4 Afs 244/2024 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 244/2024- 41 - text  4 Afs 244/2024-47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: NAREX Ždánice, spol. s r. o., se sídlem Městečko 250, Ždánice, zastoupená JUDr. Jakubem Hlínou, LL.M., advokátem se sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha 1, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem náměstí Svobody 98/4, Brno, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v zahájení a provádění daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2019, zahájené oznámením ze dne 8. 9. 2023, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2024, č. j. 31 A 99/202397, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Tato částka bude vyplacena k rukám advokáta JUDr. Jakuba Hlíny, LL.M., z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká daňové kontroly, jejímž předmětem byla daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2019. Jejímu zahájení předcházela žádost o výměnu informací podle § 9 zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní“). Jde o to, zda tato žádost nebyla zjevně nadbytečná nebo účelová. Pokud by tomu tak bylo, neměla by za následek stavění běhu lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 4 písm. f) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, v důsledku čehož by byla daňová kontrola zahájena nezákonně až po uplynutí této lhůty. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) již ve stejné věci jednou rozhodl zrušujícím rozsudkem ze dne 17. 9. 2024, č. j. 9 Afs 122/202440. [2] Žalovaný zahájil dne 19. 3. 2019 u žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) daňovou kontrolu, jejímž předmětem byla daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2017. V jejím průběhu ověřil, že stěžovatelka uplatnila do nákladů částku 4 909 600 Kč (resp. 11 x 17.000 eur) za nájem automatického frézovacího centra GBA203CCN, výrobní číslo 71468 (dále jen „závitová bruska“). Stěžovatelka za účelem prokázání, že jde o náklady na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, doložila smlouvu o pronájmu závitové brusky ze dne 20. 12. 2016 (dále jen „smlouva o nájmu“), kterou uzavřela se společností VERNAY SWISS Ltd., se sídlem Wenlock Road 2022, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska (dále jen „společnost VERNAY“). Ve smlouvě bylo uvedeno, že výrobcem závitové brusky byla společnost SMS Maschinenbau GmbH, se sídlem Brunnenstrasse 117119, Albstadt, Spolková republika Německo (dále jen „společnost SMS“). Úhrada nájemného ve výši 17.000 eur měsíčně byla v souladu se smlouvou stěžovatelkou hrazena bezhotovostním převodem na účet vedený u banky Česká spořitelna, a.s. v měně euro. Majitelem a současně disponentem účtu byla obchodní společnost Gold Wagon s.r.o., se sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno (dále jen „společnost Gold Wagon“). Tento pronájem trval v letech 2017 až 2021. [3] V průběhu daňové kontroly žalovaný odeslal německému správci daně žádost o výměnu informací podle § 9 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, aby ověřil okolnosti pořízení závitové brusky společností VERNAY od společnosti SMS. Z odpovědi na tuto žádost vyplynulo, že úhradu kupní ceny za závitovou brusku uskutečnila ze svého účtu společnost Gold Wagon, nikoli společnost VERNAY. Žalovaný následně ověřil, že tuto částku poskytli společnosti Gold Wagon ze svých účtů všichni tři jednatelé stěžovatelky. Finanční prostředky ve výši sjednaného nájmu 17.000 eur měsíčně hrazené stěžovatelkou na účet společnosti Gold Wagon se následně vracely zpět na účty jednatelů stěžovatelky. [4] Dále žalovaný odeslal dne 18. 3. 2022 žádost o výměnu informací britskému správci daně (dále jen „mezinárodní dožádání“), v níž na základě čl. 25 Smlouvy mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmů a zisků z majetku, vyhlášené pod č. 89/1992 Sb., žádal o ověření následujících skutečností týkajících se nájemního vztahu mezi stěžovatelkou a společností VERNAY: zda společnost VERNAY evidovala závitovou brusku v majetku v roce 2017, jakým způsobem byla závitová bruska využívána společností VERNAY pro podnikání od roku pořízení, tzn. od 15. 12. 2016 do 28. 2. 2021, zda případné výnosy plynoucí v souvislosti s vlastnictvím závitové brusky byly společností VERNAY zdaněny, zda případné výnosy plynoucí v souvislosti s vlastnictvím závitové brusky byly společnosti VERNAY uhrazeny (současně požádal o zaslání kopií dokladů o úhradě), jaké obchodní vztahy měla společnost VERNAY se společností Gold Wagon v letech 2017 až 2021, z jakého důvodu byl ve smlouvě o nájmu uveden účet společnosti Gold Wagon, a nikoli společnosti VERNAY. [5] V průběhu daňové kontroly žalovaný provedl dne 31. 3. 2022 výslech svědka Radka Stříže, jednatele společnosti VERNAY (dále také jen „svědek“). Předmětem jeho výslechu bylo ověření obchodní spolupráce mezi společností VERNAY a stěžovatelkou v roce 2017. Dne 18. 8. 2022 byla žalovanému doručena odpověď na mezinárodní dožádání. [6] Dne 8. 12. 2022 vydal žalovaný výzvu k podání dodatečného daňového tvrzení k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2019 č. j. 4833433/22/301350521705773. Uvedl v ní, že v nákladech je uplatněna částka představující 12 x 17.000 eur v rozporu s § 24 odst. 1 ve spojení s § 23 odst. 10 zákona o daních z příjmů. Stěžovatelka ve své odpovědi ze dne 5. 1. 2023 uvedla, že s výzvou nesouhlasí a na jí podaném daňovém přiznání na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2019 plně trvá. [7] Žalovaný zaslal stěžovatelce oznámení o zahájení daňové kontroly ze dne 8. 9. 2023, č. j. 3974823/23/301360561705639. Jeho doručením dne 11. 9. 2023 u ní podle § 87 odst. 1 daňového řádu zahájil daňovou kontrolu, jejímž předmětem byla daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2018 až 2021 v rozsahu omezeném na náklady spojené s nájmem závitové brusky na základě smlouvy o nájmu. II. Rozsudek krajského soudu [8] Stěžovatelka podala u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v zahájení a provádění daňové kontroly, jejímž předmětem byla daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2018 a 2019. Podle stěžovatelky byla daňová kontrola v tomto rozsahu zahájena po uplynutí lhůty pro stanovení daně. [9] Krajský soud rozsudkem ze dne 3. 4. 2024, č. j. 31 A 99/202368, shledal nezákonný zásah žalovaného v zahájení a provádění daňové kontroly na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2018 (výrok I.) a zakázal mu v provádění daňové kontroly za toto zdaňovací období pokračovat (výrok II.). V části, ve které se stěžovatelka domáhala vyslovení nezákonnosti zahájení a provádění daňové kontroly na uvedenou daň za zdaňovací období roku 2019, žalobu zamítl (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.). [10] Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost. Nejvyšší správní soud o ní rozhodl již zmíněným rozsudkem č. j. 9 Afs 122/202440 tak, že rozsudek krajského soudu v rozsahu výroků III., IV. a V. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V části, ve které kasační stížnost směřovala proti výrokům I. a II. tohoto rozsudku, ji podle § 46 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítl jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou. [11] Důvodem částečného vyhovění kasační stížnosti byla nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, jdeli o vypořádání žalobních námitek stěžovatelky. Ta namítala, že ve věci nebyly splněny podmínky stavění lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu, které Nejvyšší správní soud formuloval v rozsudku ze dne 23. 8. 2022, č. j. 3 Afs 24/202175, a tudíž daňová kontrola za zdaňovací období let 2018 a 2019 byla zahájena až po uplynutí této lhůty. Těmito podmínkami byly také nemožnost získání požadované informace nebo důkazu bez mezinárodní spolupráce a účelnost mezinárodní spolupráce v tom smyslu, že z hlediska účelu daňového řízení nejsou požadované informace zjevně nadbytečné. [12] Z rozsudku krajského soudu nebylo možné v dostatečné míře zjistit důvody, pro které námitky stěžovatelky nebyly shledány důvodnými. Krajský soud se v podstatě omezil na shrnutí otázek, které žalovaný v mezinár