5 Azs 276/2024 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 276/2024- 51 - text  5 Azs 276/2024 - 55 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: nezl. X, zast. zákonnou zástupkyní Y, zast. JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 20 A 28/202349, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Žalobce (stěžovatel) podal dne 1. 4. 2022 žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území České republiky, kterou Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, rozhodnutím ze dne 25. 1. 2023, č. j. OAM193747/DP2022, s odkazem na § 44a odst. 3 ve spojení s § 36 odst. 3 a § 38 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítlo a dobu platnosti povolení k dlouhodobému pobytu neprodloužilo. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že pominuly důvody, pro které bylo povolení vydáno. [2] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal stěžovatel odvolání, které žalovaná rozhodnutím ze dne 3. 8. 2023, č. j. MV1139995/SO2023, zamítla a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdila. [3] Stěžovatel následně podal proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2024, č. j. 20 A 28/202349, zamítl jako nedůvodnou. Městský soud s odkazem na svůj rozsudek ze dne 1. 8. 2022, č. j. 14 A 99/202065, publ. pod č. 4388/2022 Sb. NSS (všechna zde uvedená rozhodnutí správních soudů jsou dostupná též na www.nssoud.cz), konstatoval, že pro vyhovění stěžovatelově žádosti bylo třeba, aby nadále trvaly důvody, pro které mu bylo vydáno vízum za účelem strpění, resp. povolení k dlouhodobému pobytu za stejným účelem. To však splněno nebylo. Důvodem, pro který bylo stěžovateli uděleno vízum za účelem strpění, resp. následně povolení k dlouhodobému pobytu, o jehož prodloužení stěžovatel před správními orgány žádal, byla skutečnost, že v daném období probíhalo před správními orgány řízení o žádosti stěžovatele o vydání povolení k trvalému pobytu [viz § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců]. V době, kdy stěžovatel o prodloužení doby platnosti daného povolení k dlouhodobému pobytu žádal, již však toto řízení neprobíhalo, neboť bylo pravomocně ukončeno. Pokud tedy odpadl důvod, na jehož základě stěžovateli svědčilo právo dlouhodobého pobytu za účelem strpění pobytu na území ČR, pak nebylo možné dobu platnosti povolení prodloužit. Městský soud nepřisvědčil ani žalobní argumentaci dovozující nepřiměřený zásah napadených správních rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele. Stěžovatelem předestřené důvody nelze za takový zásah považovat. Městský soud neshledal důvodnou ani žádnou jinou žalobní námitku. Žalobu proto zamítl. [4] Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, v níž uplatnil tři okruhy námitek. V prvním okruhu námitek dovozuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Městský soud se dle stěžovatele nevypořádal se všemi žalobními námitkami a nekriticky převzal závěry správních orgánů. V navazujícím okruhu námitek stěžovatel dovozuje vady v řízení před správními orgány. Podle stěžovatele nebyl skutkový stav zjištěn dostatečně a nebyla zohledněna všechna specifika posuzovaného případu. Ve třetím okruhu námitek stěžovatel vyjadřuje nesouhlas s právním posouzením věci. Stěžovatel má za to, že pokud mu bylo uděleno povolení k pobytu za účelem strpění pobytu na území ČR, pak při posuzování důvodnosti žádosti o prodloužení doby jeho platnosti byly správní orgány povinny přihlédnout ke všem v žádosti tvrzeným skutečnostem, tedy i k takovým, které by odůvodňovaly udělení pobytového oprávnění dle jiného písmene § 33 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, než dle kterého bylo vydáno povolení, o jehož prodloužení žádal. Stěžovatelem tvrzené důvody zakládají nárok na udělení pobytového oprávnění za účelem strpění pobytu na území ČR ve smyslu § 33 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, třebaže nikoliv dle písmene c), nýbrž dle písmene a) daného ustanovení. Správní orgány tedy pochybily, pokud jeho žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu zamítly s odůvodněním, že odpadl důvod, pro který bylo dané povolení vydáno. Stěžovatel dále zdůraznil, že žádost o povolení k trvalému pobytu byla podána podle ustanovení zákona o pobytu cizinců, které bylo následně zrušeno (zrušené ustanovení nadto zakotvovalo povinnost posouzení důvodů hodných zvláštního zřetele). Správní orgány a městský soud pochybily i při posouzení přiměřenosti zásahu rozhodnutí do stěžovatelova soukromého a rodinného života. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak rozsudek městského soudu, tak i rozhodnutí žalované a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. [5] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry městského soudu a dodala, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Navrhla tedy, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, popř. zamítl pro nedůvodnost. [6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku (§ 106 odst. 2 s. ř. s.); je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátkou (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [7] S ohledem na skutečnost, že se jedná o věc, kterou před městským soudem rozhodoval samosoudce, se Nejvyšší správní soud ve smyslu § 104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. [8] Výklad zákonného pojmu „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu. 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu. 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně. 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. [9] Nejvyšší správní soud neshledal argumenty svědčící pro přijatelnost kasační stížnosti. [10] Stěžovatel v kasační stížnosti sice konstatoval, že ji považuje za přijatelnou, nekonkretizoval však, v čem její přijatelnost spatřuje. Nejvyšší správní soud se tedy přijatelností kasační stížnosti zabýval sám v rozsahu, v jakém to umožňuje obecnost kasační stížnosti. [11] Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu, podle ustálené judikatury platí, že máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky zdejšího soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003130, publ. pod č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/200462, či ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/200876). [12] Stěžovatel konkrétně neuvádí, v čem napadený rozsudek uvedeným požadavkům nedostál. Z rozsudku je patrné, z jakého skutkového stavu městský soud vycházel, jak zohlednil podstatné skutkové okolnosti a jak na skutkový stav aplikoval rozhodnou právní úpravu. Městský soud náležitě odůvodnil, proč přistoupil k zamítnutí žaloby, resp. proč neshledal žalobní námitky důvodnými. V bodech 25 a