5 Afs 140/2025 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 140/2025- 79 - text  5 Afs 140/2025 - 93 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: SPV Pelhřimov, a.s., se sídlem Plevnice 42, Olešná, zast. JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, za účasti: Státní zemědělský intervenční fond, se sídlem Ve Smečkách 801/33, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2025, č. j. 3 A 71/202482, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), jímž byla zamítnuta jí podaná žaloba proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 25. 7. 2024, č. j. MZE51975/202411155. Tímto rozhodnutím ministr potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2024, č. j. MZE25699/202414112, kterým žalovaný v přezkumném řízení zrušil veřejnoprávní smlouvu „Dohoda o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR“ (dále jen „dohoda“ nebo „veřejnoprávní smlouva“), uzavřenou dne 3. 9. 2018 mezi osobou zúčastněnou na řízení, tj. Státním zemědělským intervenčním fondem a stěžovatelkou jakožto žadatelkou o dotaci na projekt „Modernizace hal pro prasata a kejdové hospodářství“, reg. č. 17/005/0411i/564/002376 (dále jen „projekt“); žádost o dotaci na zmíněný projekt stěžovatelka podala dne 30. 10. 2017. Žalovaný současně určil, že účinky rozhodnutí vydaného v tomto přezkumném řízení nastávají ke dni uzavření dohody. Podle čl. II. dohody měla být dotace ve výši 57 017 511 Kč spolufinancována ze 49,5 % příspěvkem Evropské unie v částce 28 223 667 Kč a z 50,5 % příspěvkem z národních zdrojů České republiky v částce 28 793 844 Kč. [2] Podle správních orgánů byla dohoda uzavřena v rozporu s § 4c zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o střetu zájmů“) a čl. 61 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom), č. 2018/1046, v platném znění (dále jen „nařízení č. 2018/1046“), neboť Ing. Andrej Babiš, vykonávající v době jejího uzavření (3. 9. 2018) funkci předsedy vlády, jako veřejný funkcionář ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmu, ovládal prostřednictvím dvou svěřenských fondů (AB private trust I a AB private trust II), společnost AGROFERT, a. s., a tím celou skupinu AGROFERT, do níž patří i stěžovatelka, která byla příjemkyní dotace. Statuty svěřenských fondů byly dle správních orgánů nastaveny tak, aby umožnily Ing. Andreji Babišovi nadále vykonávat na společnost AGROFERT, a. s. rozhodující vliv ve smyslu § 74 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „zákon o obchodních korporacích“). [3] V žalobě stěžovatelka primárně namítla, že přezkumné řízení o souladu dohody s právními předpisy bylo zahájeno až po uplynutí prekluzivní lhůty podle čl. 3 odst. 1 nařízení Rady č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995, o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (dále jen „nařízení č. 2988/98“). Žalovaný dle stěžovatelky vědomě rezignoval na řádné zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), když sice konstatoval rozpor dohody s § 4c zákona o střetu zájmů a čl. 61 nařízení č. 2018/1046, avšak neprokázal naplnění hypotézy těchto ustanovení a nepovažoval za nutné objasnit ani to, kdo, kdy a jakým jednáním či opomenutím porušil tyto právní předpisy. Bez tohoto posouzení žalovaný nemohl přezkoumatelným způsobem dospět k závěru o rozporu dohody s právními předpisy, natož pak určit, k jakému okamžiku má být dohoda zrušena. Žalovaný rozpor dohody s právními předpisy toliko presumoval na základě předběžných a právně nezávazných závěrů auditního šetření č. UMB/2019/003/CZ (dále jen „audit“), v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu, který dovodil, že věcnou správnost auditu nelze presumovat v řízeních, která mají za důsledek negaci právního nároku na již přiznanou (poskytnutou) dotaci. Uzavřením dohody vznikl stěžovatelce nárok na její poskytnutí. Žalovaný však přistoupil k auditu jako k nezpochybnitelné „koruně důkazů“, když: 1) odmítl vypořádat řadu námitek stěžovatelky proti skutkovému a právnímu posouzení věci, ze kterého audit vycházel, s poukazem na skutečnost, že obdobné námitky již byly vypořádány v rámci auditu, jehož se stěžovatelka nemohla účastnit a vykonávat v jeho průběhu jakákoliv procesní práva a 2) odmítl provést stěžovatelkou navržený soubor důkazních prostředků, jež vyvracely skutková zjištění a jejich právní posouzení v rámci auditu. [4] Podle stěžovatelky žalovaný nesprávně posoudil věc po právní stránce. Domnívá se, že § 4c zákona o střetu zájmů na dohodu nedopadá; i kdyby na dohodu zmíněné ustanovení dopadalo, nemohlo by dojít k jejího porušení, protože společnost AGROFERT, a. s. k okamžiku uzavření dohody byla ovládána výlučně Ing. Zbyňkem Průšou, svěřenským správcem, který nikdy nebyl veřejným funkcionářem ve smyslu zákona o střetu zájmů. Stěžovatelka rovněž namítla, že čl. 61 nařízení č. 2018/1046 dopadá pouze na Státní zemědělský intervenční fond, přičemž porušení tohoto ustanovení některou z oprávněných úředních osob na straně fondu nebo jakoukoliv třetí osobou v souvislosti s uzavíráním dohody, nebylo prokázáno. [5] Stěžovatelka poukázala na to, že žalovaný v rozporu se zákonem vztáhl účinky zrušení dohody již k okamžiku jejího uzavření. Stěžovatelka má za to, že pokud by v souvislosti s uzavřením dohody došlo k porušení zákona o střetu zájmu, pak by se porušení dopustil Státní zemědělský intervenční fond jakožto poskytovatel dotace, a nikoliv stěžovatelka, neboť fondu nikdy nesdělila žádné nesprávné či zavádějící údaje. Namítla, že z tohoto důvodu nebyly splněny podmínky podle § 99 odst. 3 správního řádu pro zrušení dohody ex tunc. Žalovaný si je této skutečnosti dle stěžovatelky vědom, a proto se vyhýbá odpovědi na otázku, komu je tvrzené porušení právních předpisů přičitatelné. [6] Stěžovatelka zdůraznila že popsanými vadami jsou zatížena rozhodnutí obou stupňů správních orgánů. V napadeném rozhodnutí se ministr navíc nevypořádal s její argumentací týkající se zejména způsobu ovládání společnosti AGROFERT, a. s. a fungování svěřenských fondů, do nichž byly akcie společnosti vloženy. Žalobou napadené rozhodnutí je proto dle stěžovatelky zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti, respektive ministr dospěl k nesprávným závěrům, že stěžovatelka poskytla Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu nesprávné a neúplné informace o svém právním postavení. Závěrem stěžovatelka podotkla, že v okamžiku uzavření dohody žalovaný, ani nikdo jiný nevykládal příslušné právní předpisy způsobem, jakým tak nyní činí. Má pochybnosti o schopnosti žalovaného objektivně posoudit soulad dohody s právními předpisy. V této souvislosti též konstatovala, že žalovaný bude rozhodovat i o paralelně uplatněném návrhu stěžovatelky na zaplacení přiznané dotace, což dle jejího názoru umocňuje institucionální podjatost žalovaného. [7] Městský soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji. Podle městského soudu nedošlo k uplynutí prekluzivní lhůty pro zahájení přezkumného řízení, které představuje stíhání nesrovnalosti ve smyslu čl. 3 nařízení č. 2988/95, dle kterého činí promlčecí (prekluzivní) lhůta pro zahájení stíhání čtyři roky od okamžiku, kdy došlo k nesrovnalosti. Za okamžik vzniku nesrovnalosti a počátek běhu prekluzivní lhůty považoval soud uzavření veřejnoprávní smlouvy ze dne 3. 9. 2018. Čtyřletou prekluzivní lhůtu měl městský soud za přerušenou jednak v důsledku sdělení fondu ze dne 20. 7. 2021 o tom, že administrace žádosti a platba nebude provedena v termínech podle Obecných podmínek Pravidel, a také v důsledku jednotlivých kroků auditního šetření Evropské komise, zejména jejím Formálním sdělení ze dne 23. 2. 2021; průběh auditního šetření byl stěžovatelce ode dne 20. 7. 2021 již znám. Jestliže tedy žalovaný zahájil přezkumné řízení ke dni 9. 8. 2023, učinil tak ještě před uplynutím prekluzivní lhůty. [8] Městský soud dále dospěl k závěru, že § 4c zákona o střetu zájmů dopadá i na dotace poskytované dle zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu“) a tedy nikoliv pouze na dotace poskytované dle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), jak se domnívá stěžovatelka. [9] Městský soud připustil, že žalovaný do svého rozhodnutí do značné míry převzal výsledky auditu. Poznamenal, že ačkoliv tyto závěr