21 As 106/2025 – Nejvyšší správní soud

21 As 106/2025- 25 - text  21 As 106/2025 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: Ing. M. Š., zastoupený JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem se sídlem Západní 31, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze dne 15. 5. 2025, č. j. 41 A 38/2025–23, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Městský úřad Slaný (dále jen „městský úřad“) vydal na základě žádosti vlastníků nemovitosti dodatečné stavební povolení ze dne 22. 6. 2023, č. j. MUSLANY/34197/2023/SÚ, na zateplení fasády objektu č. p. Y na pozemku parc. č. st. X v katastrálním území S. (dále jen „stavba“). K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 9. 2023, č. j. 123553/2023/KUSK, rozhodnutí městského úřadu zrušil a řízení o dodatečném povolení stavby zastavil. [2] Žalovaný dále rozhodnutím ze dne 13. 3. 2025, č. j. 041624/2025/KUSK, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí městského úřadu ze dne 28. 12. 2023, č. j. MUSLANY/88481/2023/SÚ. Posledně zmíněným rozhodnutím bylo zastaveno řízení o nařízení odstranění stavby. [3] Žalobce proti oběma rozhodnutím žalovaného podal žalobu u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), který ji usnesením ze dne 15. 5. 2025, č. j. 41 A 38/2025–23, odmítl pro opožděnost podle § 46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [4] Krajský soud uvedl, že rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2023 bylo žalobci doručeno dne 11. 11. 2023. Krajský soud konstatoval, že ve vztahu k uvedenému rozhodnutí žalovaného se ještě uplatní dvouměsíční žalobní lhůta podle § 72 odst. 1 s. ř. s., neboť bylo vydáno i oznámeno před 1. 7. 2024, tedy před účinností § 306 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon z roku 2021“), který stanoví měsíční žalobní lhůtu. Poslední den lhůty k podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2023 tak nastal dne 11. 1. 2024. Žalobce však žalobu podal až dne 4. 5. 2025, tedy zjevně opožděně. [5] Co se týče rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2025 (doručeného žalobci dne 17. 3. 2025), krajský soud uvedl, že se k němu vztahuje již nová úprava žalobní lhůty podle § 306 odst. 1 stavebního zákona z roku 2021, neboť toto rozhodnutí bylo vydáno i oznámeno po 1. 7. 2024. Jednoměsíční žalobní lhůta ve vztahu k rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2025 tak uplynula dne 17. 4. 2025, zatímco žalobce podal žalobu až dne 4. 5. 2025. I v tomto případě byla podle krajského soudu žaloba opožděná. [6] Proti usnesení krajského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [7] Stěžovatel namítá, že usnesení krajského soudu je nezákonné a nepřezkoumatelné. Poukazuje na to, že měsíční žalobní lhůta dle § 306 odst. 1 stavebního zákona z roku 2021 neplatí pro rozhodnutí o přestupku. Stěžovatel tvrdí, že tato výjimka se uplatní i v jeho případě. I v projednávané věci se totiž jedná o přestupek, neboť „porušením platných předpisů došlo k ohrožení života a majetku lidí“. Domnívá se tedy, že mu náležela dvouměsíční lhůta k podání žaloby. Stěžovatel nakonec tvrdí, že žaloba se týkala i porušení zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií (dále jen „zákon o hospodaření energií“), k uvedenému zákonu se zkrácená žalobní lhůta nevztahuje. [8] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s napadeným usnesením. Uvádí, že žaloba nesměřovala proti rozhodnutím žalovaného o přestupku; byla podána proti rozhodnutím vydaným podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nikoli podle zákona o hospodaření energií. [9] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s. [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Úvodem Nejvyšší správní soud připomíná, že při odmítnutí žaloby přichází pojmově v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jako zvláštní ustanovení ve vztahu k ostatním důvodům podle § 103 odst. 1 s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/200498, č. 625/2005 Sb. NSS; všechna judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz). Nezákonnost usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. může obecně spočívat v nesprávném posouzení procesní právní otázky soudem, nebo také v nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2016, č. j. 6 As 2/2015128). [12] Spornou otázkou je, zda krajský soud po právu odmítl žalobu stěžovatele z důvodu její opožděnosti. [13] Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanovíli zvláštní zákon lhůtu jinou. [14] Podle § 306 odst. 1 stavebního zákona z roku 2021 žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, lze podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno. [15] Podle § 330 odst. 1 stavebního zákona z roku 2021 řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. [16] Podle § 334a odst. 3 věty druhé stavebního zákona z roku 2021 pro účely přechodných ustanovení v části dvanácté hlavě II dílu 4 se za den nabytí účinnosti tohoto zákona považuje 1. červenec 2024. [17] Stěžovatel žalobou napadl dvě rozhodnutí žalovaného, a to rozhodnutí ze dne 27. 9. 2023 (týkající se dodatečného stavebního povolení) a rozhodnutí ze dne 13. 3. 2025 (týkající se řízení o nařízení odstranění stavby). Z kasační stížnosti je patrné, že stěžovatel opožděnost žaloby ve vztahu k rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2023 nerozporuje, neboť veškerá jeho argumentace se týká otázky, zda mu náležela obecná dvouměsíční lhůta k podání žaloby dle § 72 odst. 1 s. ř. s., nebo zvláštní měsíční lhůta dle § 306 odst. 1 stavebního zákona z roku 2021; tato otázka je však relevantní jen ve vztahu k rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2025. Nejvyšší správní soud se tedy bude zabývat jen správností závěru krajského soudu ve vztahu k opožděnosti žaloby směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2025. [18] Jak bylo uvedeno výše, žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 3. 2025 zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí, kterým městský úřad zastavil řízení o odstranění stavby. Žalovaný tedy nerozhodoval o přestupku, jak mylně tvrdí stěžovatel v kasační stížnosti. Přestupkové řízení je druh správního řízení, jehož účelem je autoritativně rozhodnout o tom, zda se stal přestupek, kdo jej spáchal, a jaký správní trest za něj uložit. Řízení o nařízení odstranění stavby není přestupkovým řízením. [19] Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2025 je rozhodnutím stavebního úřadu, na které se vztahuje měsíční žalobní lhůta dle § 306 odst. 1 stavebního zákona z roku 2021. Pro úplnost lze dodat, že ačkoli zákonodárce v § 306 stavebního zákona z roku 2021 používá pojem stavební úřad, z kontextu tohoto ustanovení (zejména pak použití pojmu v souvislosti se soudním přezkumem rozhodnutí zmiňovaného správního orgánu) je zřejmé, že jde pouze o neobratnou formulaci zákonodárce. Rozhodnutím stavebního úřadu je nepochybně myšleno konečné rozhodnutí správního orgánu ve věci, v projednávaném případě rozhodnutí žalovaného jako odvolacího správního orgánu. [20] Na výše uvedeném nic nemění ani tvrzení stěžovatele, že v žalobě namítal také porušení ustanovení zákona o hospodaření energií. Stále platí, že rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2025, které se věcně týká nařízení odstranění stavby, je rozhodnutím stavebního úřadu, na které se vztahuje speciální žalobní lhůta dle § 306 odst. 1 stavebního zákona z roku 2021. [21] Nejvyšší správní soud se otázkou aplikace § 306 odst. 1 stavebního zákona z roku 2021, upravujícího lhůtu pro podání žaloby proti rozhodnutí stavebního úřadu, opakovaně zabýval se shodnými závěry. V nynější věci zdejší soud neshledal důvod se od dosavadní judikatury odchýlit a níže její závěry rekapituluje. [22] Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je obecně upravena v § 72 odst. 1 s. ř. s. Speciální úprava žalobní lhůty obsažená v