22 As 116/2025 – Nejvyšší správní soud

22 As 116/2025- 60 - text  22 As 116/2025-63 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové ve věci žalobkyně: Czech Digital Group, a.s., se sídlem Skokanská 2117/1, Praha 6, zastoupená Mgr. Karin Konstantinovovou, advokátkou se sídlem Benediktská 690/7, Praha 1, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 58/219, Praha 9, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 11. 2023, čj. ČTÚ-31 167/2023-603, a ze dne 15. 11. 2023, čj. ČTÚ-31 990/2023-603 a čj. ČTÚ-31 989/2023-603, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, čj. 5 A 3/2024-76, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Projednávaná věc se týká Nejvyšším správním soudem již v minulosti řešené otázky, zda je využití dalšího kmitočtového pásma v rámci stávající vysílací sítě podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, umožněno jen pro vysílače malého výkonu, nebo i prostřednictvím vysílačů velkého výkonu (rozsudky NSS ze dne 20. 3. 2025, čj. 7 As 291/2024-48, čj. 7 As 292/2024-48 a čj. 8 As 242/2024-49). V projednávané věci došlo ke vztažení závěrů citované judikatury, vyslovených dříve k Vysílací síti 22, rovněž na Vysílací síť 23. [2] Žalovaný třemi samostatnými rozhodnutími ze dne 30. 6. 2023 zamítl žádost žalobkyně o udělení individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů rozhlasové služby pro účely provozování Vysílací sítě 23 vysílači velkého výkonu na stanovištích SUŠICE 32. kanál, JESENÍK 36. kanál a PLZEŇ 24. kanál. Dospěl k závěru, že počet práv k využívání rádiových kmitočtů je omezen, a rádiové kanály tak mohou být využívány pouze držitelem přídělu, na základě proběhlého výběrového řízení. Žalobkyně držitelkou přídělu rádiových kmitočtů pro skupinové přidělení rádiových kanálů 24, 32 a 36 není. Provozem vysílačů PLZEŇ, SUŠICE a JESENÍK ze shodné lokality a se shodnými parametry pouze s jiným rádiovým kanálem by navíc došlo k duplicitnímu vysílání stejného obsahu na velkém území a znemožnění využití shodného rádiového kanálu v sousedních skupinových přídělech. Takové využití radiového kanálu je přitom s ohledem na nekonkrétní tvrzení žalobkyně ohledně velikosti špatným signálem zasažených lokalit neúčelné. [3] Předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu rozhodnutími ze dne 9. 11. 2023 a 15. 11. 2023 zamítl rozklady žalobkyně a prvostupňová rozhodnutí potvrdil. [4] Proti každému z napadených rozhodnutí podala žalobkyně samostatnou a obsahově stejnou žalobu k Městskému soudu v Praze, který je spojil ke společnému projednání. Ve věci samé následně všechny žaloby zamítl. Uvedl, že totožnými otázkami, s identickým skutkovým i právním základem jako v nyní posuzované věci, se již v minulosti zabývaly správní soudy, včetně Nejvyššího správního soudu. Na základě dosavadní judikatury (rozsudky NSS čj. 7 As 291/2024-48, čj. 7 As 292/2024-48 a čj. 8 As 242/2024-49) tak dospěl k závěru, že udělení oprávnění pro využití (přidání) dalšího kmitočtového pásma v rámci stávající vysílací sítě je umožněno toliko pro vysílače malého výkonu; nikoli vysílače velkého výkonu, jak se toho dovolávala žalobkyně. [5] Městský soud především nepřisvědčil žalobkyni, že z čl. 7 odst. 5 plánu využití rádiového spektra č. PV-P/10/05.2022-4 pro kmitočtové pásmo 470-960 MHz, jenž byl žalovaným vydán dne 3. 5. 2022 pod č.j. ČTÚ-2830/2022-619 (dále jen „plán využití rádiového spektra“) plyne, že je oprávněna žádat o oprávnění k využití dalších rádiových kmitočtů v rámci stávající Vysílací sítě 23, tedy prostřednictvím vysílačů velkého výkonu. Tuto vysílací síť upravuje § 8 odst. 1 nařízení vlády č. 199/2018 Sb., o Technickém plánu přechodu zemského digitálního televizního vysílání ze standardu DVB-T na standard DVB-T2 (dále jen „technický plán přechodu“), jenž je třeba na základě systematického výkladu chápat tak, že připouští použití jiných rádiových kanálů k šíření digitálního televizního vysílání skrze vysílače malého výkonu. Tím ale a contrario vylučuje použití jiných radiových kanálu k témuž účelu vysílači velkého výkonu. Takový výkon šetří zájem na účelném využívání radiových kmitočtů, zásadu zákonnosti a odpovídá smyslu a účelu právní úpravy; podpořen je rovněž Závěrečnou zprávou o výsledcích realizace Strategie rozvoje zemského digitálního televizního vysílání za období 2016-2020 – přechod na standard DVB-T2. Výklad čl. 7 odst. 5 plánu využití rádiového spektra zastávaný žalobkyní proto považoval městský soud za izolovaný, nerespektující § 8 odst. 1 technického plánu přechodu. Nejde tedy o srovnatelně přesvědčivou výkladovou alternativu, kterou by bylo možné upřednostnit ve smyslu principu in dubio pro libertate před jazykovým výkladem kombinovaným s výkladem systematickým. [6] Jelikož již z tohoto důvodu nemohly být žaloby úspěšné, nezabýval se městský soud souvisejícími námitkami žalobkyně, konkrétně zda splnila podmínku potřebnosti a nemožnosti pro udělení individuálního oprávnění podle § 7 odst. 5 věty prvé plánu využití rádiového spektra. Ze stejného důvodu nepřezkoumal ani námitku nesprávného posouzení účelnosti udělení individuálního oprávnění pro žalobkyní požadované kmitočtové frekvence pro Vysílací síť 23. [7] Městský soud neshledal důvodnými ani zbylé žalobní námitky. Napadená rozhodnutí Předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu jsou přezkoumatelná. Žalovaný nepochybil ani tím, že o žádosti žalobkyně o součinnost nerozhodl v rámci výrokové části rozhodnutí. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [8] Žalobkyně (stěžovatelka) v kasační stížnosti vznáší kasační námitky, které se týkají: a) přezkoumatelnosti napadeného rozsudku (městský soud nevypořádal námitky týkající se splnění podmínek potřebnosti a nemožnosti pro udělení individuálního oprávnění a neúčelnosti využití rádiových kmitočtů); b) přezkoumatelnosti napadených správních rozhodnutí; c) posouzení rozporu § 17 odst. 11 písm. d) zákona o elektronických komunikacích s článkem 7 odst. 5 plánu využití rádiového spektra (městský soud přijal nesprávný výklad těchto ustanovení; nesprávně vyhodnotil výkladovou alternativu stěžovatelky jako nesrovnatelnou s jím přijatým výkladem; podle stěžovatelky je nutné uplatnit princip in dubio pro libertate); d) posouzení účelnosti udělení individuálních oprávnění pro stěžovatelkou požadované kmitočtové frekvence; e) vady spočívající v absenci rozhodnutí o žádosti stěžovatelky o poskytnutí součinnosti. [9] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. Rozsudek městského soudu byl řádně odůvodněn a odpovídá závěrům dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost je navíc z většiny pouze opakováním argumentů uplatněných již v žalobě. Jedinou novou námitkou je nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku městského soudu. Ani tato kasační námitka však není podle názoru žalovaného důvodná. Městský soud všechny žalobní námitky vypořádal, resp. srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů se jimi nebude zabývat. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud přisvědčil žalovanému, že některé kasační námitky stěžovatelky pouze opakují totožnou argumentaci uplatněnou již v žalobě, aniž by adresně reagovaly na konkrétní odůvodnění městského soudu, kterým tyto námitky již jednou vyvrátil. [11] Z judikatury správních soudů plyne, že stěžovatel zásadně musí reagovat na argumentaci krajského soudu (resp. městského soudu) a uvádět, z jakých důvodů jsou závěry, které krajský soud v napadeném rozhodnutí uvedl, nesprávné. Pokud tak neučiní a pouze znovu zopakuje námitky, které uvedl již v žalobě, aniž jakkoliv reflektuje argumentaci krajského soudu, pak za předpokladu, že uvedené námitky krajský soud vypořádal vlastní svébytnou argumentací a jejich zopakování nemůže obstát proti závěrům krajského soudu, nejsou takové námitky přípustné (usnesení NSS z 10. 9. 2009, čj. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS, z 15. 9. 2009, čj. 6 Ads 113/2009-43, nebo ze 14. 6. 2016, čj. 1 As 271/2015-36). Za této situace, tj. bez bližší kasační argumentace, není úkolem Nejvyššího správního soudu za stěžovatele domýšlet, proč má za to, že jsou závěry krajského soudu chybné. Takové kasační námitky proto nelze projednat, neboť nesměřují proti rozhodovacím důvodům krajského soudu. Jsou tak nepřípustné podle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírají o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s. Nejedná se totiž pouze o setrvání na jiném názoru, ale o nereagování na konkrétní svébytnou argumentaci krajského soudu, proti které původní již vyvrácená námitka stěžovatele nemůže obstát. [12] Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud vyhodnotil většinu kasačních námitek jako nepřípustných. Převážná část z celkem 18 stran kasační stížnosti obsahuje doslova stejnou argumentaci, kterou stěžovatelka uplatnila již ve svých žalobách. Změ