2 As 89/2024 — Nejvyšší správní soud

2 As 89/2024- 59 - text  2 As 89/2024 - 63 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Lukáše Pišvejce a Karla Šimky v právní věci žalobce: J. R., zastoupeného JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Dominikánské náměstí 2, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2022, č. j. MZP/2022/500/908, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2024, č. j. 15 A 69/202255, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze 13. 6. 2022, č. j. MZP/2022/500/908 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Praha (dále jen „inspekce“), ze dne 23. 2. 2022 č. j. ČIŽP/41/2022/2326 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím inspekce podle § 3 odst. 4 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa (dále jen „zákon o ČIŽP“), nařídila žalobci zastavení ve výroku I. specifikované škodlivé činnosti při nezákonném využívání lesů zvláštního určení jako zábavní park Krtkův svět do doby, než budou prováděné činnosti a stav lesních pozemků uvedeny do souladu s právními předpisy na úseku ochrany životního prostředí. [2] Městský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. Předně se neztotožnil s argumentací žalobce, že zastavení škodlivé činnosti nemělo být nařízeno jemu, ale společnostem Krtkův svět s.r.o. a Krtkův park s.ro. Podle městského soudu je to právě žalobce, v jehož faktické moci je budování, rozšiřování a samotný provoz zábavního parku. Na věci nemůže nic změnit ani žalobcem tvrzené uzavření nájemní smlouvy s uvedenými společnostmi, na jejímž základě by došlo k přenosu povinností souvisejících s péčí o les na tyto subjekty, neboť existenci takové smlouvy žalobce neprokázal. [3] Městský soud dále neshledal porušením procesních práv žalobce postup inspekce, která vycházela při svém rozhodování z podkladů získaných při kontrole probíhající souběžně se správním řízením. K takovému postupu může docházet zejména v situaci, jaká nastala v nyní posuzované věci, v níž povaha předmětu kontroly (resp. předmětu správního řízení) vyžaduje co nejpohotovější reakci správních orgánů směřující k odvrácení hrozící škody. Městský soud rovněž uvedl, že využitím podkladů pořízených v průběhu kontroly nebyl žalobce nijak zkrácen na svých procesních právech. [4] Postavení žalobce se podle městského soudu nijak nedotklo ani neprovedení jím navržených důkazů majících prokazovat způsob posuzování fungování jiných zařízení. Tyto důkazní návrhy nebyly způsobilé zvrátit skutková zjištění o dotčených lesních pozemcích, které se nacházejí ve vlastnictví žalobce. Vypověděly by totiž pouze o skutkovém stavu jiného lesa a jiného zařízení. [5] Městský soud dále uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že činnost žalobce na lesních pozemcích nenaplňuje žádnou z funkcí lesa a nelze ji považovat za hospodaření v lese. Rozvoj rekreační činnosti tak, jak ji pojal žalobce, neodpovídá účelu zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (dále jen „lesní zákon“), dokonce les přímo poškozuje. [6] Podle městského soudu žalovaný reagoval věcně správně na námitku žalobce, že na něj coby vlastníka dotčených lesních pozemků nedopadá zákaz zakotvený v § 20 odst. 1 písm. b) a g) lesního zákona. Vlastník sice může v lese činit některé obecně zakázané činnosti, ale jen v mantinelech generální klauzule § 11 odst. 1 lesního zákona, která zapovídá každému ničit les. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhl, aby Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) rozsudek městského soudu a napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [8] V prvé řadě stěžovatel zdůraznil, že zastavení činnosti může být nařízeno toliko osobě, která je za škodlivou činnost zodpovědná, tj. tuto činnost vykonává. Stěžovatel tvrdí, že takovou osobou není a již ve správním řízení, resp. v řízení před městským soudem, argumentoval, že odpovědnými subjekty za provozování zábavního parku jsou společnosti Krtkův svět s.r.o., resp. Krtkův park s.r.o. Zákaz činnosti vůči stěžovateli nemůže být směřován z titulu, že dané společnosti ovládá, ani proto, že je vlastníkem pozemků, na nichž se zábavní park nachází. Klíčovou roli z hlediska určení odpovědného subjektu má nájemní smlouva, kterou stěžovatel přenechal zábavní park k užívání shora uvedeným společnostem. Městský soud v tomto směru učinil nesprávný závěr, když dovodil, že existence smlouvy nebyla prokázána – ignoroval přitom, že určitá skutečnost může být v řízení prokázána i shodným tvrzením účastníků, což je běžně akceptováno v civilním řízení. I pokud by stěžovatel neprokázal uzavření nájemní smlouvy, vznikly důvodné pochybnosti o identitě odpovědného subjektu v důsledku toho, že v jiných správních řízeních byly za provozovatele označeny právě stěžovatelem uváděné právnické osoby. [9] Stěžovatel dále namítal, že městský soud pochybil, když shledal souladným se zákonem postup správních orgánů, které odmítly provést soubor jím navržených důkazů prokazujících, že tytéž správní orgány v jiných případech považují obdobný či dokonce totožný (v případě zábavního parku Království lesa) skutkový stav za plně souladný s lesním zákonem. Odmítnutí těchto důkazů jako irrelevantních stěžovateli znemožnilo prokázat porušení zásady legitimního očekávání a předvídatelnosti práva. [10] Podle stěžovatele nezákonný postup správních orgánů, na který upozorňoval již v prvoinstančním řízení a odvolání, stejně jako v žalobě, spočívá v tom, že inspekce ve svých úvahách vycházela z nezákonně získaných podkladů pro rozhodnutí. Nezákonnost spatřoval stěžovatel konkrétně v tom, že v případě specifikovaného souboru listin došlo k jejich získání při kontrole pokračující po zahájení správního řízení. Stěžovatel argumentoval, že jakmile dojde k zahájení správního řízení, musí být skutkový stav zjišťován výlučně v jeho rámci, přičemž kontrolu je nezbytné ukončit. Městský soud podle stěžovatele pochybil, když dovodil, že nedošlo ke zkrácení jeho procesních práv v důsledku tohoto postupu. Nezákonně získané důkazy jsou bez dalšího nepoužitelné a není možné z nich vycházet. Danou úvahu ilustroval na příkladu přiznání vynuceného mučením, a to bez ohledu na případnou pravdivost skutkových zjištění z takových důkazů vyplývající. Stěžovatel upozornil na to, že zkrácení jeho práv spočívalo rovněž v tom, že jeho zástupci bylo znemožněno účastnit se kontrol na pozemcích, na nichž se nachází zábavní park, avšak získané poznatky inspekce použila jako podklad pro rozhodnutí. Tímto postupem inspekce zcela nahradila provedení důkazu ohledáním – místním šetřením. Městský soud se mýlí, pokud uvádí, že stěžovatel nijak nesporoval skutková zjištění, která inspekce tímto postupem učinila – stěžovatel nesouhlasil s tvrzeným ničením lesní půdy a lesních porostů. [11] Stěžovatel vyjádřil nesouhlas se závěrem městského soudu, že využití lesních pozemků, na nichž se nachází zábavní park, nemá nic společného s lesem a nesměřuje k plnění funkcí lesa. Podle stěžovatele bylo ve správním řízení prokázáno osvědčením odborného lesního hospodáře, že dotčené pozemky jsou pokryty zdravým lesním porostem. Městský soud tento důkaz v podstatě ignoroval, když stanovisko označil za „vpravdě ostudné“. Stěžovatel nesouhlasí s městským soudem v tom, že u dotčených lesních pozemků byla překročena rozumná míra jejich využití k rekreaci. S ohledem na to, že tyto pozemky jsou zařazeny do kategorie lesa zvláštního určení v subkategorii lesa se zvýšenou rekreační funkcí, musí být hospodaření na daných pozemcích podřízeno jejímu naplnění. Městský soud podle stěžovatele pochybil, když dovodil, že na dotčených pozemcích nemohou být umisťovány herní a rekreační prvky. Stěžovatel v tomto směru upozornil na judikaturu NSS i Nejvyššího soudu, která možnost umísťování herních a jiných zařízení plně podporuje. Městský soud se podle stěžovatele též mýlí, když uvádí, že lesní zákon zcela vylučuje, aby lesní pozemky byly ve prospěch plnění funkce lesa zbaveny svrchní půdy. Z § 3 odst. 1 písm. b) lesního zákona totiž vyplývá, že za pozemky určené k plnění funkcí lesa jsou označeny i zpevněné lesní cesty, přičemž jejich budování je typickou ukázkou případu, v němž dochází k odstranění svrchní půdy. Stěžovatel se rovn