21 Ads 166/2025 – Nejvyšší správní soud

21 Ads 166/2025- 22 - text  21 Ads 166/2025 - 24 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: L. V., zastoupený Mgr. Tomášem Těšitelem, advokátem se sídlem třída Edvarda Beneše 1527/76, Hradec Králové, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 7. 2025, č. j. 51 Ad 4/202491, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Tomáši Těšitelovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 6 135 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát. Odůvodnění: [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 10. 7. 2024, č. j. X (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), zamítla námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí ze dne 11. 3. 2024, č. j. LPS/2024/1108NRSTC_CSSZ. Posledně uvedeným rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o invalidní důchod podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť na základě posudků Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) pokles pracovní schopnosti žalobce činil 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je dle těchto posudků zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), tj. bolestivé onemocnění páteře s lehkým funkčním postižením. [2] Proti rozhodnutí o námitkách podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který ji jako nedůvodnou zamítl rozsudkem ze dne 4. 7. 2025, č. j. 51 Ad 4/202491. [3] Krajský soud své závěry opřel především o dva posudky, které byly pro potřeby přezkumného soudního řízení vypracovány posudkovými komisemi Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové a Praze (dále také „posudkové komise MPSV“). Uvedl, že posudková komise MPSV v Hradci Králové dospěla k závěru, že žalobce je schopen lehké fyzicky nenáročné práce, bez dlouhých pochodů a stání, s možností změny pracovní polohy. Postižení páteře je u něj dlouhodobé. Jsou sice prokázány degenerativní změny, bolestivost, omezení hybnosti, avšak není prokázáno závažnější neurologické postižení, které by podmiňovalo invaliditu. Jde tedy o dlouhodobé, trvalé a závažné kořenové dráždění, obrny – paresy, postižení míchy nebo svěračů. Při srovnání neurologických a RHB nálezů v časové řadě je zřejmé, že páteřové potíže jsou kolísavé, měnlivé co do intenzity a místa maximálních obtíží. Toto lehké páteřové postižení je charakterizováno postižením zpravidla více úseků páteře, polytopními blokádami, omezením pohyblivosti, svalovou dysbalancí, poruchou statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu. Nejde tedy o středně závažné funkční postižení. Krajský soud dodal, že žalobce byl v průběhu jednání posudkové komise vyšetřen odbornou lékařkou z oboru neurologie. Obdobně posudková komise MPSV v Praze neshledala, že by žalobce trpěl středně těžkým funkčním postižením páteře. Také v tomto případě byl žalobce při jednání vyšetřen neuroložkou. [4] Dle krajského soudu posudky zpracované posudkovými komisemi MPSV jsou úplné a přesvědčivé. Splňují tak požadavky kladené judikaturou na to, aby mohly být stěžejním důkazem pro závěr o možné invaliditě žalobce. Krajský soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že posudkoví lékaři žalované si nemohli učinit odpovídající představy o jeho zdravotním postižení, neboť jej posuzovali pouze na základě doložené dokumentace, a že jsou jejich závěry také v rozporu se zprávami ošetřujících lékařů. Uvedl, že lékaři posudkových komisí žalobce vyšetřili. Zároveň měli k dispozici všechny dostupné lékařské zprávy žalobce. Nevyhodnotili však, že by z nich vyplývaly žalobcem tvrzené závěry. Naopak i po zhodnocení těchto lékařských zpráv dospěli ke shodnému závěru jako žalovaná, respektive jako její posudkoví lékaři. Nakonec krajský soud upozornil na to, že důvodem pro uznání invalidity nemohou být subjektivní pocity a úvahy pojištěnce (žalobce) ohledně jeho zdravotních potíží, ani vyjádření odborných lékařů bez specializace v oboru posudkového lékařství. [5] Proti rozsudku krajského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje v tom, že řízení před krajským soudem je zatíženo zásadním pochybením, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. To shledává v tom, že z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, jak se krajský soud vypořádal s jeho konkrétními tvrzeními, která „nepochybně mohou mít význam z hlediska možného naplnění podmínek pro udělení invalidního důchodu, respektive pro posouzení míry ztráty jeho pracovní schopnosti.“ [6] Stěžovatel má za to, že se krajský soud nevypořádal s jeho námitkou, podle které žalovaná nezjistila řádně skutkový stav nezbytný pro rozhodnutí ve věci a nevypořádala se se skutečnostmi, které uvedl v žádosti o udělení invalidního důchodu a při pohovorech v průběhu řízení před posudkovou komisí. Odůvodnění napadeného rozsudku považuje stěžovatel za nedostatečné, neboť se krajský soud omezil na opakování tvrzení stěžovatele, závěrů žalované a posudkových komisí, aniž by objasnil, jakým způsobem je hodnotil. Napadený rozsudek je tedy nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. [7] Dále stěžovatel tvrdí, že žalovaná a krajský soud vycházely z nedostatečných podkladů pro rozhodnutí, a to „ve vztahu k reálné situaci žalobce, zejména v kontextu dodaných zpráv specialistů a dalších osob, které byly v rozporu se závěry posudkové komise a ČSSZ“. V důsledku nedostatku relevantních podkladů neměla žalovaná ani krajský soud možnost objektivně posoudit zdravotní stav stěžovatele. [8] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že krajský soud vycházel ze závěrů dvou posudkových komisí MPSV, obě dospěly ke shodnému závěru ohledně neexistence stěžovatelovy invalidity k rozhodnému datu. Krajský soud se podle žalované také pečlivě vyjádřil k důkazním návrhům stěžovatele. [9] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k posouzení důvodnosti kasačních námitek, musel se zabývat otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. [10] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. (ve znění účinném od 1. 4. 2021) platí, že jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. [11] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006  39, č. 933/2006 Sb. NSS, „přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech […] je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů“ (rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Tento právní názor, vyslovený v době, kdy byl institut přijatelnosti omezen pouze na věci mezinárodní ochrany, je plně aplikovatelný i za současné úpravy, neboť podstata tohoto institutu se nezměnila. [12] Stěžovatel v kasační stížnosti pouze obecně uvedl, že přijatelnost kasační stížnosti spatřuje v tom, že řízení před krajský soudem je zatíženo zásadním pochybením, které mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení, které spatřuje (byť to výslovně nenamítá) v nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů. Taková vada by mohla být jedním z důvodů přijatelnosti kasační stížnosti. [13] Takové pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku nenalezl a neshledal ani jiný důvod přijatelnosti kasační stížnosti, k němuž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Rozsudek krajského soudu je pečlivě, srozumitelně a logicky odůvodněný a krajský soud v něm dostatečně a přesvědčivě odpověděl na smysl všech žalobních námitek. Odpověděl i na to, proč lékařské zprávy prof. V., lékař