21 As 130/2025 – Nejvyšší správní soud

21 As 130/2025- 39 - text  21 As 130/2025 - 41 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobců: a) AZ BETON s.r.o., se sídlem Kněžpole 89, zastoupená JUDr. Marií Šupkovou, advokátkou se sídlem Hradební 1294, Uherské Hradiště, a b) Z. U., zastoupený Mgr. Ing. Michaelou Soukeníkovou, advokátkou se sídlem Masarykovo náměstí 34, Uherské Hradiště, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, v řízení o kasační stížnosti žalobce b) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2025, č. j. 30 A 76/2023131, takto: I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci b) se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Ing. Michaely Soukeníkové, advokátky, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: [1] Obecní úřad Bílovice (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 2/2011/NE, nařídil žalobci a) podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „stavební zákon“), odstranění stavby „stavební úpravy a přístavba výrobní haly D“, a to v rozsahu specifikovaném v tomto rozhodnutí. K odvolání obou žalobců žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 7. 2023, č. j. KUZL 50755/2023, změnil rozhodnutí o odstranění stavby tak, že z výroku I, v němž je uveden rozsah částí stavby, které mají být odstraněny, vypustil text „vodorovné betonové podlahové konstrukce mimo vyspravených částí kolem stávajících ocelových sloupů původní konstrukce“. Ve zbytku rozhodnutí o odstranění stavby potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu dne 6. 9. 2023 žalobce a) a dne 20. 9. 2023 žalobce b). Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) spojil věci ke společnému projednání a rozsudkem ze dne 30. 4. 2025, č. j. 30 A 76/2023131, zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok I), rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení (výrok II), odmítl žalobu žalobce b) (výrok III), rozhodl o tom, že žalobce b) ani žalovaný nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV) a vrátil žalobci b) zaplacený soudní poplatek (výrok V). [3] Krajský soud se nejprve k námitce žalobce a) zabýval otázkou, zda měl stavební úřad, resp. žalovaný přerušit řízení o odstranění stavby s ohledem na to, že žalobce a) požádal o nové rozhodnutí ve věci dodatečného povolení stavby. Shrnul závěry judikatury Nejvyššího správního soudu a dospěl k závěru, že žalovaný měl řízení o odstranění stavby přerušit, nebo měl vydat usnesení o tom, že se řízení nepřerušuje. Jelikož však žalovaný uvedeným způsobem nepostupoval, zatížil řízení vadou mající za následek nezákonnost jeho rozhodnutí. [4] S ohledem na výše uvedené krajský soud rozhodnutí žalovaného výrokem I napadeného rozsudku zrušil. V takovém případě dle krajského soudu nemůže rozhodnutí žalovaného zasáhnout právní sféru žalobce b). Těžiště žalobních námitek žalobce b) spočívá v nesouhlasu s podmínkami odstranění stavby, přičemž rozhodování o takové žalobě ztratilo význam a bylo by pouze v rovině spekulativní. Krajský soud tak konstatoval, že ve vztahu k žalobě žalobce b) odpadl předmět řízení. Existence předmětu řízení je přitom esenciální podmínkou řízení dle § 65 a násl. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a její nedostatek je neodstranitelný. V řízení proto nebylo možné pokračovat a krajský soud žalobu žalobce b) odmítl. [5] Proti rozsudku krajského soudu podává žalobce b) (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. [6] Krajský soud dle stěžovatele nesprávně posoudil právní otázku a v důsledku toho nezákonně rozhodl o odmítnutí návrhu stěžovatele. [7] Stěžovatel namítá, že krajský soud si měl vyžádat spis stavebního úřadu vedený ve věci žádosti žalobce a) o vydání nového rozhodnutí pod sp. zn. 242/2023/NE, a dále spisy týkající se zamítnutí žádosti žalobce a) o dodatečné povolení stavby vedené u stavebního úřadu pod sp. zn. 50/2014/KE a u žalovaného pod sp. zn. KUSP 76609/2021 ÚPDo. Tím, že tak krajský soud neučinil, zatížil napadený rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. [8] Dále stěžovatel rekapituluje dosavadní postup žalobce a), který považuje za účelový, a podrobně uvádí důvody, pro které závěr krajského soudu, dle něhož měl žalovaný přerušit řízení, považuje za nesprávný. Stěžovatel též upozorňuje na rozhodnutí stavebního úřadu o nové žádosti žalobce a) a na usnesení žalovaného o přerušení řízení o odstranění stavby a uvádí, proč jsou i tato rozhodnutí nezákonná. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze rekapituluje průběh řízení. [10] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána věcně. [11] Kasační stížnost je nepřípustná. [12] Podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. [13] Podle § 104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná. [14] Co se týče výroku o odmítnutí žaloby stěžovatele, přichází v úvahu pouze tvrzení o nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí žaloby ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2023, č. j. 2 As 156/202128; všechna zde citovaná judikatura je dostupná na www.nssoud.cz). Pod důvod kasační stížnosti vymezený jako nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 24/200449, č. 427/2005 Sb. NSS, a ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/200498, č. 625/2005 Sb. NSS). Důvodem kasační stížnosti ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s. však není, citujeli stěžovatel toliko zákonný text tohoto ustanovení nebo jeho část, aniž by jej specifikoval, a nekonkretizujeli vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se krajský soud dopustil (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2004, č. j. 1 Afs 47/200475). [15] Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že „podání 'nové žádosti' je možné považovat ze strany osoby zúčastněné nařízení I. [žalobce a) – pozn. NSS] za obstrukční jednání, a že žádná okolnost, odůvodňující postup dle § 101 písm. b) správního řádu ale v tomto případě nenastala, na základě čehož se žalovaný v tomto ohledu nedopustil procesního pochybení, a krajský soud, bez toho, aby si prověřil skutečnosti tvrzené osobou zúčastněnou na řízení I., zatížil své rozhodnutí nezákonností spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., spočívající v chybné aplikaci právního předpisu na zjištěný skutkový stav a v důsledku toho pak nezákonností rozhodnutí o odmítnutí návrhu stěžovatele, ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.“ (zvýrazněno stěžovatelem – pozn. NSS). Konkrétní námitky proti stěžejnímu závěru krajského soudu vedoucímu k odmítnutí stěžovatelovy žaloby, tedy proti závěru o tom, že „odpadl předmět řízení“, stěžovatel neuvádí. Citovaná argumentace tak není námitkou ve smyslu § 103 s. ř. s., a je tudíž nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). [16] Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je podle § 104 odst. 2 s. ř. s. dále nepřípustná kasační stížnost podaná účastníkem, který byl v řízení před krajským soudem procesně úspěšný a který nenamítá, že krajský soud měl výrokem ve věci rozhodnout jinak. Jinými slovy, kasační stížnost není přípustná, nemůželi případný úspěch stěžovatele vést v konečném důsledku ke změně v jeho právním postavení (srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 5 Afs 91/201241, č. 3321/2016 Sb. NSS, nebo usnesení ze dne 2. 7. 2025, č. j. 10 Ads 128/202514). [17] Převážná část kasačních námitek stěžovatele napadá závěr krajského soudu, dle něhož měl žalovaný přerušit odvolací řízení či rozhodnout o tom, že se řízení nepřerušuje. Tento závěr byl přitom podstatný pro výrok I napadeného rozsudku, kterým bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. I pokud by tedy byly kasační námitky důvodné, nedošlo by ke změně stěžovatelova právního postavení a stěžovatel by pro sebe nemohl dosáhnout příznivějšího výsledku řízení. Nejvyšší správní soud si je vědom, že nynější situace je specifická, neboť krajský soud výrokem III napadeného rozsudku žalobu stěžovatele odmítl, a tudíž by bylo možné usuzovat, že stěžovatel by potenci