5 Azs 152/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 152/2025- 27 - text  5 Azs 152/2025 - 30 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: X. N. N., zast. Mgr. Markem Eichlerem, advokátem, se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, č. j. 16 Az 11/2025-24, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2025, č. j. OAM-188/ZA-ZA11-HA13-2025; tímto rozhodnutím žalovaný neudělil stěžovateli mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). [2] Stěžovatel podal dne 14. 2. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V ní uvedl, že poprvé vycestoval z Vietnamu do České republiky v říjnu roku 2023; letěl z Hanoje přes Dubaj do Maďarska, kam přicestoval dne 7. 10. 2023. V Maďarsku zůstal 6 až 7 měsíců, pracoval jako výpomocná síla na tržnici. Po sdělení Policie České republiky o rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 21. 1. 2025, č. j. KRPU-15570-26/ČJ-2025-040022-SV, se v Maďarsku zdržel pouze 14 dnů, tuto informaci potvrdil s tím, že si to špatně pamatoval. Asi 14 dnů tedy bydlel na ubytovně v B. a následně odcestoval vlakem do České republiky, kde byl asi rok a vypomáhal jako zedník v P.. Dne 20. 1. 2025 jel s kamarádem do Německa, kde při hraniční kontrole zjistil, že jeho průkaz není v pořádku, a byl vrácen zpět do České republiky. Dále uvedl, že je ateista, nemá žádné politické přesvědčení a nikdy nebyl členem politické strany nebo skupiny a nebyl ani politicky aktivní. Je svobodný a bezdětný. Ve Vietnamu žil společně s rodiči a starším bratrem. Je zcela zdráv, nemá žádná omezení ani zvláštní potřeby. O mezinárodní ochranu v České republice žádá, neboť se přes internet dostal k informaci, že jsou v České republice lidská práva a prostředí lepší pro život; chtěl by zde pracovat. Jiné důvody neuvedl. V rámci pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany provedeného dne 21. 2. 2025 stěžovatel zopakoval, že v České republice chce pracovat, proto žádá o mezinárodní ochranu. Dále uvedl, že má v zemi původu vysoké dluhy, které není schopen splácet a v souvislosti s nimi mu hrozí újma na zdraví nebo na životě. Již v minulosti byl kvůli svým dluhům napaden. Tento incident nahlásil policii, ta však nereagovala. Přestěhovat se v rámci země nemůže, neboť by ho věřitelé našli. Jelikož nebude schopen splácet své dluhy, nemůže se vrátit do vlasti. Ve Vietnamu neměl žádné potíže se státními orgány ani s bezpečnostními složkami. [3] Žalovaný stěžovatelovu žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítl, jelikož ze správního řízení vyplynulo, že primárním důvodem pro podání žádosti byla snaha stěžovatele o legalizaci pobytu v České republice, neboť jsou zde lepší životní podmínky včetně oblasti lidských práv. V České republice chce zůstat a pracovat, aby splatil své dluhy; návrat do Vietnamu odmítá kvůli obavě z jednání svých věřitelů a také proto, že by tam nebyl schopen splatit své dluhy. Žalovaný neshledal naplnění zákonných důvodů pro udělení azylu, neboť stěžovatel neuvedl žádné konkrétní relevantní informace mimo jeho obavu z věřitelů a toho, že mu z jejich strany po návratu hrozí újma na zdraví. Obavy ze strany věřitelů nelze vyhodnotit jako pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod dle § 12 písm. a) zákona o azylu ani jako pronásledování dle § 12 písm. b) téhož zákona. Žalovaný rovněž neshledal důvod k udělení doplňkové ochrany ani pro udělení azylu z humanitárních důvodů. [4] V žalobě stěžovatel primárně namítl nedostatečné posouzení jednotlivých důvodů pro udělení azylu; nesprávné právní posouzení pak shledává především ve vztahu k neudělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany. Pokud se jedná o udělení azylu z humanitárního důvodu, stěžovatel odkázal na institut správního uvážení, jak jej pojímá soudní judikatura. V této souvislosti podotkl, že v rozhodnutí žalovaného nelze vysledovat úvahy týkající se „důvodů hodného zvláštního zřetele“ pro udělení humanitárního azylu. Žalované rozhodnutí této judikatuře neodpovídá, tudíž je dle názoru stěžovatele nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Stěžovatel již v rámci správního řízení uvedl, že chce v České republice zůstat, neboť v domovském státu má dluhy a bojí se věřitelů; ve Vietnamu by tedy měl existenční problémy. Domnívá se, že se jedná o důvod pro udělení humanitárního azylu. [5] Městský soud žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. Ke stěžovatelem poukazovanému důvodu žádosti o mezinárodní ochranu, jímž je obava z pronásledování ze strany věřitelů, odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž nelze bez dalšího považovat potíže se soukromými osobami v domovském státě za důvod pro udělení azylu. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí uvedl, že stěžovatel v posuzovaném případě ochrany ze strany orgánů veřejné moci nevyužil, ani neprokázal, na základě čeho usuzuje, že by se ochrany ze strany státních orgánů v jeho případě v budoucnosti nedovolal. [6] K námitce týkající se neudělení humanitárního azylu městský soud uvedl, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval tím, zda byly naplněny podmínky pro udělení této formy azylu, když zkoumal rodinnou, sociální a ekonomickou situaci stěžovatele, přičemž přihlédl rovněž k jeho věku a zdravotnímu stavu. Městský soud se ztotožnil s hodnocením žalovaného; stěžovatel neuvedl žádnou azylově relevantní okolnost. Nemožnost hradit dluhy dle městského soudu není mimořádnou okolností, která by situaci stěžovatele odlišovala od ostatních ekonomických migrantů. Naplněn rovněž nebyl neurčitý právní pojem „v případě hodném zvláštního zřetele“, pro udělení humanitárního azylu. Žalovaný nepřekročil meze správního uvážení ani ho nezneužil. Stejně tak se žalovaný dostatečným a přezkoumatelným způsobem zabýval tím, zda jsou v případě stěžovatele dány důvody pro udělení doplňkové ochrany. Dle městského soudu žalovaný posoudil obavy stěžovatele v dostatečném rozsahu a za účelem posouzení věci si opatřil postačující množství podkladů, přičemž neshledal, že by stěžovateli v případě návratu do vlasti hrozilo nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. V řízení o vyhoštění stěžovatel uvedl, že mu bez ohledu na existenci dluhů ve Vietnamu nic nehrozí; změnu tvrzení stěžovatele o jemu hrozící újmě městský soud vyhodnotil jako účelovou a nevěrohodnou. V žalobě stěžovatel nic konkrétního nenamítal. Městský soud se ztotožnil se závěry žalovaného, že stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu s cílem legalizovat svůj pobyt na území České republiky v důsledku mu uložené povinnosti vycestovat na základě rozhodnutí o správním vyhoštění. [7] V kasační stížnosti stěžovatel namítá kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Podle stěžovatele daná věc svým významem přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť městský soud se odklonil od své dosavadní judikatury i od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu. [8] Stěžovatel namítá, že se městský soud nevypořádal s žalobními námitkami a pouze převzal argumentaci žalovaného, kterou bez dalšího aproboval; to se týká především námitky nedostatečně zjištěného skutkového stavu žalovaným. Nedostatečně byla rovněž posouzená námitka směřující k neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu; v této souvislosti odkázal na závěry judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se správního uvážení stran posouzení otázky „případu hodného zvláštního zřetele“. Zdůraznil, že správní uvážení musí správní orgán náležitě a patřičně odůvodnit. Dále namítá, že v rámci správního řízení a následně v žalobě vylíčil rozhodné skutečnosti, na základě kterých mu měl být humanitární azyl udělen a žalovaný vybočil z mezí správního uvážení, když tak neučinil. Městský soud pak zatížil rozsudek nezákonností, jestliže žalobou napadené rozhodnutí nezrušil. Stěžovatel uzavírá, že pokud v daném případě jsou dány důvody pro přiznání azylu dle § 12 zákona o azylu, tím spíše je dáno skutečné nebezpečí závažné újmy dle § 14a téhož zákona. [9] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu. Úvodem podotkl, že kasační stížnost nepřesahuje zájmy stěžovatele, tudíž není dán důvod k věcnému posouzení věci. Stěžovatel v řízení neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by naplňoval podmínky pro udělení jakékoliv formy mezinárodní ochrany, a to ani doplňkové ochrany. Stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl žádno