2 As 281/2024 — Nejvyšší správní soud

2 As 281/2024- 63 - text  2 As 281/2024 - 69 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Evy Šonkové v právní věci žalobců: a) město Zábřeh, se sídlem Masarykovo náměstí 510/6, Zábřeh, zast. Mgr. Lukášem Rothanzlem, advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, b) Za zdravý Ráječek, z. s., se sídlem Říční 1669/1, Zábřeh, c) Mgr. E. W., d) Ing. arch. P. W., žalobci b), c) a d) zast. Mgr. Davidem Černým, advokátem se sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, e) obec Rájec, se sídlem Rájec 98, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1491/40a, Olomouc, za účasti osoby zúčastněné na řízení: WANEMI CZ a. s., se sídlem Lidická 1005/23b, Brno, zast. Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2022, č. j. KUOK 58191/2022, o kasačních stížnostech žalobce a) a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 11. 2024, č. j. 60 A 61/2022202, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 11. 2024, č. j. 60 A 61/2022202, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Osobě zúčastněné na řízení se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Vojtěcha Novotného, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad Šumperk (stavební úřad) rozhodl dne 28. 12. 2018 na žádost osoby zúčastněné na řízení (dále „stavebník“) o umístění stavby označené jako „Využití obnovitelných zdrojů energie a druhotných surovin při výrobě papíru v průmyslové zóně v Zábřehu“ (dále též „záměr“ či „papírna“) podle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2012. Žalobci spolu s dalšími účastníky řízení podali proti tomuto rozhodnutí odvolání. Žalovaný výrokem II žalobou napadeného rozhodnutí částečně změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu. Výrokem I, jenž není předmětem soudního přezkumu, žalovaný zamítl jedno odvolání pro opožděnost. Do výroku rozhodnutí o umístění stavby žalovaný doplnil podmínky vyplývající ze stanovisek dotčených orgánů, s odvolacími námitkami žalobců se však neztotožnil. [2] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále „krajský soud“) výrokem III rozsudku ze dne 24. 1. 2023, č. j. 60 A 61/2022131, zrušil výrok II rozhodnutí žalovaného a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Jeho odůvodnění označil za nedostatečné, neboť nehodnotilo soulad záměru s územně plánovací dokumentací. Krajský soud navíc dospěl k závěru, že stavebník nedisponuje soukromoprávním titulem k umístění záměru na pozemky ve smyslu § 86 odst. 1 písm. a) stavebního zákona. Výroky IV až IX rozsudku krajského soudu se týkaly náhrady nákladů řízení. Pro úplnost lze uvést, že výrokem I krajský soud spojil žaloby ke společnému projednání a výrokem II odmítl žalobu žalobce a) (dále „město“) proti výroku I rozhodnutí žalovaného. [3] Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem ze dne 15. 5. 2024, č. j. 2 As 28/202382, zrušil výroky III až IX rozsudku krajského soudu č. j. 60 A 61/2022131. Uvedl, že žalovaný zhodnotil soulad záměru s územně plánovací dokumentací přezkoumatelně, a to včetně otázky regulativu omezujícího provoz s negativními vlivy. Podle NSS nepostačovalo uzavřít, že stavebník nedisponoval dokladem o právu provést stavbu ve smyslu § 86 odst. 1 písm. a) stavebního zákona a zavázal krajský soud, aby posoudil, zda stavebník doložil souhlas s umístěním záměru ve smyslu § 86 odst. 3 stavebního zákona. Krajskému soudu také uložil zabývat se i těmi žalobními námitkami, které v prvním rozsudku nevypořádal poté, co dospěl k závěru, že stavebník nedisponuje právním titulem, na jehož základě by mohl umístit svůj záměr na pozemky města. [4] Krajský soud výrokem I nyní napadeného rozsudku zamítl žaloby žalobců a), c), d) a e), výrokem II k žalobní námitce žalobce b) (dále „spolek“) zrušil výrok II rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a výroky III až V rozhodl o nákladech řízení. Ve vztahu k řízení o kasačních stížnostech jsou podstatné jeho závěry k existenci souhlasu vlastníka pozemků ve smyslu § 86 odst. 3 stavebního zákona a k podmínce č. 26 závazného stanoviska EIA ze dne 18. 5. 2015 (dále „závazné stanovisko EIA 2015“). Podle krajského soudu bylo účelem souhlasu podle § 86 odst. 3 stavebního zákona především zajistit, že vlastník bude seznámen se záměrem. Toto seznámení nelze z povahy věci vzít zpět či odvolat. Město bylo se záměrem seznámeno, a stavebník tedy doložil souhlas s umístěním stavby ve smyslu § 86 odst. 3 stavebního zákona. Ve vztahu k podmínce č. 26 závazného stanoviska EIA 2015 shledal krajský soud námitku spolku důvodnou. Odborné stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) mělo být podkladem pro vydání územního rozhodnutí, stavebník však tento podklad v územním řízení nedoložil. II. Kasační stížnosti stavebníka a města a vyjádření stavebníka [5] Stavebník podal kasační stížnost proti výrokům II, IV a V napadeného rozsudku. Je přesvědčen, že nebyl povinen předložit odborné stanovisko AOPK ve smyslu podmínky č. 26 závazného stanoviska EIA 2015 již v územním řízení. Mohl tak totiž učinit v řízení o vydání integrovaného povolení nebo ve stavebním řízení. Spolek navíc takovou námitku neuplatnil ve správním řízení, a krajský soud tedy k této jeho žalobní námitce neměl přihlížet. [6] Předmětem řízení o vydání integrovaného povolení bude povinnost stavebníka využít nejlepší dostupné technologie, a proto zde bude vhodné posoudit též vliv záměru na vodní společenstvo ve vodním toku Morava. Pokud by NSS shledal, že absence odborného stanoviska AOPK již v územním řízení je vadou, nemělo by se jednat o vadu s vlivem na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť ochrana vodního společenstva bude posuzována v řízení o vydání integrovaného povolení. Závěry krajského soudu jsou podle stavebníka také nepřezkoumatelné. [7] Město podalo kasační stížnost proti výrokům I a III napadeného rozsudku. Namítá, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem NSS, resp. že nesprávně posoudil otázku, kterou dosud kasační soud neřešil, a také nesprávně vyložil judikaturu. Závěr rozsudku NSS ze dne 19. 9. 2019, č. j. 9 As 310/2017164, bodu 91, podle něhož má souhlas ve smyslu § 86 odst. 3 stavebního zákona především zajistit, aby byl vlastník pozemku seznámen se záměrem, je nutné vykládat v celém kontextu tohoto rozsudku. NSS v odkazovaném rozsudku oddělil povahu a význam souhlasu podle § 86 odst. 3 stavebního zákona od otázky soukromoprávního nakládání s majetkem. Podle názoru města však z tohoto rozsudku neplyne, že by souhlas podle citovaného ustanovení nebyl svou povahou souhlasem, nýbrž pouhým povědomím o stavebním záměru nebo obeznámeností s ním. V takovém případě by žadatelům standardně stačilo doložit, že např. doručili vlastníkovi pozemku žádost a související podklady, a souhlas podle § 86 odst. 3 stavebního zákona by byl vždy dán. To by bylo absurdní a popřelo by to význam zákonné podmínky souhlasu. [8] Město se tedy neztotožnilo se závěrem krajského soudu, že souhlas podle § 86 odst. 3 stavebního zákona by se měl spíše nazývat dokladem o tom, že vlastník pozemku byl se záměrem obeznámen. Dále nesouhlasí s tím, že jeho souhlas s umístěním stavby je obsažen v kupní smlouvě č. 238/2010 (dále též „kupní smlouva“), jež není jednostranným právním jednáním ani konkludentním souhlasem, ale dvoustranným soukromoprávním vztahem, který nelze vypovědět či odvolat jednostranným projevem vůle. NSS nevyslovil, že by kupní smlouva obsahovala souhlas ve smyslu § 86 odst. 3 stavebního zákona; to tvrdí žalovaný. NSS zavázal krajský soud posoudit tuto otázku, ale ten ji zúžil na pouhé seznámení vlastníka pozemků se záměrem. [9] Podle města je z prvního rozsudku NSS zřejmé, že kvalifikovaný souhlas vlastníka nemůže být zaměňován s tím, že vlastník o záměru žadatele ví ve smyslu je s ním seznámen. Krajský soud se v rozporu se závazným právním názorem NSS nezabýval tím, zda kupní smlouva obsahuje kvalifikovaný souhlas vlastníka se stavbou ve smyslu § 86 odst. 3 stavebního zákona, a vyšel z nesprávného předpokladu, že dostačuje, pokud vlastník o záměru věděl. Tím však krajský soud nedostál požadavku kasačního soudu. Kupní smlouva v čl. V deklaruje plánovaný účel využití dotčených pozemků, aniž obsahuje zmínku o tom, že vlastník pozemků souhlasí s tím, aby na nich žadatel provedl stavbu podle svého záměru (město odkázalo na rozsudek NSS ze dne 18. 2. 2015, č. j. 2 As 34/201328). Pokud by krajský soud tuto otázku posoudil, musel by dospět k závěru, že kupní smlouva kvalifikovaný souhlas neobsahuje. Nejenže není smluvním dokladem o právu provést stavbu, ale neobsahuje ani jinak vyjádřený souhlas vlastníka pozemků se záměrem ve smysl