4 As 271/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 271/2024- 62 - text  4 As 271/2024-66 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Farma Bratřejov, s.r.o., se sídlem Bratřejov 253, zastoupená JUDr. Miroslavou Hořínkovou, advokátkou se sídlem Zašová 712, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2022, č. j. KUZL 86977/2022, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. J. K., v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2024, č. j. 30 A 103/202274, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká povinnosti stavebního úřadu zabývat se při rozhodování o odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023, také tím, zda takovýto zásah do vlastnického práva vlastníka stavby obstojí z hlediska požadavku přiměřenosti (proporcionality). Naplnění tohoto požadavku zajišťovala zejména možnost požádat o dodatečné povolení stavby podle § 129 odst. 2 a 3 stavebního zákona. [2] Na pozemcích parc. č. 2314/1, 2314/10, X a 2322/5, nacházejících se v katastrálním území B. u V., je umístěna zemědělská stavba „Ocelový přístřešek s krmným žlabem“ (dále jen „stavba“ nebo „stavba přístřešku“), jejímž vlastníkem je stěžovatelka. Tato stavba byla provedena v letech 2008 a 2009 v tamním zemědělském areálu. Městský úřad Vizovice (dále jen „stavební úřad“) vydal dne 16. 12. 2016 oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby, neboť podle jeho zjištění na tuto stavbu nebylo vydáno územní rozhodnutí ani územní souhlas a stavba nebyla dodatečně povolena. [3] V návaznosti na toto oznámení podal (dřívější) vlastník stavby žádost o její dodatečné povolení. Tato skutečnost byla důvodem, pro který stavební úřad řízení o odstranění stavby přerušil a vyzval vlastníka stavby k doplnění podkladů nutných pro její dodatečné povolení. Jelikož stěžovatelka, která se v průběhu tohoto řízení stala vlastníkem stavby, nedoložila souhlas vlastníka pozemku parc. č. X, neodstranila podstatné vady žádosti, které bránily pokračování v řízení. Stavební úřad proto rozhodnutím ze dne 22. 9. 2021, č. j. MUVIZ 015276/2021, řízení o dodatečném povolení stavby podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zastavil. Krajský úřad Zlínského kraje (dále jen „krajský úřad“) rozhodnutím ze dne 4. 2. 2022, č. j. KUZL 11409/2022, zamítl odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí stavebního úřadu a toto rozhodnutí potvrdil. [4] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 25. 1. 2024, č. j. 30 A 28/202285, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí krajského úřadu. Uvedl v něm, že podle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona byla stěžovatelka povinna k žádosti o dodatečné povolení stavby předložit podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, tedy i povinnost doložit nějakou formu právního titulu k užívání cizího pozemku, na němž byla stavba přístřešku umístěna. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) rozsudkem ze dne 30. 10. 2024, č. j. 2 As 57/202435, zamítl kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu. Ústavní soud usnesením ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. III. ÚS 3136/24, odmítl ústavní stížnost proti posledně uvedenému rozsudku. [5] Poté, co bylo pravomocně zastaveno řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby (tedy před vydáním uvedených soudních rozhodnutí), stavební úřad oznámil pokračování v řízení o odstranění stavby. Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2022, č. j. MUVIZ 009361/2022, následně nařídil stěžovatelce odstranění stavby a uložil jí povinnost předložit návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby, včetně nutných opatření k vyloučení, omezení či ke kompenzaci případných negativních důsledků na životní prostředí v okolí stavby. Krajský úřad v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání stěžovatelky zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. [6] Žalobu stěžovatelky proti posledně uvedenému rozhodnutí krajského úřadu krajský soud napadeným rozsudkem zamítl. Nebylo předmětem sporu, že stěžovatelka byla vlastníkem stavby přístřešku, která byla provedena na pozemku ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení, ani, že stěžovatelka nedisponovala odpovídajícím rozhodnutím nebo opatřením stavebního úřadu nebo že by tato stavba takové povolení nebo opatření nevyžadovala. Zároveň bylo pravomocně zastaveno řízení o žádosti stěžovatelky o dodatečné povolení stavby. Krajský soud dodal, že stěžovatelka namítala v posuzované věci obdobné skutečnosti jako v řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení o dodatečném povolení stavby, a v tomto řízení byly tyto skutečnosti také vypořádány. Stavební úřad nenařídil odstranění stavby přístřešku bez dalšího, nýbrž zkoumal, zda jsou naplněny podmínky pro její dodatečné povolení. V tomto ohledu uplatnil totožná kritéria, která by uplatňoval, rozhodovalli by o žádosti o stavební povolení. Podmínky pro dodatečné povolení stavby ale naplněny nebyly. Po zastavení uvedeného řízení byl stavební úřad povinen rozhodnout o odstranění stavby. [7] Námitky stěžovatelky, že stavba přístřešku slouží k ochraně skotu a zvyšuje bezpečnost práce zaměstnanců, že odstraněním přístřešku nevznikne osobě zúčastněné na řízení žádná výhoda, zatímco stěžovatelce vznikne škoda, a že osoba zúčastněná na řízení odmítá řešení věci smírnou cestou, dále námitky týkající se historického vývoje ani další žalobní tvrzení nebyla způsobilá vyvolat pochybnosti o zákonnosti rozhodnutí nařizujícího odstranění stavby. Netýkala se totiž podmínek, které se v daném řízení posuzují. Rovněž bylo bez významu, kdy nabyla stavbu stěžovatelka nebo kdy nabyla dotčený pozemek osoba zúčastněná na řízení. Stěžovatelka v žalobě zopakovala a rozvedla svou argumentaci ze správního řízení, aniž by polemizovala s odpověďmi, které mu na jeho námitky poskytly správní orgány. [8] Krajský soud přihlédl i k nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 1956/19, N 92/100 SbNU 110, podle něhož nelze nařídit odstranění stavby v případech, kdy je to zcela zjevně nepřiměřené. V posuzované věci se však tyto závěry neuplatní. Nelze vyvozovat obecnou povinnost zvažování přiměřenosti zásahu do vlastnického práva při nařizování odstranění staveb. Zákon takovou diskreci ostatně ani nepřipouští. V naprosté většině případů je princip proporcionality zásahu do vlastnického práva respektován již tím, že stavební zákon umožňuje (za kumulativního splnění několika zákonných podmínek), aby byla černá stavba dodatečně povolena. Nadto nelze přehlédnout, že uvedený nález se týkal naprosto specifických okolností při změně právní úpravy. [9] V dané věci nevyšly najevo žádné skutečnosti, na jejichž základě by se stěžovatelka mohla důvodně domnívat, že stavba přístřešku byla povolena nebo že k jejímu provedení nebylo vyžadováno žádné povolení (např. že by byla rozhodnutím správních orgánů uvedena v omyl). Stěžovatelka ani žádné takové skutečnosti netvrdí a nedokládá. Při koupi zemědělského areálu bez dalšího spoléhala na to, že veškeré stavby v něm byly provedeny v souladu se zákonem. Nelze tedy dospět k závěru, že by vyvinula dostatečnou (resp. jakoukoli) snahu k tomu, aby si zjistila veškeré dostupné informace před tím, než zemědělský areál koupila. Její aktuální nežádoucí situace jde zcela na vrub ignorování požadavků stavebního zákona při stavbě přístřešku a přístupu stěžovatelky při koupi zemědělského areálu. [10] Rozhodnutí o odstranění stavby nepředstavuje zjevně nepřiměřený zásah, který by měl ustoupit zájmu na ochraně vlastnického práva stěžovatelky ve smyslu právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1956/19. Doba, která uplynula od provedení stavby do nařízení jejího odstranění, není způsobilá založit nezákonnost rozhodnutí o odstranění stavby, neboť úprava nakládání s nepovolenými stavbami nepočítá s žádnými promlčecími či prekluzivními lhůtami. Je to především stavebník, resp. vlastník stavby, kdo má činit aktivní kroky k legalizaci stavby. V daném případě byly takové kroky učiněny téměř 10 let poté, co byla stavba provedena zcela bez povolení či opatření stavebního úřadu. Stěžovatelka navíc podala žádost o dodatečné povolení stavby až v návaznosti na zahájené řízení o odstranění stavby. II. Kasační stížnost [11] Stěžovatelka podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., a navrhla jej zrušit společně s rozhodnutími správních orgánů. S kasační stížností spojila návrh na přiznání odkladného účinku, jemuž Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 18. 12. 2024, č. j. 4 As 271/202431, vyhověl. [12] Zemědě