5 As 154/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 154/2023- 80 - text  5 As 154/2023 - 84 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: CSA, spol. s r.o., se sídlem Čeladná 969, zast. Mgr. Janem Seidelem, advokátem se sídlem Dělnická 213/12, Praha, proti žalované: Rada pro veřejný dohled nad auditem, se sídlem Vodičkova 1935/38, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2023, č. j. 8 Ad 12/2021-44, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. O d ů v o d n ě n í: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 11. 2021, č. j. RVDA-1730/2021. [2] Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání stěžovatelky a potvrdila rozhodnutí Komory auditorů České republiky ze dne 6. 9. 2021, č. j. 1749/2021, o pozastavení výkonu auditorské činnosti stěžovatelky v souladu s § 6 odst. 3 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů, protože proti stěžovatelce bylo zahájeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin – a sice zločin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě [§ 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) téhož zákona za užití § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů]. [3] O zahájení trestního stíhání stěžovatelky pro uvedený zločin informovala policie Komoru auditorů přípisem ze dne 11. 11. 2020. Na základě toho Komora vydala oznámení o zahájení řízení ze dne 16. 11. 2020, č. j. 1802/2020; toto řízení však posléze usnesením ze dne 14. 12. 2020, č. j. 1961/2020/Kr, přerušila, protože stěžovatelka proti usnesení o zahájení trestního stíhání podala stížnost. Tato stížnost byla zamítnuta jako nedůvodná usnesením Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 6. 2021, č. j. 2 KZV 14/2018-1430. Komora proto vyrozuměla stěžovatelku o pokračování v řízení, vyzvala ji k seznámení s podklady pro rozhodnutí a následně rozhodla o pozastavení výkonu auditorské činnosti stěžovatelky; ta se bránila odvoláním, které žalovaná zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila (viz výše). 2. Rozhodnutí městského soudu [4] V žalobě proti odvolacímu rozhodnutí stěžovatelka obdobně jako v odvolání namítala (i) vady řízení, které v prvním stupni vedl výkonný výbor Komory auditorů ve složení, v němž nemohl být usnášeníschopný, a (ii) nezákonnost rozhodnutí spočívající v rozporu výkladu § 6 odst. 3 zákona o auditorech, potažmo samotného tohoto ustanovení, s ústavním pořádkem. Městský soud neshledal ani jednu z námitek důvodnou, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. [5] [Ad (i)] Městský soud odmítl namítané nesprávné složení výkonného výboru Komory auditorů, resp. nemožnost usnášeníschopnosti kvůli uplynutí funkčního období jeho sedmi členů, jakož i nemožnost aplikace § 18 odst. 1 ve spojení s § 20 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lex covid“), za účelem „prodloužení“ funkčního období, které těmto členům uplynulo dne 21. 11. 2020, přičemž sněm, který se měl konat dne 19. 11. 2020 a zvolit nové členy a náhradníky, byl zrušen. [6] Městský soud vyšel z toho, že řízení bylo zahájeno oznámením ze dne 16. 11. 2020, k jehož doručení došlo dne 19. 11. 2020. S ohledem na to, že mandát oněch sedmi členů výkonného výboru měl zaniknout až dne 21. 11. 2020, bylo řízení platně a účinně zahájeno. Následné rozhodnutí o pozastavení činnosti ze dne 6. 9. 2020 bylo vydáno po konání sněmu dne 10. 5. 2021 distanční formou; tzn., že řízení bylo nejen zahájeno, ale i ukončeno výkonným výborem ve správném složení, který byl usnášeníschopný. S touto argumentací městský soud shledal první námitku nedůvodnou, nicméně přidal argumentaci i k otázce aplikace lex covid. V návaznosti na opakovaně vyhlášený nouzový stav v daném období (od 5. 10. 2020 do 11. 4. 2021) vláda přijala krizová opatření, pročež se podle městského soudu sněm konat nemohl a na Komoru auditorů lex covid dopadal, neboť se jedná o právnickou osobu. Sněm se měl konat dne 19. 11. 2020 prezenční formou, a pokud byl v danou dobu vyhlášen nouzový stav, na základě něhož byla vydána mimořádná opatření omezující mj. volný pohyb a kontakty osob, nebylo možné sněm konat; své důvody k tomu ostatně uvedla i žalovaná v napadeném rozhodnutí (elektronické hlasování bylo k využití jen v rámci prezenčního sněmu; možnost volby orgánů Komory na dálku nebyla upravena; pověření jiného auditora k výkonu hlasovacích práv nebylo možno vynutit; nemožnost pronájmu konferenčních prostor; příprava návrhu vnitřních předpisů pro možnost konání distančního sněmu v budoucnu). Došlo tak k prodloužení mandátů 7 členům výkonného výboru v souladu s § 20 odst. 1 za použití § 18 odst. 1 lex covid. [7] [Ad (ii)] Dle městského soudu není podstatné, zda se stěžovatelka dopustila úmyslné trestné činnosti kladené jí za vinu v souvislosti s auditorskou činností. Ustanovení § 6 odst. 3 zákona o auditorech jasně stanoví, že Komora pozastaví auditorské společnosti výkon činnosti, byloli proti ní zahájeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin. Pokud by zákonodárce nějakou formu správního uvážení („může pozastavit“) považoval za vhodnou – podobně jako u nedbalostních trestných činů spáchaných právě v souvislosti s prováděním auditorské činnosti (§ 6 odst. 4 zákona o auditorech) – jistě by to v zákoně výslovně stanovil. To se nestalo. Zákon je u úmyslných trestných činů kategorický, a proto Komoře nezbylo než pozastavit auditorskou činnost stěžovatelky. Její srovnání s dalšími svobodnými povoláními (např. daňoví poradci, advokáti, notáři) městský soud neakceptoval; podle jeho názoru zákonodárce zcela vědomě upravil postavení auditorů přísněji, a to s ohledem na předmět jejich činnosti. Ani druhou námitku tak městský soud neshledal důvodnou a věc nepředložil Ústavnímu soudu pro rozpor aplikovaného § 6 odst. 3 zákona o auditorech s ústavním pořádkem, jak požadovala stěžovatelka. 3. Kasační stížnost, vyjádření žalované a replika [8] Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž setrvala na svých námitkách a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [9] Za prvé, rozporovala stěžovatelka vedení řízení s tím, že jeho těžiště spočívající ve shromažďování podkladů pro rozhodnutí probíhalo v době po uplynutí mandátu původních členů výkonného výboru a zároveň před zvolením členů nových distančním sněmem v květnu 2021. Dle stěžovatelky však nemůže vést řízení orgán, který pro nedostatek členů není schopný se usnášet. Stran prodloužení mandátu u dotčených 7 členů výkonného výboru ve smyslu lex covid konstatovala stěžovatelka, že Komora auditorů je veřejnoprávní osobou zřízenou zákonem a na zasedání jejích orgánů se nevztahovalo omezení volného pohybu osob ani hromadných akcí. To potvrzují též městským soudem zmíněná usnesení vlády o přijetí krizových opatření – žádné z nich, resp. žádné z navazujících mimořádných opatření při epidemii nezakazovalo volný pohyb ani shromažďování osob za účelem výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti a k výkonu povinnosti veřejného funkcionáře. Stěžovatelka je toho názoru, že se jednalo o typickou akci, která s ohledem na stanovené výjimky nebyla vládními opatřeními vůbec dotčena. [10] Za druhé, uvedla stěžovatelka, že znění aplikované právní úpravy si je dobře vědoma, avšak namítala její protiústavnost – zejména s ohledem na to, že § 6 odst. 3 zákona o auditorech neobsahuje správní uvážení, je příliš kategorický a nemá v českém právní řádu obdobu u žádného srovnatelného svobodného povolání. Podle stěžovatelky městský soud nezohlednil mimořádně tíživý dopad právní úpravy na její adresáty v kontrastu s všeobecně přijímaným principem presumpce neviny. Pozastavení výkonu auditorské činnosti je definitivním důsledkem zahájení trestního stíhání pro úmyslný trestný čin a má fatální důsledky pro dotčeného auditora, resp. auditorskou společnost mj. v důsledku nenávratné ztráty klientského kmene. [11] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla její zamítnutí. Výkonný výbor byl podle jejího názoru usnášeníschopný jak v době z