednat, což ovšem v rozporu se svým příslibem nedoložil. V poslední den nové náhradní lhůty k zaplacení soudního poplatku, tedy 25. 9. 2025, zaslal stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu nový návrh na osvobození od soudních poplatků. K návrhu přiložil vyplněný formulář, který mu dříve zaslal Nejvyšší správní soud. Alternativně stěžovatel požádal o posečkání se zaplacením soudního poplatku. V žádosti uvedl, že vyzval jiné subjekty, aby mu se zaplacením soudního poplatku pomohly, přičemž jeden z nich (Komunistická strana Čech a Moravy) mu sdělil, že ve věci uspořádá sbírku či věc projedná ve svých orgánech. [8] Následujícího dne stěžovatel zaslal Nejvyššímu správnímu soudu „revizi“ výše uvedených návrhů, která je však obsahově shodná s původními podáními. Téhož dne zaslal další přípis, v němž vymezil důvody, proč ve stanovené lhůtě nebyl schopen zaplatit soudní poplatek. Dále v něm uvedl, že na jeho straně došlo k podstatné změně okolností, která dle jeho názoru ospravedlňuje opětovné podání žádosti o osvobození od soudních poplatků. Rovněž předložil řadu listin, které mají osvědčit jeho nepříznivou majetkovou, zdravotní a sociální situaci. [9] Ke svým návrhům konkrétně uvedl, že mu Nejvyšší správní soud v souvislosti s první žádostí o osvobození od soudních poplatků stanovil příliš krátkou lhůtu k doložení osobních a majetkových poměrů, neboť činila fakticky pouze 13 dní včetně dnů pracovního volna, během nichž stěžovatel z důvodu svědomí a náboženského přesvědčení nemůže pracovat. Poukázal na několik usnesení a přípisů Nejvyššího správního soudu, jimiž mu byly stanoveny delší lhůty pro učinění různých úkonů v jiných řízeních o kasační stížnosti, než jaká mu byla stanovena v této věci. Dle názoru stěžovatele by měli všichni soudci Nejvyššího správního soudu postupovat jednotně. V nynější věci byl stěžovatel diskriminován, motivem diskriminace mohla být politická povaha merita věci. Před i v průběhu lhůty k doložení jeho majetkových poměrů i lhůty k zaplacení soudního poplatku byl stěžovatel nemocný. Od 14. do 20. 8. 2025 byl v pracovní neschopnosti, která byla ukončena nikoli z důvodu zlepšení jeho zdravotního stavu, ale v důsledku žádosti Územní správy sociálního zabezpečení, neboť stěžovatel není účasten nemocenského pojištění. Aktuální zdravotní zprávu stěžovatel doložit nemůže, neboť dne 18. 9. 2025 došlo ze strany jeho ošetřující lékařky k ukončení poskytování zdravotní péče, s čímž stěžovatel nesouhlasí. Dále se stěžovatel věnuje příčinám své nemoci, které vidí v jiných soudních řízeních, jichž je účastníkem. Změna poměrů na jeho straně je zjevná. Jeho nemoc mu snižuje možnosti výdělku, nově navíc obdržel výpověď podnikatelského účtu ze strany banky z důvodu debetního zůstatku, což pravděpodobnost zlepšení jeho majetkových poměrů dále snižuje. Stěžovatel dosáhl poslední výdělek výkonem advokátní činnosti v březnu 2025. Potřebuje léky v ceně 25.000 Kč, které mu byly předepsány koncem srpna 2025. Konečně se stěžovatel domáhá toho, aby Nejvyšší správní soud zrušil své usnesení č. j. 2 As 176/202531 prostřednictvím autoremedury dle § 210a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). [10] Dne 29. 9. 2025 zaslal stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu další přípis, v němž uvedl, že oslovil další subjekty, které by mu mohly se zaplacením soudního poplatku pomoci. Je toho názoru, že veřejná moc (soudy) by měly umožnit realizaci práva na soudní ochranu pomocí veřejných a soukromých sbírek a peněžních darů, neboť solidární spolupráce je základním rysem právního státu. Zároveň navrhl, aby byl osvobozen od soudních poplatků alespoň zčásti, neboť částku 3.000 Kč by byl ochoten obratem uhradit. [11] Z usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 12. 3. 2015, č. j. Konf 2/201417, č. 3226/2015 Sb. NSS, vyplývá, že „podáli účastník řízení před soudem žádost o posečkání s placením soudního poplatku, soud ji posoudí podle zákona o soudních poplatcích a příslušných procesních řádů jako žádost o osvobození od soudního poplatku, žádost podle § 9 odst. 4 písm. c) citovaného zákona, nebo jako žádost o prodloužení soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku“. Z textu stěžovatelových podání vyplývá, že se domáhá právě osvobození od soudního poplatku, přičemž o osvobození žádá již podruhé, nyní alespoň částečné, případně prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku. [12] Judikatura dovozuje, že „o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došloli ke změně poměrů účastníka řízení“ (rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/200865). Pokud opakovaná žádost takové nové informace neobsahuje, nerozhoduje o ní soud vůbec (rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2011, č. j. 8 As 65/2010106, bod 10). O opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků tedy soud rozhodne jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné rozhodné skutečnosti, které účastník nemohl v předchozí žádosti uplatnit, resp. došloli ke změně poměrů účastníka řízení. Je přitom na žadateli, aby prokázal změnu poměrů, která by odůvodňovala opětovné rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků (rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2021, č. j. 7 Afs 200/202177). Změna poměrů stěžovatele musí být posuzována ve vztahu k prvotní žádosti o osvobození od soudních