4 As 127/2025 – Nejvyšší správní soud

4 As 127/2025- 37 - text  4 As 127/2025-41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: CEnergy s.r.o., IČO 25106481, se sídlem Průmyslová 748, Planá nad Lužnicí, zast. Mgr. Radovanem Kubáčem, advokátem, se sídlem Olivova 2096/4, Praha 1, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí rady žalovaného ze dne 28. 12. 2020, č. j. 0427479/2020ERU, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2025, č. j. 31 A 22/2021276, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o kasační stížnosti částku 6.135 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce advokáta Mgr. Radovana Kubáče. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Rada žalovaného rozhodnutím ze dne 28. 12. 2020, č. j. 0427479/2020ERU, zamítla rozklad žalobkyně a potvrdila rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2020, č. j. 0427464/2020ERU, kterým byla společnost Teplárna Tábor, a.s. (dále jen “právní předchůdkyně žalobkyně“) ve společném řízení uznána vinnou ze spáchání dvou přestupků podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o cenách“), jichž se dopustila tím, že v rozporu s § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách při kalkulaci výsledné ceny tepelné energie v cenové lokalitě „Tábor“ požadovala (i) po svých tehdejších odběratelích výslednou cenu tepelné energie za rok 2015, při jejíž kalkulaci neoddělovala náklady na tepelnou energii od společných ekonomicky oprávněných nákladů při kombinované výrobě elektřiny a tepla věrohodným a kontrolovatelným způsobem ve smyslu bodu (2.8.1) Přílohy č. 1 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 2/2013 ze dne 1. 11. 2013, k cenám tepelné energie (dále též „cenové rozhodnutí č. 2/2013“), a (ii) po svých tehdejších odběratelích výslednou cenu tepelné energie za rok 2016, při jejíž kalkulaci neoddělovala náklady na tepelnou energii od společných ekonomicky oprávněných nákladů při kombinované výrobě elektřiny a tepla věrohodným a kontrolovatelným způsobem ve smyslu bodu (2.8.1) Přílohy č. 1 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 2/2013 ze dne 1. 11. 2013, k cenám tepelné energie, ve znění cenového rozhodnutí žalovaného č. 4/2015 ze dne 6. 11. 2015, kterým se mění cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 2/2013 ze dne 1. 11. 2013, k cenám tepelné energie (dále jen „cenové rozhodnutí č. 4/2015“). Za tyto přestupky byla právní předchůdkyni žalobkyně uložena pokuta ve výši 3.500.000 Kč. Ohledně nároků na náhradu škody odkázal správní orgán I. stupně dotčené subjekty na soud. [2] Proti rozhodnutí rady žalovaného brojila právní předchůdkyně žalobkyně a posléze žalobkyně pod svým předchozím názvem CEnergy Planá, s.r.o. žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který jej rozsudkem ze dne 28. 6. 2023, č. j. 31 A 22/2021201, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, a to z důvodu uplynutí promlčecí doby v případě přestupku z roku 2015. [3] Tento rozsudek krajského soudu však byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2024, č. j. 4 As 286/202336, který v něm dospěl k závěru, že k zániku odpovědnosti za přestupek vztahující se k období roku 2015 nedošlo. [4] V dalším řízení krajský soud rozsudkem ze dne 28. 5. 2025, č. j. 31 A 22/2021276, rozhodnutí o rozkladu opět zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V tomto rozsudku s odkazem na své předchozí rozhodnutí i zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu pro stručnost pouze konstatoval, že k zániku odpovědnosti právní předchůdkyně žalobkyně nedošlo ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí ani ve vztahu k roku 2016, ani ve vztahu k roku 2015. Dále dospěl k závěru, že ohledně cenového rozhodnutí č. 4/2015 nebylo namístě aplikovat čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. [5] Krajský soud však v novém rozsudku vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 1 As 287/2024 (dále jen „rozsudek sp. zn. 1 As 287/2024“), který se zabýval postupem rozdělení nákladů odlišného od navrhované energetické metody, který právní předchůdkyně žalobkyně zvolila i pro roky 2017 a 2018. S ohledem na shodnost tohoto postupu i v letech 2015 a 2016, které jsou předmětem nyní posuzované věci, musel krajský soud dospět ke stejným závěrům jako v rozsudku sp. zn. 1 As 287/2024. Žalovaný tedy nepostupoval v souladu se zákonem, pokud dovodil nevěrohodnost tzv. technologické metody z jejího porovnání s energetickou metodou. Při posuzování věrohodnosti a kontrolovatelnosti zvolené metody dělení společných nákladů je totiž třeba přihlédnout k tomu, zda se výsledek vzešlý z této metody bezdůvodně výrazně neliší od výsledku, kterého by se dosáhlo za použití energetické metody. Jakkoli si právní předchůdkyně žalobkyně zvolila postup rozdělení nákladů odlišný od navrhované energetické metody, bylo na ní, aby doložila, že je tento způsob dělení věrohodný a kontrolovatelný. Tuto metodu ve správním řízení popsala a vysvětlila, proč ji použila. Vyplývá podle ní z technologického uspořádání zařízení, přičemž výpočet výše koeficientu je založen na kalkulaci s minimálními parametry kotlů a turbín pro zajištění bezpečné a spolehlivé dodávky tepelné energie. K popisu technologie kombinované výroby předložila i znalecký posudek a odborné vyjádření. [6] Dále byl z pohledu krajského soudu pro posouzení věci podstatný závěr Nejvyššího správního soudu o významu aktuální úpravy cenotvorby tepelné energie v kombinaci s technologií odběrové kondenzační turbíny, jakož i to, že znění nyní účinné úpravy zpochybňuje samotné naplnění skutkové podstaty přestupku i podle starší právní úpravy. Vtělení tzv. referenční cenové metody do později účinných cenových rozhodnutí totiž znamená, že tuto metodu normotvůrce považoval taktéž za vhodnou pro rozdělování nákladů kombinované výroby elektřiny a tepla a naproti tomu energetickou metodu vyloučil právě pro způsob výroby tepla a elektřiny využívaný právní předchůdkyní žalobkyně. Pokud to platí v pozdějších cenových rozhodnutích, je na žalovaném, aby přesvědčivě vysvětlil, proč byla energetická metoda vhodná pro poměřování s metodou zvolenou právní předchůdkyní žalobkyně v minulosti, přestože její využití novější cenové předpisy vylučují právě s ohledem na její nevhodnost pro zařízení, jímž vyráběla tepelnou a elektrickou energii i právní předchůdkyně žalobkyně. Bez tohoto vysvětlení přitom není možné v nyní posuzované věci porovnávat technologickou metodu s energetickou. Toto porovnání tvoří stěžejní část odůvodnění nevhodnosti a nekontrolovatelnosti technologické metody, v důsledku čehož krajský soud nemůže momentálně věrohodně posoudit, zda došlo k naplnění skutkové podstaty přestupků, ani jaké další důkazní prostředky budou pro posouzení této otázky v dalším řízení relevantní. Dále bude na žalovaném, aby i při závěru o tom, že není namístě aplikovat čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, vysvětlil důvody vhodnosti energetické metody v letech 2015 a 2016, přestože její využití novější cenové předpisy vylučují právě s ohledem na její nevhodnost pro zařízení, jimiž vyráběla tepelnou a elektrickou energii právní předchůdkyně žalobkyně. [7] Žalobní námitky o nedostatečném vypořádání návrhu na nařízení ústního jednání, nedostatečném zjištění skutkového stavu, odmítnutí důkazních návrhů, nesprávném právním posouzení, nesprávném posouzení použité metody, neprokázání spáchání přestupků a uložené sankci již nemohl krajský soud posoudit ani ve vztahu k nim provést dokazování, neboť v důsledku rozsudku sp. zn. 1 As 287/2024 se řízení vrací fakticky do fáze zjišťování spáchání přestupků. [8] Rovněž krajský soud nemohl při posouzení žalobou napadeného rozhodnutí přihlédnout ke skutečnostem uvedeným ve vyjádření ze dne 12. 5. 2025, v němž se žalovaný vymezil vůči rozsudku sp. zn. 1 As 287/2024. V něm totiž Nejvyšší správní soud samotnou energetickou metodu, resp. způsob dělení nákladů věcně nehodnotil a jen v uvedeném směru shledal deficit odůvodnění rozhodnutí žalovaného, což je vzhledem k obsahové shodě nutné učinit i v nyní projednávané věci. Zdůvodnění, které předložil žalovaný v reakci na rozsudek sp. zn. 1 As 287/2024, tedy představuje doplnění skutkových a právních závěrů, jež jsou podstatné pro posouzení předmětných přestupků. Tyto důvody však musí být obsaženy v rozhodnutí žalovaného a nelze akceptovat jejich doplnění prostřednictvím vyjádření učiněného v rámci soudního řízení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [9] Také proti novému rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, ve které uvedl, že tak činí z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád