4 Azs 148/2025 – Nejvyšší správní soud

4 Azs 148/2025- 49 - text 4 Azs 148/2025-51 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: R. M., zast. Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) P. Y., II) R. E., obě zast. Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2025, č. j. OAM-1714-13/ZR-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2025, č. j. 4 A 22/2025-79, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 4. 2025, č. j. OAM-1714-13/ZR-2025, podle § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46e odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušil platnost zaměstnanecké karty žalobce a podle § 46e odst. 2 téhož zákona mu stanovil lhůtu k vycestování z území ČR do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. [2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 20. 6. 2025, č. j. 4 A 22/2025-79, zamítl jako nedůvodnou. [3] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) blanketní kasační stížnost, v jejímž doplnění učiněném na výzvu soudu navrhl jeho zrušení i zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její odmítnutí pro nepřijatelnost nebo zamítnutí. [4] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla včetně jejího doplnění podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. [5] Kasační stížnost byla podána ve věci, v níž před městským soudem rozhodovala specializovaná samosoudkyně, a proto se musel Nejvyšší správní soud dále zabývat otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, jinak by ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou. [6] O přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, ve světle odstavce 52 usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS, rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). [7] Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Stěžovatel konkrétně namítá, že žalovaný rezignoval na posouzení přiměřenosti dopadů jeho rozhodnutí do soukromého a rodinného života jeho samotného i rodinných příslušníků a městský soud jeho závěry aproboval, aniž by tento postup dostatečně odůvodnil. Tomuto tvrzení však nelze přisvědčit. Městský soud srozumitelně vysvětlil, že v případě zrušení platnosti zaměstnanecké karty pro spáchání úmyslného trestného činu zákon o pobytu cizinců vylučuje posouzení dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. Jestliže však cizinec konkrétním způsobem namítá porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je správní orgán povinen posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince, a to na základě přímé aplikovatelnosti uvedeného ustanovení. K tomu městský soud podrobně popsal skutkové okolnosti případu vyplývajících ze správního spisu, z nichž vycházel i žalovaný. Dospěl k závěru, že tyto okolnosti nesvědčí o nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele a jeho rodinných příslušníků, včetně jeho nezletilé dcery a otce pobývajícího na Ukrajině. Je tedy zřejmé, že městský soud námitky stěžovatele vypořádal, přičemž jeho úvahy jsou z odůvodnění napadeného rozsudku jasně patrné, srozumitelné a logické. Pouhý nesouhlas stěžovatele s odůvodněním a závěry napadeného rozsudku přitom nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/201330, ze dne 29. 4. 2010, č. j. 8 As 11/2010163). Nepřezkoumatelnost není ani projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by mu měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/201624, a ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/201735). Vadou nepřezkoumatelnosti tedy netrpí napadený rozsudek ani rozhodnutí žalovaného. [8] Stěžovatel namítal rovněž nedostatečné zjištění skutkového stavu věci kvůli neprovedení navrhovaného výslechu stěžovatele a jeho manželky a nezajištění stanoviska OSPOD. V tomto ohledu lze poukázat na závěry Nejvyššího správního soudu prezentované v rozsudku ze dne 11. 5. 202020, č. j. 3 Azs 93/2018-34, na který odkázal i městský soud, podle nichž „provedení výslechu účastníka řízení nebo svědeckých výpovědí považuje za výjimečný důkazní prostředek, který se má využít jen tam, kde nelze rozhodné skutečnosti zjistit jiným způsobem nebo kde vyvstane potřeba postavit najisto určité sporné skutečnosti či vyjasnit rozporná vyjádření cizince a jeho rodinných příslušníků. Je pravidlem, že správní orgány v podobných případech často vycházejí jen ze skutečností zřejmých z obsahu úředních evidencí a z toho, co ohledně svých soukromých poměrů písemně sdělí sám dotčený cizinec, přičemž takový postup byl judikaturou správních soudů aprobován jako v zásadě dostatečný.“. V citovaném rozsudku vycházel Nejvyšší správní soud mimo jiné z rozsudku ze dne ze dne 14. 3. 2019, č. j. 1 Azs 367/2018-34, v němž se uvádí, že „[z]a situace, kdy správní orgány z jim dostupných podkladů bezpečně zjistily osobní a rodinnou situaci žalobkyně a žalobkyně ohledně těchto zjištění ve správním řízení nic nenamítala, nebylo povinností správních orgánů vyzývat žalobkyni k dalšímu, konkrétnějšímu sdělení stran těchto skutečností. Správní orgány nezpochybňovaly tvrzení žalobkyně týkající se jejího rodinného života, která uvedla v odvolání (neměly pochybnost o jejich pravdivosti). Správním orgánům nelze ani vytýkat, že neprovedly důkaz účastnickým výslechem žalobkyně. V řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu zákon správnímu orgánu provést obligatorně výslech účastníka řízení neukládá. Jak soud již dříve konstatoval (srov. např. rozsudek ze dne 14. 8. 2018, č. j. 4 Azs 153/2018-57), v tomto typu řízení bývá zpravidla dostatečné písemné sdělení relevantních okolností vztahujících se k rodinnému a soukromému životu cizince (a to tím spíše, pokud je již v řízení před správními orgány zastoupen advokátem). Účastnický výslech bude nutno zpravidla provést k návrhu účastníka a pokud to současně bude nutné za účelem odstranění rozporů ve skutkových zjištěních. Žádná z těchto situací však v nynějším řízení nenastala - žalobkyně svůj výslech nenavrhla a o zjištěných skutkových okolnostech nepanoval spor.“ [9] V souladu s citovanými judikatorními závěry žalovaný již ve svém rozhodnutí konstatoval, že nikterak nerozporuje obsah písemných vyjádření stěžovatele a jeho manželky. Stěžovatel ostatně v řízení před správním orgánem ani před správními soudy netvrdil, jaké konkrétní skutečnosti měly být prostřednictvím navrhovaných důkazů prokázány nad rámec obsahu spisu a již uplatněných tvrzení. To se týká rovněž namítaného nedostatečného zjištění skutkového stavu ve vztahu k nejlepšímu zájmu nezletilého dítěte. Stěžovatel poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2022, č. j. 5 Azs 33/2022-39, přičemž citoval nás