5 Afs 99/2024 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 99/2024- 49 - text  5 Afs 99/2024 - 56 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: JHG Skalica s.r.o., se sídlem Bratislavská 3, Holíč, Slovenská republika, zastoupená Mgr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem Nerudova 240/33, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024, č. j. 3 Af 9/2023-108, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká stanovení daně z příjmů právnických osob podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a jsou v ní řešeny následující právní otázky: - použitelnost zvláštní úpravy lhůty pro stanovení daně podle § 38r odst. 2 zákona o daních z příjmů v případě jejího přerušení následkem zahájení daňové kontroly, - doručování písemností prostřednictvím dožádaného orgánu jiného členského státu podle zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní“), - rozložení důkazního břemene při prokazování faktického uskutečňování zprostředkovatelských služeb podle § 92 odst. 3, 4 a 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. [2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) je obchodní společností, která byla v rozhodné době českým daňovým subjektem a podnikala v oblasti galvanizérství a smaltéřství. Dne 24. 8. 2016 zahájil Finanční úřad pro Jihomoravský kraj u stěžovatelky daňovou kontrolu na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2013 a 2014. K tomuto dni měla stěžovatelka, tehdy vystupující pod obchodní firmou Smaltovna Mišík s.r.o., sídlo v Hodoníně. Po zahájení daňové kontroly změnila svou obchodní firmu na GHJ s.r.o. a přemístila své sídlo do Prahy. Následně je přemístila do Slovenské republiky a ke dni 15. 1. 2019 byla zapsána do slovenského obchodního rejstříku pod současnou obchodní firmou. V důsledku posledního přemístění sídla přešla místní příslušnost na Finanční úřad pro hlavní město Prahu. [3] V průběhu daňové kontroly správce daně zpochybnil daňovou uznatelnost dvou skupin nákladů, které stěžovatelka uplatnila v daňovém přiznání za rok 2014. První skupinou byly náklady ve výši 4 420 800 Kč za zprostředkování obchodu slovenskou obchodní společností fatrs s.r.o. (dále jen „společnost fatrs“). Tento obchod se měl týkat dodávky dřevoobráběcích strojů odběrateli, kterým byla slovenská obchodní společnost BRAS, s.r.o. (dále jen „společnost BRAS“). Druhou skupinou byly náklady ve výši 1 500 000 Kč za obchodní zastoupení slovenskou obchodní společností DAJA, s.r.o. (dále jen „společnost DAJA“). Těchto nákladů se důvody kasační stížnosti netýkají, pročež se jimi tento rozsudek dále nezabývá. [4] V účetnictví stěžovatelky se nacházely dva daňové doklady od společnosti fatrs, a to faktura č. 2014012 ze dne 17. 12. 2014 na částku 160 000 eur s předmětem fakturace zprostředkování obchodu a faktura č. 2014012 ze dne 17. 12. 2014 na částku 160 000 eur s předmětem fakturace implementace projektu „Zavádění nových technologií v Smaltovni Mišík“. Na základě výzvy správce daně ze dne 16. 1. 2017 stěžovatelka předložila dokumentaci, z níž však nebylo zřejmé, jaké služby a v jakém rozsahu byly skutečně poskytnuty a následně fakturovány a jakým způsobem byla stanovena jejich cena. Dne 21. 9. 2017 vydal správce daně druhou výzvu. Uvedl v ní, že předložená dokumentace mu neumožnila zjistit, zda plnění skutečně proběhlo, tedy kdy a jak byly stroje přepraveny od původního dodavatele k stěžovatelce a kdy a jak byly následně přepraveny od stěžovatelky k společnosti BRAS. [5] Z dokazování před správcem daně vyplynulo, že smlouva o zprostředkování ze dne 21. 10. 2014 byla mezi společností fatrs jako zprostředkovatelem a stěžovatelkou jako zájemcem uzavřena až poté, co společnost BRAS vystavila dne 24. 9. 2014 stěžovatelce objednávku. Správce daně zjistil, že objednávka obsahuje i údaje, z nichž muselo být stěžovatelce známo, jaké konkrétní zboží (stroje) a za jakou cenu dodá společnosti BRAS. Jinými slovy, předmět dodávky byl přesně a dostatečně specifikován, což zpochybňuje roli společnosti fatrs, potažmo jejího jednatele Ing. Ladislava Venžíka, při zprostředkování uvedeného obchodního vztahu. Jestliže měla tato společnost podle smlouvy o zprostředkování začít vyvíjet zprostředkovatelskou činnost až poté, co bylo zboží objednáno, bylo nelogické, aby podle této smlouvy dostala provizi za obchod dohodnutý před jejím uzavřením. Správce daně nepovažoval náklady vynaložené stěžovatelkou za tvrzené zprostředkování za daňově uznatelné. [6] Kontrolní zjištění shrnul správce daně ve zprávě o daňové kontrole ze dne 10. 6. 2019, č. j. 3188935/19/3010/60050-705630 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“). Na jejich základě vydal dne 8. 8. 2019 dodatečný platební výměr č. j. 6706174/19/2001-52525-105867 (dále jen „dodatečný platební výměr“), kterým stěžovatelce doměřil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 ve výši 1 124 800 Kč a stanovil penále ve výši 224 960 Kč. Podle správce daně stěžovatelka neprokázala, že se obchodní případ se společností fatrs odehrál podle jejích tvrzení a že plnění od společnosti DAJA bylo fakticky provedeno a v čem konkrétně spočívalo. [7] Správce daně doručoval stěžovatelce zprávu o daňové kontrole i dodatečný platební výměr prostřednictvím slovenského správce daně. Dožádání podle § 20 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní provedlo Generální finanční ředitelství vůči Daňovému ředitelství Slovenské republiky jako tamnímu kontaktnímu místu. Podle odpovědi na žádost o oznámení, kterou poskytl dožádaný správní orgán, byla zpráva o daňové kontrole doručena dne 12. 7. 2019 (s poznámkou, že byla doručena „uložením, tj. nebola prevzatá v úložnej lehote“). Dodatečný platební výměr měl být doručen dne 2. 10. 2019 (s poznámkou, že se tak stalo „v posledný deň odbernej lehoty“). [8] Dne 30. 8. 2019 učinila stěžovatelka podání, které správce daně s ohledem na jeho obsah posoudil jako odvolání. Dne 22. 10. 2019 vydal výzvu k odstranění vad odvolání č. j. 8160437/19/2001-52525-105867, kterou stěžovatelce rovněž doručoval prostřednictvím slovenského správce daně. Z odpovědi na žádost o oznámení vyplývá, že výzva byla doručena dne 10. 12. 2019 podle § 31 odst. 3 slovenského daňového řádu [„zákon č. 563/2009 Z. z. o správe daní (daňový poriadok) a o zmene a doplnení niektorých zákonov“]. Správce daně tímto způsobem doručoval také rozhodnutí ze dne 22. 1. 2020, č. j. 342607/20/2001-52525-105867, kterým původně zastavil řízení o odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru, neboť stěžovatelka nereagovala na výzvu k odstranění vad odvolání. [9] Odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru žalovaný po doplnění dokazování zamítl rozhodnutím ze dne 17. 5. 2023, č. j. 16255/23/5200-11432-711778 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). II. Rozsudek městského soudu [10] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného. V posuzované věci mělo vliv na délku lhůty pro stanovení daně, že stěžovatelka ve zdaňovacím období roku 2013 vykázala daňovou ztrátu, kterou si mohla uplatnit ve zdaňovacích obdobích let 2014 až 2018. Lhůta pro stanovení daně se podle § 38r odst. 2 daňového řádu ve všech těchto zdaňovacích obdobích řídila lhůtou pro poslední z nich. I pro zdaňovací období roku 2014 tak byla rozhodná lhůta pro stanovení daně pro zdaňovací období roku 2018 (resp. pro období od 1. 4. 2018 do 31. 3. 2019, neboť žalobce v roce 2015 přešel na hospodářský rok). Základní lhůta pro stanovení daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 proto činila celkem 2 649 dnů. V důsledku zahájení daňové kontroly dne 24. 8. 2016 byl běh prekluzivní lhůty přerušen a lhůta začala v celé své délce 2 649 dnů běžet znovu s tím, že jejím posledním dnem byl den 25. 11. 2023. Z obsahu správního spisu vyplývá, že rozhodnutí žalovaného bylo oznámeno stěžovatelce dne 2. 6. 2023, kdy také nabylo právní moci. Tyto závěry podle městského soudu odpovídají výkladu § 38r odst. 2 daňového řádu provedenému v judikatuře Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“). Lhůta pro stanovení daně byla zachována. [11] Po přemístění sídla do Slovenské republiky byla stěžovatelce zrušena datová schránka a správce daně jí doručoval písemnosti do vlastních rukou s dodejkou (Avis de réception). Protože zásilky byly vráceny s informací „adresát neznámý“, byly doručeny veřejnou vyhláškou podle § 49 odst. 1 písm. a), odst. 3 daňového řádu. Kopie všech písemností byly stěžovatelce poskytnuty při nahlížení do spisu a následně předány. [12] Zprávu o daň