5 Azs 157/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 157/2025- 37 - text  5 Azs 157/2025 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně a): L. A. C. F., žalobce b): S. A. J. M., zast. Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 50, Sušice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, v řízení o kasačních stížnostech žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2025, č. j. 4 Az 35/2024-65, a žalobce b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2025, č. j. 4 Az 36/2024-52, takto: I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 5 Azs 156/2025 a sp. zn. 5 Azs 157/2025 s e s p o j u j í ke společnému projednání. Tyto věci budou nadále vedeny pod sp. zn. 5 Azs 157/2025. II. Kasační stížnost žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2025, č. j. 4 Az 35/2024-65, se zamítá. III. Kasační stížnost žalobce b) proti rozsudku Městského soudu ze dne 27. 6. 2025, č. j. 4 Az 36/2024-52, se zamítá. IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Zvlášť podanými kasačními stížnostmi se žalobci a) a b) – manželé [dále jen „stěžovatelé a) a b)“] domáhali zrušení v záhlaví označených rozsudků Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterými byly zamítnuty jejich žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 10. 2024, č. j. OAM-1135/ZA-ZA12-P09-2024 [ve věci stěžovatelky a)], a ze dne 22. 10. 2024, č. j. OAM-1136/ZA-ZA12-P09-2024 [ve věci stěžovatele b)], jimiž žalovaný rozhodl, že se stěžovatelům neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). 1.1. Řízení o žádosti o mezinárodní ochranu stěžovatelky a) [2] Stěžovatelka a) požádala o mezinárodní ochranu v České republice dne 28. 8. 2024. Uvedla, že nikdy nebyla členkou žádné politické strany ani skupiny, politicky se neangažovala a nezúčastnila se žádných pochodů ani jiných politických aktivit. Ze země původu – Venezuely stěžovatelka a) vycestovala nejprve do Chile, kde pobývala od roku 2017 (téhož roku naposledy navštívila Venezuelu na 11 dní). Dle slov stěžovatelky a) se jí ve Venezuele žilo dobře, postupem času se ale prohloubily její ekonomické problémy, pročež se přestěhovala do Chile, kde hodlala podnikat. Vzhledem ke kriminalitě a špatně fungující policii se však rozhodla vycestovat dne 19. 8. 2024 do ČR. Do Venezuely se vrátit nechce kvůli prezidentu Madurovi, za něhož je tam nedostatek potravin a služeb. Ve Venezuele žádné problémy neměla, před odjezdem si bez potíží vyřídila nový pas. [3] Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí č. j. OAM-1135/ZA-ZA12-P09-2024 dospěl k závěru, že důvodem podané žádosti o mezinárodní ochranu je snaha stěžovatelky a) legalizovat pobyt v ČR, přičemž stěžovatelka a) zmínila pouze svou nespokojenost s obecnou situací ve Venezuele. Ze stěžovatelčiných tvrzení nevyplynulo, že by vyvíjela jakékoliv činnosti směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byla pronásledována. Stěžovatelka a) ze země původu a později z Chile vycestovala kvůli snaze zlepšit svůj život, nikoliv proto, že by měla nějaké azylově relevantní potíže. 1.2. Řízení o žádosti o mezinárodní ochranu stěžovatele b) [4] Stěžovatel b) požádal o mezinárodní ochranu v České republice téhož dne jako jeho manželka [stěžovatelka a)] a jeho cesta ze země původu do Chile a později do ČR probíhala stejně jako cesta jeho manželky. Uvedl, že sice nikdy nebyl členem žádné politické strany, ale účastnil se demonstrací proti venezuelské vládě v letech 2015-2017. Původně tvrdil, že se účastnil demonstrací v hlavním městě – Caracasu; následně však uvedl, že má obavy, že byl jako účastník demonstrace evidován, neboť se účastnil demonstrací (rovněž) v malém státě Guiara (pozn. jde o jeden ze států venezuelské federace). V souvislosti se svými účastmi na demonstracích nikdy nebyl zadržen. Zpočátku stěžovatel b) tvrdil, že kvůli účasti na demonstracích za ním domů přišli příslušníci policie a vyhrožovali mu, následně ovšem po doplňujících otázkách vyšlo najevo, že policisté nešli přímo k němu domů, ale na sídliště, kde bydlel, a tuto jejich přítomnost vnímal jako hrozbu. Žádné jiné potíže s venezuelskými orgány neměl, nemá žádné povědomí o tom, že by měly mít venezuelské úřady jakékoliv informace o jeho protirežimní činnosti. V Chile se v roce 2024 zúčastnil jako řadový účastník protestního shromáždění Venezuelanů proti současné venezuelské vládě společně s dalšími více než 10 000 osobami. Před svým odjezdem do ČR, k němuž došlo dne 19. 8. 2024, si vyřídil nový pas. Závěrem pohovoru uvedl, že jeho důvody žádosti se od důvodů manželky [stěžovatelky a)] zásadně neliší. [5] Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí č. j. OAM-1136/ZA-ZA12-P09-2024 dospěl k závěru, že důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany stěžovatele b) je pouze jeho snaha o legalizaci pobytu v ČR, hrozbu související s jeho údajnou politickou činností se snažil účelově zveličit; politického dění se rozhodně neúčastnil v takovém rozsahu, aby vzbudil jakýkoliv zájem venezuelských státních orgánů. Účastnil-li se skutečně demonstrací, činil tak jako řadový účastník, nikdy v souvislosti s nimi nebyl zadržen ani stíhán. V tomto ohledu žalovaný zdůraznil, že stěžovatelovo tvrzení, že mu vyhrožovali u něj doma policisté, se v průběhu pohovoru ukázalo být nepravdivé. Též původně tvrdil, že se účastnil demonstrací v Caracasu (hlavní město Venezuely), následně uvedl, že se obává identifikace v důsledku své účasti na demonstraci v Guiaře, protože jde o malý stát; po konfrontaci s tímto rozporem se snažil své tvrzení opravit tak, že se účastnil demonstrací jak v Caracasu, tak i v Guiaře. Pokud jde o účast stěžovatele b) na protestním shromáždění v Chile, žalovaný zdůraznil, že se akce účastnilo přes 10 000 lidí a není vůbec zřejmé, jak by se měly venezuelské státní orgány o jeho účasti v pozici řadového účastníka dozvědět. [6] Ani v kontextu zpráv o zemi původu podle žalovaného nic nenasvědčuje závěru, že by měl být stěžovatel b) vystaven pronásledování kvůli svým politickým aktivitám. Podle Informace norského Centra informací o zemích původu (LANDINFO) – Venezuela: Protestní akce v minulosti a současnosti, možnosti návratu do země pro osoby, které se účastnily velkých demonstrací v letech 2017-2019, ze dne 30. 5. 2023, totiž venezuelské úřady nezjišťují totožnost řadových účastníků velkých demonstrací kvůli nákladnosti takového postupu. Pro běžné účastníky demonstrací, kteří nikdy nebyli zadrženi (což se pojí s rizikem zaevidování), tak návrat do Venezuely není nebezpečný – naopak venezuelské úřady usilují o to, aby se Venezuelané do vlasti vraceli. 2. Rozhodnutí městského soudu [7] Stěžovatelé brojili proti rozhodnutím žalovaného samostatnými žalobami. Oba shodně namítali, že v jejich řízeních žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, neboť vycházel ze zastaralých zpráv o zemi původu a že nebyly správně posouzeny důvody k udělení mezinárodní ochrany – z tvrzení stěžovatelů jednoznačně vyplynulo, že jejich obavy z pronásledování či vážné újmy mají reálný základ, a to především v důsledku účasti stěžovatele b) na protirežimních demonstracích. Stěžovatelka a) nad rámec uvedeného namítala, že se žalovaný v rozhodnutí o její žádosti nevypořádal s tím, že své obavy odvozuje od aktivit manžela. Stěžovatel b) dále v žalobě proti rozhodnutí ve své věci uvedl, že závěry o jeho nevěrohodnosti jsou nepodložené. 2.1. Řízení o žalobě stěžovatelky a) [8] Stěžovatelka a) při jednání poukázala na případ jiných manželů pocházejících z Venezuely, kterým byl udělen azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu (rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2025, č. j. OAM-618/ZA-ZA11-P07-R2-2019 a č. j. OAM-485/ZA-ZA12-P07-R2-2019). Rozhodnutí o udělení azylu předložila a navrhla k důkazu, podle jejího názoru z nich vyplývá, že i ona má odůvodněné obavy z pronásledování tzv. colectivos (paramilitárními ozbrojenými skupinami podporujícími vládní režim). Městský soud předložená rozhodnutí provedl k důkazu, dospěl nicméně k závěru, že se jedná o zcela odlišné případy, z nichž nelze dovozovat odůvodněnost obav stěžovatelky a) z pronásledování prostřednictvím colectivos. [9] Dále městský soud nepřisvědčil námitce nepřezkoumatelnosti. Žalovaný vysvětlil, proč je dle jeho názoru návrat stěžovatelky a) do Venezuely bezpečný. Nevyjadřoval se k protirežimní činnosti jejího manžela, neboť v průběhu správního řízení nevyjádřila, že by její obavy pramenily z jeho protirežimní činnosti. Vzhledem k tomu, že jí nic nebránilo své obavy uvést ve správním řízení, nevztahovala se k takto teprve v žalobě uplatněným tvrzením povinnost ex nunc přezkumu ze strany soudu – přesto však městský soud konstatoval, že ani s ohledem na situaci po prezi