4 Azs 115/2025 – Nejvyšší správní soud

4 Azs 115/2025- 39 - text 4 Azs 115/2025-41 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: P. R. B. D., zast. JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2024, č. j. OAM-971/ZA-ZA11-P09-R2-2023, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2025, č. j. 16 Az 25/2024-35, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 7. 2024, č. j. OAM-971/ZA-ZA11-P09-R2-2023, neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Jednalo se již o druhé rozhodnutí o žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu. Předchozí rozhodnutí žalovaného bylo rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 11. 6. 2024, č. j. 4 Az 3/2024-30, zrušeno pro procesní pochybení žalovaného, který během správního řízení nesprávně seznámil žalobkyni s podklady pro vydání rozhodnutí. [2] Žalobce napadl uvedené druhé rozhodnutí žalovaného žalobou u městského soudu, který ji rozsudkem ze dne 30. 4. 2025, č. j. 16 Az 25/2024-35, zamítl jako nedůvodnou. [3] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) blanketní kasační stížnost, v níž a v jejím doplnění navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její odmítnutí pro nepřijatelnost nebo zamítnutí. [4] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla včetně jejího doplnění podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je v souladu s § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zastoupen advokátem. [5] Kasační stížnost byla podána ve věci, v níž před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a proto se musel Nejvyšší správní soud dále zabývat otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, jinak by ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou. [6] O přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, ve světle odstavce 52 usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). [7] Městský soud v napadeném rozsudku nepřisvědčil námitce stěžovatelky, že žalovaný nesprávně žádost o mezinárodní ochranu identifikoval jako snahu o legalizaci pobytu. Stěžovatelka totiž sama ve správním řízení uvedla, že jí snacha poradila, ať si v České republice požádá o azyl, čímž získá čas, a mezitím se pokusí vyřídit nějaký typ legálního pobytu. Přestože protiřečení stěžovatelky vzbuzuje nevěrohodnost jejího azylového příběhu, žalovaný se podle městského soudu zabýval věcně všemi tvrzenými důvody, aniž by je odmítl z důvodu nevěrohodnosti. Městský soud dále nepřisvědčil námitce stěžovatelky, že žalovaný bagatelizoval její problémy s předvoláváním na výslechy na policii. Stěžovatelka v žádosti o mezinárodní ochranu uvedla, že je státní příslušnicí Kuby, nemá žádné politické přesvědčení a není v politické straně ani skupině. Její syn však nemá rád kubánský režim a má opoziční smýšlení, přičemž stěžovatelka kvůli tomu byla několikrát předvolána na policejní stanici a policie ji varovala, aby se její syn na Kubu nevracel. Syn stěžovatelky totiž Kubu opustil a nyní žije v České republice. Stěžovatelku tento přístup policie unavoval, a proto zažádala o mezinárodní ochranu. Dále uvedla, že sama žádné jiné problémy s policií nikdy neměla. Stěžovatelka až v rámci žaloby uvedla, že jako trest za odchod syna z Kuby jí byla odebrána licence na prodej karet do mobilních telefonů, a byla tak připravena o způsob obživy. Zároveň v žalobě uvedla, že syn byl opakovaně vyslýchán kubánskou policií kvůli svým opozičním názorům. Městský soud k těmto tvrzením stěžovatelky uvedl, že je zmínila až v soudním řízení, přičemž je mohla uvést již ve správním řízení. Jednalo se tak o zakázanou novotu ve smyslu § 75 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 32 odst. 9 zákona o azylu. Shodně městský soud posoudil námitku stěžovatelky, že její případ naplňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu nebo doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, neboť stěžovatelka je ve špatném zdravotním stavu a obává se návratu do Kuby z důvodu dysfunkčnosti zdravotnického systému. Žalovaný podle stěžovatelky nedostatečně odůvodnil svůj závěr o neudělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany. Městský soud k tomu konstatoval, že stěžovatelka během správního řízení uvedla, že má gastritidu a problémy se štítnou žlázou. Je s těmito věcmi již zaléčena. Na Kubě měla svého lékaře, který ji předepisoval léky. Je soběstačná a je schopna se o sebe postarat sama. Nemá další omezení v běžném životě. V žalobě však stěžovatelka uvedla, že se její zdravotní stav zhoršil. Podle městského soudu není možné prostřednictvím žaloby rozšiřovat skutkový stav. Skutečnosti ohledně zhoršujícího se zdravotního stavu mohla stěžovatelka uvést již během správního řízení. Všechny lékařské zprávy, které stěžovatelka přiložila jako přílohy k žalobě, byly vydány před seznámením s podklady ve správním řízení. Městský soud proto odmítl tyto důkazy provést a hodnotit je. Žalovaný se tak dostatečně věnoval zdravotnímu stavu stěžovatelky, přičemž zohlednil i její věk. S ohledem na její tvrzení o soběstačnosti a vyléčení zdravotních potíží tak nenaplnila podmínky pro udělení humanitárního azylu. Ze stejných důvodů městský soud nepřisvědčil námitce týkající se naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany. Nakonec se městský soud neztotožnil s námitkou stěžovatelky ohledně probíhající ekonomické krize na Kubě. Stěžovatelka během správního řízení nezmínila, že by měla jakékoli existenční problémy a že by nebyla schopna si zajistit základní životní potřeby. S odkazem na judikaturu městský soud uvedl, že nižší životní úroveň sama o sobě není důvodem k udělení mezinárodní ochrany. [8] V kasační stížnosti však stěžovatelka namítla, že městský soud nevypořádal její žalobní námitky řádně. Městský soud kladl příliš důraz na konstatování stěžovatelky, že chtěla legalizovat svůj pobyt pomocí azylu. Tvrzení stěžovatelky bylo okrajové a navíc ani nemohla podat žádost o pobyt podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Dále má stěžovatelka za to, že prokázala důvodnost svého nároku, neboť její azylový příběh jasně dokládá hrozící pronásledování v případě návratu do vlasti. Městský soud tak dospěl k nesprávnému závěru, že opakované kontakty s policií týkající se politických aktivit syna stěžovatelky nedosahují intenzity pronásledování. Stěžovatelka dále namítá, že městský soud postupoval příliš formalisticky, pokud shledal tvrzení o výsleších jejího syna a odebrání její licence jako nevěrohodná z důvodu, že tato tvrzení uvedla až v rámci soudního řízení. Stěžovatelka byla pod značným stresem, mohla mít problémy s formulací svých myšlenek, s porozuměním právním otázkám nebo s důvěrou ve správní orgán. Drobné rozpory ve výpovědích tak nemusí automaticky diskvalifikovat jejich celkovou věrohodnost. Městský soud dále nesprávně posoudil námitku stěžovatelky týkající se jejího zhoršujícího se zdravotního stavu. Nepřiměřeně se opíral o její počáteční stručné prohlášení. Žalovaný dostatečně neobjasnil všechny okolnost