2 As 223/2024 — Nejvyšší správní soud

2 As 223/2024- 42 - text  2 As 223/2024 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Bevande s.r.o., se sídlem Vinořská 357, Přezletice, zast. JUDr. Jakubem Kadlecem, advokátem, se sídlem Karolinská 661/4, Praha 8, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Květná 504/15, Brno, proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 1. 2022, č. j. SZPI/BC17236/2021, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 14 A 31/2022158, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 14 A 31/2022158, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobkyně se zabývá prodejem vína. V souvislosti s touto činností ji Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Praze (dále jen „správní orgán I. stupně“), shledal vinnou ze spáchání celkem čtyř přestupků, za což jí uložil úhrnnou pokutu ve výši 35 000 Kč. S tím se ztotožnila i žalovaná coby odvolací orgán. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) sice žalovaná změnila rozhodnutí správního orgánu I. stupně, avšak pouze za účelem nápravy písařské chyby. [2] Z hlediska tohoto řízení jsou relevantní pouze dva přestupky, které žalobkyně spáchala. Prvního přestupku se dopustila tím, že neoznámila příchod nebaleného vína do České republiky, čímž porušila povinnost stanovenou jí v § 14a odst. 1 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), a naplnila tak skutkovou podstatu přestupku podle § 39 odst. 1 písm. c) tohoto zákona (dále jen „přestupek č. 1“). V této části je rozhodující posouzení otázky, zda víno umístěné v obalu typu Polykeg je nebaleným vínem, jehož příchod měla žalobkyně oznámit, nebo zda je obal typu Polykeg obalem určeným pro spotřebitele podle § 3 odst. 1 písm. y) zákona o vinohradnictví a vinařství. [3] Druhého přestupku se žalobkyně dopustila tím, že uvedla na trh vinařský produkt, který nebyl doprovázen průvodním dokladem obsahujícím všechny povinné náležitosti (údaj o šarži, místu odeslání a výrobci), čímž porušila povinnost stanovenou jí v § 27 odst. 4 písm. b) bodě 4 zákona o vinohradnictví a vinařství, a naplnila tak skutkovou podstatu přestupku podle § 39 odst. 2 písm. s) tohoto zákona (dále jen „přestupek č. 2“). V této části je sporné, zda správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav. [4] Proti napadenému rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Městský soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. [5] Obal Polykeg je podle městského soudu obalem určeným pro spotřebitele podle § 3 odst. 1 písm. y) zákona o vinohradnictví a vinařství, a to přinejmenším jako bez výměny jednorázového uzávěru znovu nenaplnitelný obal. Městský soud se neztotožnil s názorem žalované, že kritériem pro posouzení jednorázovosti obalu (resp. jeho opětovné nenaplnitelnosti bez výměny jednorázového uzávěru) je technická proveditelnost takového naplnění. Takový výklad je totiž proti smyslu zákona. Obal určený pro spotřebitele musí mít objem do 20 litrů. Zákonodárce počítal s tím, že falšování originality obsahu takto malých obalů není rentabilní. Právě limitace objemu tak má zabránit tomu, aby nedošlo k přesunu černého trhu s vínem z oblasti sudového vína do oblasti vína baleného. Společným rysem obou druhů obalů pro spotřebitele je požadavek na určitelnost a nezaměnitelnost obsahu. Rozhodným je tedy to, jak bude obal vnímat průměrný spotřebitel. Spotřebitel by měl v důsledku objektivní faktické nemožnosti obal znovu naplnit usuzovat na originalitu jeho obsahu (resp. soulad obsahu obalu s informací na něm uvedenou). [6] Žalovaná však vychází pouze z technické možnosti obal znovu naplnit, vztah ke spotřebiteli vůbec nezohlednila, a proto nemůže být její úvaha úplná. Namístě nejsou úvahy o možném zneužití obalu Polykeg. Žalovaná neměla posuzovat možnosti nelegální manipulace s tímto obalem. Obal měla zkoumat pouze ve stavu, v jakém byl vyroben. Žalovaná také poukázala na to, že plomba (krytka) se při použití sice odlomí, lze si nicméně jednoduše obstarat novou. Žalovaná však pomíjí legální definici jednorázového uzávěru podle § 3 odst. 1 písm. z) zákona o vinohradnictví a vinařství, z níž vyplývá, že součástí jednorázového obalu jsou i související bezpečnostní prvky. Plomba nepochybně tímto bezpečnostním prvkem je. Opětovná nenaplnitelnost obalu se však netýká situace, kdy je pro opětovné naplnění nutné uzávěr (resp. související bezpečnostní prvek) vyměnit. Nahradit použitou krytku za novou lze prakticky u každého obalu, nahradit lze např. i korek u skleněné lahve. [7] Žalovaná v řízení před soudem argumentovala, že krytku z obalu Polykeg je možné odejmout bez poškození a znovu ji nasadit. Jde však o novou argumentaci, na níž se nezakládá napadené rozhodnutí. Žalovaná navíc předpokládá nezákonnou manipulaci s obalem. Z přiloženého videa je patrné, že k takové manipulaci je třeba ostrý předmět. Nejedná se tak o standardní použití obalu. [8] Co se týká přestupku č. 2, žalovaná podle městského soudu nedostatečně zjistila skutkový stav. Žalobkyně neměla podle žalované disponovat průvodním dokladem, který by obsahoval všechny povinné náležitosti. Během provedené kontroly předložila žalobkyně jako průvodní doklad fakturu. Kontrolující osoby však ofotily fakturu pouze z obrazovky počítače (navíc ve špatné kvalitě). Žalovaná sama zmínila, že pokud měla faktura i druhou stranu, není jí o tom nic známo. Městský soud tak má důvodné pochybnosti o tom, zda žalobkyně skutečně porušila svou povinnost. V dalším řízení musí žalovaná zohlednit předložený průvodní doklad (fakturu) ve své celistvosti. Žalovaná se má také zabývat otázkou, zda byla žalobkyně povinna mít v průvodním dokladu údaj podle § 11 odst. 1 písm. l) vyhlášky č. 88/2017 Sb., a to s přihlédnutím k závěrům městského soudu o povaze obalu Polykeg. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [9] Proti rozsudku městského soudu podala žalovaná (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [10] Napadený rozsudek je v rozporu s rozsudkem NSS ze dne 28. 8. 2024, č. j. 6 As 334/202338, který vycházel z objektivních technických vlastností obalu. Městský soud na zohlednění skutečných technických vlastností obalu typu Polykeg a jeho uzávěru naopak rezignoval. Místo toho upřednostnil vnímání spotřebitele, aniž by pojem vnímání spotřebitele blíže vysvětlil. [11] Městský soud uvedl, že nepotřebuje pro rozhodnutí znalecké posudky, neboť povaha obalu podle zákona o vinohradnictví a vinařství je otázkou právní. Právo je však třeba aplikovat na dostatečně zjištěný skutkový stav. Skutkový stav není v tomto případě možné hodnotit pouze pomocí fotografií obalu, uzávěru a plomby, ale je nutné se zabývat jejich skutečnými vlastnostmi. Stěžovatelka předložila městskému soudu znalecký posudek týkající se obalu typu Keykeg, který má velmi podobné vlastnosti jako obal Polykeg. Stěžovatelka snesla řadu argumentů, proč obal typu Polykeg není způsobilý zajistit autenticitu obsahu. Její argumenty však městský hodnotil jako spekulace (viz bod 43 napadeného rozsudku). Městský soud se v návaznosti na rozsudek NSS č. j. 6 As 334/202338 také nedostatečně zabýval funkcí plomby jako bezpečnostního prvku uzávěru. Stěžovatelka má za to, že plombu nelze považovat za bezpečnostní prvek ve smyslu zajištění autenticity obsahu obalu, ale pouze za bezpečnostní prvek chránící narážecí ventil před poškozením a znečištěním. Pojem bezpečnostní prvek užitý zákonodárcem předpokládá vyšší než běžnou úroveň autenticity obsahu. Plomby jsou samostatně k dostání od výrobce obalů Polykeg a je možné je bez problémů vyměňovat a případně je také doplňovat libovolnými údaji o obsahu obalu. Stěžovatelka navíc videozáznamem s praktickým pokusem doložila, že lze plombu bez poškození a bez speciálního nářadí sejmout a následně ji opět použít (a v mezidobí např. vyměnit obsah obalu). K opětovnému naplnění obalu tak není nutná ani výměna plomby. Možností opětovně použít sejmutou plombu argumentovala stěžovatelka již na straně 11 svého rozhodnutí, a tudíž se nejedná o novou argumentaci, jak míní městský soud. Stěžovatelka tuto argumentaci pouze rozvinula. [12] Podle stěžovatelky by se mělo přihlédnout i k možným nestandardním manipulacím s obalem či plombou. Takový výklad odpovídá vůli zákonodárce, který chtěl minimalizovat možnost podvodného jednání a tím co nejvíce zaručit autenticitu produktu, což reflektoval i Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 6 As 334/202338. Od bezpečnostního prvku zajišťujícího autentičnost obsahu obalu je namístě očekávat vyšší míru zabezpečení. Plomba u obal