5 Ads 97/2025 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 97/2025- 20 - text  5 Ads 97/2025 - 24 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Mgr. S. A. M., zastoupen Mgr. et Mgr. Anežkou Švaňhalovou, advokátkou se sídlem Průchodní 377/2, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2025, č. j. 33 Ad 16/202435, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Ze správního spisu plyne, že žalobci byl vyplácen příspěvek na bydlení (dávka státní sociální podpory). V období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 byl žalobce pro účely tohoto příspěvku posuzován samostatně, a to na základě dohody mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou o pobírání sociálních dávek v roce 2023. Z dohody vyplývalo, že žalobcovy tři tehdy nezletilé děti budou pro účely příspěvku na bydlení posuzovány ve společném okruhu s jejich matkou, nikoli se žalobcem. Dne 31. 1. 2024 žalobce doložil Úřadu práce – krajské pobočce v Jihlavě (správní orgán I. stupně) své příjmy za 4. čtvrtletí roku 2023 a současně oznámil, s účinností od 1. 1. 2024, změnu okruhu společně posuzovaných osob, konkrétně svých tří dětí. Dle obsahu spisu k tomu došlo na základě dohody rodičů o pobírání sociálních dávek v roce 2024, dle níž měly být všechny děti pro účely příspěvku na bydlení posuzovány ve společném okruhu s žalobcem. Žalobce u všech dětí doložil výši na ně připadajících příjmů za 4. čtvrtletí roku 2023. V této souvislosti správní orgán I. stupně žalobce opakovaně vyzval, aby k žádosti o příspěvek na bydlení na období od 1. 1. 2024 kromě příjmů doložil i doklady o výši nákladů na bydlení za 4. čtvrtletí roku 2023, a současně žalobce poučil o následcích nesplnění této výzvy. Žalobce však výši nákladů odmítl doložit, neboť požadoval, aby správní orgán I. stupně vycházel při stanovení výše nákladů na bydlení z údajů za 3. čtvrtletí roku 2023. Správní orgán I. stupně žalobce informoval o znění § 51 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v relevantním znění (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“), a o jeho povinnosti doložit příslušné doklady prokazující výši nákladů na bydlení za 4. čtvrtletí roku 2023. Vzhledem k tomu, že žalobce v určené lhůtě výši nákladů na bydlení neprokázal, správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 2. 4. 2024, č. j. 50771/24/ZR, sp. zn. 2319822/ZR, podle § 51 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře s účinností od 1. 1. 2024 odňal žalobci příspěvek na bydlení, neboť nárok na tuto dávku zanikl k 31. 12. 2023. [2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 5. 2024, č. j. MPSV2024/107395920, zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný konstatoval, že s účinností od 1. 10. 2022 se v zájmu snížení administrativní zátěže příjemců dokládají skutečnosti rozhodné pro nárok a výši příspěvku na bydlení povinně pouze jednou za půl roku. Ustanovení § 51a zákona o státní sociální podpoře tak stanoví kalendářní čtvrtletí, kdy se příspěvek na bydlení tzv. překlopí z minulého období bez nutnosti dokládat konkrétní příjmy a náklady na bydlení. Toto pravidlo se vztahuje na nárok na příspěvek na bydlení v 1. a 3. čtvrtletí, tudíž příjemce dávky nemá povinnost dokládat rozhodné příjmy a náklady na bydlení za 2. a 4. čtvrtletí. I v období, kdy se příspěvek na bydlení vyplácí na základě „překlopení“, zůstává zachována povinnost příjemce příspěvku na bydlení ohlásit změny v okruhu společně posuzovaných osob. Pokud však osoba, jíž vznikl nárok na příspěvek na bydlení za měsíc prosinec a tento nárok trvá i k 31. 12., nejpozději do 31. 1. bezprostředně následujícího roku prokáže výši rozhodných příjmů a nákladů na bydlení za předcházející kalendářní čtvrtletí, nelze daný příspěvek na bydlení „překlopit“ a podle § 51a odst. 2 zákona o státní sociální podpoře se vychází z rozhodných skutečností, které tato osoba prokázala. Žalobci vznikl nárok na příspěvek na bydlení za prosinec 2023 a tento nárok mu trval i k 31. 12. 2023. Vzhledem k tomu, že žalobce ve lhůtě stanovené v § 51a odst. 2 zákona o státní sociální podpoře (tj. do 31. 1. 2024) doložil výši svých příjmů za 4. čtvrtletí roku 2023 a současně s oznámením o změně okruhu společně posuzovaných osob doložil i výši příjmů těchto osob, je nezbytné postupovat právě dle § 51a odst. 2 zákona o státní sociální podpoře a při posouzení nároku na příspěvek na bydlení vycházet z nově doložených skutečností. Žalovaný v souladu se správním orgánem I. stupně konstatoval, že žalobci dle § 51 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře zanikl nárok na příspěvek na bydlení, neboť do konce čtvrtletí, za které se měl daný příspěvek vyplácet (tj. do konce 1. čtvrtletí roku 2024), nedoložil skutečnou výši nákladů na bydlení za 4. čtvrtletí roku 2023, proto bylo odnětí příspěvku v souladu s tímto ustanovením zákona. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 4. 2025, č. j. 33 Ad 16/202435, zamítl. Krajský soud nejprve zdůraznil, že zákon č. 203/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „novela č. 203/2022 Sb.“), s účinností od 1. 10. 2022 změnil schéma podmínek nároku na příspěvek na bydlení. V této souvislosti proto soud citoval rozhodnou právní úpravu i důvodovou zprávu k novele č. 203/2022 Sb., přičemž konstatoval, že smyslem dané novely bylo primárně zjednodušit administrativu, čemuž odpovídá částečná rezignace na zjištění skutkového stavu. Prostředkem k dosažení sledovaného cíle je mechanismus fikce. Jedná se přitom o dvě fikce, a to jednak o „překlopení“ nároku do 1. a 3. čtvrtletí, jednak o fikci trvání skutečností rozhodných pro nárok na příspěvek na bydlení. Příspěvek na bydlení tedy v 1. a 3. kalendářním čtvrtletí může náležet příjemci buď na základě „překlopení“ nároku, anebo na základě nového posouzení rozhodných skutečností. [4] Krajský soud přisvědčil správním orgánům, že v nyní posuzované věci nelze „překlopení“ nároku použít. Dle krajského soudu bylo smyslem právní úpravy usnadnit činnost Úřadu práce vypuštěním povinnosti zjišťovat rozhodné okolnosti v 1. a 3. kalendářním čtvrtletí, ovšem v určitých případech se předpokládalo, že bude třeba na případné změny reagovat. Tomu odpovídá dikce § 51a odst. 1 zákona o státní sociální podpoře, která připouští, že bude třeba zjišťovat rozhodné okolnosti i v případě, že jde o 1. či 3. kalendářní čtvrtletí, a to především tam, kde se Úřad práce dozví o změně skutečností, které příjemce dávky sám osvědčí. Dle krajského soudu je mechanismus uplatnění „překlopení“ nároku na příspěvek na bydlení systémově propojen s vyloučením povinnosti příjemce ohlásit změnu rozhodných skutečností dle § 61 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře. Zákonodárce však nevyloučil u mechanismu „překlopení“ nároku uplatnění § 61 odst. 2 téhož zákona, který stanoví povinnost příjemce dávky osvědčit na výzvu orgánu státní sociální podpory skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu. Mechanismus „překlopení“ nároku na příspěvek na bydlení tedy zákonodárce nepojal absolutně, ale ponechal Úřadu práce možnost uložit příjemci dávky povinnost osvědčit rozhodné skutečnosti v určené lhůtě. [5] Dle krajského soudu tak právní názor žalobce, podle něhož nebyl povinen oznámit na výzvu správního orgánu I. stupně své náklady na bydlení, není v souladu se zákonem. Pokud by správní orgán I. stupně žalobce nevyzval, aby náklady na bydlení doložil, bylo by třeba žalobci přisvědčit, neboť ohledně této rozhodné skutečnosti mu v tomto případě zákon ohlašovací povinnost neukládal. Jestliže se však změnily jiné rozhodné skutečnosti (okruh společně posuzovaných osob a jejich příjmy), které žalobce v souladu s § 51a odst. 5 zákona o státní sociální podpoře správnímu orgánu I. stupně ohlásil, a byl správním orgánem vyzván k doložení nákladů na bydlení, přičemž mu byl též vysvětlen výklad dané právní úpravy, byl žalobce povinen výzvě vyhovět. Správní orgán I. stupně totiž byl v tomto případě oprávněn požadovat po žalobci doložení těchto rozhodných skutečností pro nárok na příspěvek na bydlení, i když se jednalo o 1. čtvrtletí kalendářního roku. [6] K otázce parciálního uplatnění fikce v případě neosvědčení nákladů na bydlení na výzvu správního orgánu I. stupně krajský soud konstatoval, že takové uplatnění by zjevně odporovalo úmyslu zákonodárce při konstrukci „překlopení“ nároku. Krajský soud zopakoval, že v souladu se smyslem a účelem právní úpravy pro 1. kalendářní čtvrtletí je buď překlopit nárok bez dalšího zjišťování, anebo zjistit rozhodné skutečnosti p