5 As 124/2025 — Nejvyšší správní soud

5 As 124/2025- 61 - text  5 As 124/2025 - 67 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: J. S., zast. Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem Údolní 567/33, Brno, proti žalovanému: Úřad městské části Praha 20, se sídlem Jívanská 647/10, Praha, za účasti: Ing. P. M., zast. Mgr. Petrem Muchou, advokátem se sídlem Štěpánská 540/7, Praha, o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2025, č. j. 8 A 130/2024-67, takto: I. Kasační stížnosti se zamítají. II. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení jsou povinni zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce Mgr. Pavla Černého, advokáta se sídlem Údolní 567/33, Brno, na náhradě nákladů řízení o kasačních stížnostech každý částku 9 474 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasačními stížnostmi se žalovaný [dále též „stěžovatel a)“] a osoba zúčastněná na řízení [dále též „stavebník“ a „stěžovatel b)“] domáhali zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým tento soud vyhověl zásahové žalobě žalobkyně a určil, že „zásah žalované spočívající v tom, že nezahájil řízení k vymožení povinnosti odstranit stavbu „Nášlapné vrstvy podlahy v bytě č. Xa bytového domu č. p. Xb v k. ú. H. P. na pozemku parc. č. Xc v katastrálním území H. P.“, uložené rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 6. 2021, č. j. MCP20 013539/2021/OVUR/St, sp. zn. MCP20 002234/2021, ve spojení s rozhodnutím MHMP ze dne 14. 1. 2022, č. j. MHMP ze dne 14. 1. 2022, č. j. MHMP 49732, je nezákonný“ (výrok I.). Dále žalovanému přikázal, aby „ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku zahájil exekuční řízení k vymožení povinnosti odstranit stavbu „Nášlapné vrstvy podlahy v bytě č. Xa bytového domu č. p. Xb v k.ú. H. P. na pozemku parc. č. Xc v katastrálním území H. P., uložené rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 6. 2021, č. j. MCP20 013539/2021/OVUR/St, sp. zn. MCP20 002234/2021, ve spojení s rozhodnutím MHMP ze dne 14. 1. 2022, č. j. MHMP 49732“ (výrok II.). [2] Žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky č. Xd v panelovém domě na adrese: Xe, a její bytová jednotka se nachází pod jednotkou č. Xa, kterou vlastní stavebník. V roce 2018 stavebník rekonstruoval svou bytovou jednotku a vyměnil podlahu. Žalobkyně po této rekonstrukci zaznamenala zhoršení zvukově izolačních vlastností podlahy, včetně toho, že dochází k nepřiměřenému pronikání hluku a vibrací z horního bytu. V této souvislosti žalovaný dne 14. 1. 2020 přistoupil k ústnímu jednání spojenému s ohledáním na místě, za účelem prošetření nevyhovujícího stavebně technického provedení rekonstrukce. Následně žalovaný (po uplatnění opatření proti nečinnosti) dne 9. 2. 2021 vydal oznámení o zahájení řízení podle § 129 odst. 1 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, o odstranění stavebních úprav spočívajících v položení nové podlahy. Stavebníka nejprve vyzval ke zjednání nápravy. Jelikož k nápravě nedošlo, žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 6. 2021, č. j. MCP20 013539/2021/OVUR/St, nařídil stavebníkovi odstranění stavby nášlapné vrstvy podlahy do 60 dnů od právní moci rozhodnutí a uložil mu povinnost oznámit její odstranění. [3] Proti tomuto rozhodnutí se stavebník odvolal. Namítal, že otázka hlukových imisí je řazena do oblasti práva soukromého a nelze ji řešit veřejnoprávními prostředky. Odvolání Magistrát hlavního města Prahy, jakožto nadřízený správní orgán rozhodnutím ze dne 14. 1. 2022, č. j. MHMP 49732/2022, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Zdůraznil, že podle § 129 odst. 1 písm. d) stavebního zákona se vlastníku stavby, která nevyžaduje územní rozhodnutí, stavební povolení ani ohlášení stavby, ale byla provedena v rozporu s právními předpisy, nařídí odstranění stavby. Těmito právními předpisy se nyní rozumí zejména nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy), ve znění pozdějších předpisů. Podle pražských stavebních předpisů, musí stavba mít ochranu proti hluku, dostatečné zvukově izolační vlastnosti a kročejová neprůzvučnost stropů spolu s podlahami musí splňovat požadavky technické normy (v tomto případě konkrétně normy ČSN 73 0532 – Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků). Pokud tomu tak není, je zcela na místě věc řešit v rámci práva veřejného. Následně stavebník žalovanému sdělil, že stavbu odstranil. Žalovaný proto chtěl přistoupit k provedení kontrolní prohlídky, kterou však stavebník neumožnil. Prohlásil, že předmětný byt je jeho obydlím a svědčí mu ochrana ve smyslu čl. 12 Listiny základních práv a svobod, a proto nesouhlasí se vstupem osob do svého bytu. Žalovaný proto stavebníka vyzval k předložení dokladů (např. fotografií, prohlášení zhotovitele stavby apod.) prokazujících, že stavba byla skutečně odstraněna. Stavebník zaslal své čestné prohlášení, že stavba byla odstraněna a uvedl, že fotodokumentaci neprováděl, neboť tato povinnost v rozhodnutí nebyla zahrnuta. Za účelem objasnění situace žalovaný přistoupil k ústnímu jednání, při kterém stavebník předložil 3 fotografie podlahy bytu (na kterých byl zachycen pouze beton); ty měly odstranění podlahy prokázat. Současně stavebník uvedl, že stavbu odstranil a nechal položit novou nášlapnou vrstvu podlahy včetně izolační podložky, položení podlahy prováděla osoba podnikající v podlahách. Podle žalovaného by vizuální kontrola byla bezpředmětná, jelikož na místě by již nebylo možné zkontrolovat stav, který měl být těsně po splnění povinnosti. [4] Žalobkyně podala podnět k zahájení exekučního řízení, neboť odstranění stavby nebylo prokázáno a měla za to, že se v bytě stavebníka stále nachází nevyhovující podlaha. Ke zlepšení zvukově izolačních vlastností podlahy nedošlo a žalobkyně ani nezaznamenala, že by v bytě stavebníka probíhaly stavební práce. Žalovaný měl za to, že odstranění stavby bylo prokázáno, ale za účelem odstranění pochybností chtěl provést kontrolní prohlídku v bytě stavebníka; ten vstup do bytu neumožnil, jelikož věc považoval za pravomocně uzavřenou. Následně žalovaný stavebníka vyzval k předložení důkazů, že nově položená podlaha již požadavky právních předpisů splňuje (měření kročejové neprůzvučnosti, případně minimálně doložení návrhu stavby podlahy, prohlášení zhotovitele, že je podlaha provedena podle návrhu, a výpočet kročejové neprůzvučnosti). Stavebník nejprve uvedl, že věc považuje za pravomocně skončenou a podklady doložit nechtěl. Nicméně po zahájení přestupkového řízení pro nesplnění povinnosti podklady doložit, stavebník předložil akustický posudek, prohlášení J. L., že byla podložena nová podlaha podle návrhu skladby podlahy (aniž by bylo specifikováno, o jaký návrh se jedná), technický list k podložce, kladečský předpis a e-mail soukromé společnosti o vlivu rekonstrukce na zvukově izolační vlastnosti. [5] Žalobkyně se nadále domnívala, že podklady soulad nové podlahy s právními předpisy neprokazují. Podala tedy podnět buďto k zahájení exekučního řízení, případně k zahájení řízení o povinnosti odstranit nově položenou podlahu pro nesoulad s právními předpisy. K tomu žalovaný uvedl, že se k možnosti zahájit exekuční řízení již vyjadřoval a důvod k jeho zahájení neshledal; dále konstatoval, že má za prokázaný soulad podlahy s právními předpisy. Žalobkyně proto u nadřízeného správního orgánu podala žádost o přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného. Nadřízený správní orgán však dospěl k závěru, že žalovaný je v této věci činný a intenzivně se jí zabývá, proto žádosti žalobkyně nevyhověl. 2. Rozhodnutí městského soudu [6] Po vyčerpání prostředků ochrany před správními orgány se žalobkyně obrátila na městský soud se zásahovou žalobou. V té formulovala eventuální petit a domáhala se určení, že je nezákonným zásahem nezahájení exekučního řízení, a dále přikázání žalovanému toto řízení zahájit, případně určení, že nezákonný zásah spočívá v nezahájení řízení o odstranění stavby, a následně opět přikázání toto řízení zahájit. Podle žalobkyně stavebník neprokázal odstranění stavby, čímž nesplnil povinnost uloženou mu správním rozhodnutím, a proto bylo povinností žalovaného exekuční řízení zahájit. Konkrétně žalobkyně namítala, že čestné prohlášení osoby, které rozhodnutí uložilo povinnost, nemůže sloužit jako důkaz, ale pouze jako podklad rozhodnutí s velmi nízkou vypovídací hodnotou. Fotografie předložené stavebníkem žalobkyně označila za nedůvěryhodné, jelikož sám stavebník nejprve tvrdil, že žádné fotografie nepořizoval, nadto z nich vůbec nebylo možné zjistit, kde byly pořízeny a co je na nich vlastně zachyceno. Proto měl žalovaný přistoupit k vymáhání uložené povinnosti. [7] Ž