3 As 133/2025 – Nejvyšší správní soud

3 As 133/2025- 35 - text  3 As 133/2025 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Share CAR!, z. s., se sídlem Příbramská 67, Verneřice, zastoupený Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2025, č. j. 50 A 17/2024  60, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2025, č. j. 50 A 17/2024  60, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad Lysá nad Labem uznal žalobce rozhodnutím ze dne 12. 12. 2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) vinným z přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), neboť jako provozovatel motorového vozidla registrační značky 4C63810 nezajistil, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu. Konkrétně blíže nezjištěný řidič jel s vozidlem provozovaným žalobcem dne 24. 9. 2022 v 11:34 hodin na pozemní komunikaci v obci Starý Vestec rychlostí 59 km/h (po odečtu tolerance), ačkoliv nejvyšší povolená rychlost v daném úseku činila 50 km/h. Žalobci za daný přestupek uložil pokutu ve výši 1 500 Kč a povinnost úhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 7. 2024 zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce u Krajského soudu v Praze (dále též „krajský soud“) žalobu, ve které zejména namítal nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. Vytýkal žalovanému mimo jiné chybějící reakci na námitku, že jsou ve spise založeny dvě fotografie zachycující vjezd vozidla do měřeného úseku, avšak každá z nich je opatřená jiným časem, přičemž žalovaný neobjasnil, proč počítal průměrnou rychlost vozidla jen podle jedné z nich. [3] Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 10. 2. 2025 zamítl. Ve vztahu k různým časovým údajům na dvou fotografiích uvedl, že inkriminovaný časový rozdíl zahrnuje toliko 10 vteřin. Výrok o vině je přitom z hlediska času spáchání přestupku specifikován pouze datem, hodinou a minutou, tedy bez vteřinového upřesnění. Taková specifikace je zcela dostačující a není zřejmé, v čem by měl být desetivteřinový rozdíl natolik zásadní, aby mohl ovlivnit samotný průběh měření rychlosti, natož přímo jeho výsledek. Taktéž není zřejmé, jak žalobce dospěl k tomu, že byla použita pro něj nejméně výhodná fotografie. Zrušit napadené rozhodnutí jen proto, že se ve něm nenachází výslovná zmínka o rozdílnosti fotografií z měřícího zařízení, by bylo podle krajského soudu opět přepjatým formalismem. Nelze si totiž představit, že by žalovaný při řádném vypořádání příslušné odvolací námitky mohl dospět k nějakému jinému závěru, než že jediný skutečný rozdíl v čase se týká údaje o vteřinách, který je však z hlediska spáchání posuzovaného přestupku nepodstatným údajem. [4] Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobce rekapitulovaný rozsudek krajského soudu zrušil rozsudkem ze dne 18. 6. 2025, č. j. 3 As 40/2025  37. Přisvědčil žalobci, že krajský soud nevypořádal jeho žalobní námitku, že se ve spise nacházejí dvě fotografie zachycující vjezd vozidla do měřeného úseku, na kterých je uveden odlišný časový údaj (11:34:28.190 vs. 11:34:28.314). Neobjasnil tak namítanou nesrovnalost v časech vjezdu vozidla do měřeného úseku a její relevanci pro skutkové závěry žalovaného a zákonnost jeho rozhodnutí. Jelikož Nejvyšší správní soud není oprávněn jako první v řízení danou námitku týkající se podkladů založených ve spise (a jejich hodnocení) vypořádat, zrušil napadený rozsudek a uložil krajskému soudu, aby v dalším řízení posoudil i relevanci této otázky pro zákonnost rozhodnutí žalovaného. [5] Krajský soud rozhodl o věci podruhé nyní napadeným rozsudkem. Žalobu opět zamítl. V souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu se zabýval fotografiemi zachycujícími vozidlo žalobce v časech 11:34:28.190 a 11:34:28.314. Uvedl, že identifikace okamžiku vjezdu do měřeného úseku nehrála z hlediska skutkových závěrů správních orgánů zásadní roli. Žalovaný založil fotografie do spisu pouze pro upřesnění skutkového stavu zjištěného prvostupňovým orgánem. Ověřil jimi, že se vozidlo skutečně ocitlo v úseku snímaném měřícím zařízením, nikoliv to, zda se vjezd do tohoto úseku či výjezd z něj odehrál právě v čase 11:34:28.190 nebo v čase 11:34:28.314. Z jeho strany současně nedošlo k žádnému výběru fotografie. Nikdy tedy nevyslovil, že by z hlediska prokázání viny byla použitelná jen fotografie zaznamenávající vjezd do měřeného úseku, či naopak jen zaznamenávající výjezd z něj. Námitka žalobce proto směřovala do otázky, která se míjela s předmětem napadeného rozhodnutí, resp. s vymezením skutku, který byl žalovaným v rámci odvolacího řízení přezkoumáván. Proto nemá skutečnost, že ji žalovaný nevypořádal, vliv na zákonnost jeho rozhodnutí. Krajský soud dodal, že fotografie pořízená v čase 11:34:28.190 zachycuje vjezd vozidla do měřeného úseku a fotografie pořízená v čase 11:34:28.314 zachycuje jeho výjezd. Na základě toho dospěl k závěru, že by okamžitá rychlost vozidla musela klesnout v rámci 0,124 sekundy o 9 km/h, což je u daného vozidla technicky nepředstavitelné. Úvahy žalobce o zásadním vlivu rozdílnosti časů na předmětných fotografiích jsou proto v zásadě bezpředmětné. II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a replika žalobce [6] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu opakovanou kasační stížnost. Namítá, že krajský soud provedl vypořádání námitky namísto žalovaného, ačkoliv měl jen posoudit, zda mohla být relevantní z hlediska zákonnosti rozhodnutí žalovaného, který se jí vůbec nezabýval. Závěry krajského soudu navíc nejsou správné. Z hlediska prokázání viny je údaj o vjezdu vozidla do měřeného úseku podstatný, neboť má přímý vliv na výpočet průměrné rychlosti, která je stěžovateli kladena k tíži. Stejně tak je podstatná fotografie zaznamenávající výjezd z měřeného úseku. Krajský soud přitom považoval mylně za fotografii z výjezdu tu s časem 11:34:28.314. Jedná se však o (další) fotografii z vjezdu. Krajský soud tedy postavil veškeré své úvahy na chybném posouzení fotografie pořízené v 11:34:28.314. Pokud pak uzavřel, že vozidlo vjelo do měřeného úseku v 11:34:28.190 a vyjelo z něj v 11:34:28.314, jelo měřeným úsekem toliko 0,124 sekundy. Žalovaný však deklaroval čas výjezdu z měřeného úseku v 11:34:38.457, tedy o deset sekund později, než tvrdí krajský soud. Průjezd měřeným úsekem dle žalovaného trval 10,267 sekundy, zatímco dle krajského soudu pouze 0,124 sekundy. Způsob získání tohoto čísla soudem považuje stěžovatel za značně nelogický. Dodává, že při rychlosti změřené rychloměrem (tj. 62 km/h, neboli 17,2 m/s) se vozidlo za 0,124 sekundy posune o více než 2 metry. V případě, že je podobných fotografií se stejným rozdílem pořízeno více i na výjezdu, se již jedná o souhrnný rozdíl 4 metrů kalkulované dráhy. Takový rozdíl není zanedbatelný a vyžaduje další vyjasnění, neboť uvedené nepřesnosti vnáší pochybnosti o přesvědčivosti měření jako celku. Tím spíše pak v tom ohledu, že správně měly být za důkaz předloženy dvě elektronicky podepsané fotografie, logicky takové, které by nevzbuzovaly pochybnosti. Pro výše uvedené navrhuje zrušit rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátit k dalšímu řízení. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že krajský soud správně shledal žalobu nedůvodnou. Zdůraznil, že měření vycházelo ze snímku z vjezdu do měřeného úseku z rychloměru Unicam VELOCITY3 na druhém listu správního spisu. Druhý snímek sloužil toliko k potvrzení toho, že dané vozidlo vjelo do měřeného úseku. Ostatně pro prokázání přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší povolené rychlosti je zpravidla dostatečné vycházet z oznámení přestupku, záznamu o přestupku obsahujícího fotografii měřeného vozidla a údaje o provedeném měření a ověřovacího listu silničního radarového rychloměru (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015  56, či ze dne 19. 8. 2016, č. j. 6 As 144/2016  36). Žalovaný dále dovodil, že krajský soud rozlišením fotografií na fotografii vjezdu a výjezdu nechtěl konstatovat, jak se domnívá stěžovatel, že se jedná o fotografie zachycující vozidlo na vjezdu do měřeného úseku a na výjezdu z měřeného úseku, nýbrž že se jedná o úsek, ve kterém bylo vozidlo snímáno. Pro výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [8] Podle § 104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“) je kasační stížnost nepřípustná proti