6 Afs 20/2025 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 20/2025- 50 - text  6 Afs 20/2025 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobkyně: EUROMONT LEŠENÍ spol. s r. o., sídlem 28. října 123/8, Most, zastoupená JUDr. Petrem Jirátem, advokátem, sídlem Blatenská 1161/46, Chomutov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2024, č. j. 19687/24/ 530022444707622, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2025, č. j. 15 Af 12/2024  82, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) doměřil žalobkyni dodatečnými platebními výměry daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období prosinec 2013 až březen 2015 a stanovil jí povinnost uhradit penále, neboť žalobkyně neprokázala naplnění hmotněprávních podmínek pro přiznání nároku na odpočet DPH dle § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Žalobkyně konkrétně neprokázala, že skutečně přijala zdanitelná plnění (spočívající v pronájmu šedesáti sad trubkového lešení) od společnosti UNIPROCZECH s.r.o. (dále jen „UNIPRO“). Proti dodatečným platebním výměrům se žalobkyně bránila odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 11. 2019, č. j. 49144/19/530022444707622, zamítl a prvostupňová rozhodnutí správce daně potvrdil. [2] Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. 7. 2022, č. j. 15 Af 4/2020  50, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že správce daně do spisového materiálu nezaložil podklady z trestního řízení a jiných daňových řízení, ze kterých při rozhodování vycházel. Správce daně též dle krajského soudu neodstranil rozpory ve výpovědi Vladimíra Šťastného, jednatele společnosti UNIPRO, zaznamenané v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků a jeho výpovědi v daňovém řízení. Tyto nedostatky pak dle krajského soudu v odvolacím řízení nenapravil ani žalovaný. [3] V dalším řízení žalovaný rozhodnutími ze dne7. 12. 2023, č. j. 40920/23/ 530022444707622, a ze dne 8. 4. 2024, č. j. 11785/24/530022444707622, dodatečné platební výměry za zdaňovací období prosinec 2013 až květen 2014 zrušil a řízení zastavil. Důvodem zrušení byla žalovaným shledaná potřeba doplnit dokazování a odstranit vady vytýkané krajským soudem, avšak s ohledem na blížící se konec objektivní desetileté lhůty pro stanovení daně dle § 148 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, již tyto úkony nebylo možné dle žalovaného dokončit před jejím uplynutím. [4] Ve vztahu ke zdaňovacím obdobím červen 2014 až březen 2015 žalovaný doplnil spisový materiál o podklady, ze kterých vycházel v předcházejícím řízení. Dále doplnil důkazy převzaté z trestního řízení, ve kterém byli žalobkyně a její tehdejší jednatel spolu s dalšími osobami obviněni a posléze obžalováni ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Žalovaný také správci daně uložil vyslechnout několik osob jako svědků, jejichž výslechy převzal z trestního spisu. Na základě doplněného dokazování žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl a dodatečné platební výměry za zdaňovací období červen 2014 až březen 2015 potvrdil. [5] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Žalobou napadené rozhodnutí nepovažoval za nepřezkoumatelné. V odůvodnění rozsudku dále uvedl, že po doplnění spisového materiálu žalovaný vycházel z řady podkladů převzatých z trestního řízení. Krajský soud v tomto postupu neshledal pochybení. Podklady z trestního řízení považoval za získané v souladu se zákonem a za použitelné v daňovém řízení, a to včetně úředních záznamů o podaném vysvětlení a protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, který obsahoval výslech Vladimíra Šťastného dle § 84 zákona č. 41/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). [6] K věci samé krajský soud uvedl, že finanční orgány důvodně odepřely žalobkyni nárok na odpočet daně, neboť neprokázala skutečné přijetí zdanitelných plnění od společnosti UNIPRO. Finanční orgány k tomu dle krajského soudu shromáždily dostatek důkazů, které faktické přijetí plnění od této společnosti zpochybnily. Tyto pochybnosti pramenily zejména z poznatků z trestního řízení. Finanční orgány ze shromážděných důkazů také zjistily, že trubkové lešení měla společnosti UNIPRO dodávat společnost AQUATEC spol. s r.o., v likvidaci (dále jen „AQUATEC“). Tato společnost byla nekontaktní a její jednatel Antonín Znamenáček potvrdil, že ve společnosti působil pouze formálně jako tzv. bílý kůň. [7] Z trestního řízení dále dle krajského soudu vyplynulo, že jednatel společnosti UNIPRO Vladimír Šťastný při prohlídce jiných prostor a pozemků vypověděl, že spolupracoval s J. M. při vystavování daňových dokladů na dodávky lešení, které nikdy neexistovalo. Uvedené zjištění založilo pochybnosti, zda lešení, které měla společnost UNIPRO pronajmout žalobkyni, skutečně existovalo. Tyto pochybnosti dle krajského soudu nevyvrátili vyslechnutí zaměstnanci obou společností. Zaměstnanci společnosti UNIPRO o pronájmu lešení nic nevěděli. Činnost společnosti popsali výhradně jako obchodování s kuchyňskými a jinými domácími potřebami. Zaměstnanci žalobkyně s lešením pracovali, avšak dodávky od společnosti UNIPRO nepotvrdili. Rovněž účetní žalobkyně znaly jmenovanou společnost z daňových dokladů, fyzicky však dodávky lešení od této společnosti neviděly. Z trestního spisu žalovaný získal i znalecký posudek z oboru ekonomie. Z něj vyplynulo, že společnost UNIPRO neměla dle evidence dlouhodobého majetku tolik sad lešení, aby mohla uskutečnit deklarovaná zdanitelná plnění pro žalobkyni. [8] Krajský soud dále uvedl, že pochybnosti podpořila i výpověď J. M. a v daňovém a trestním řízení, z níž vyplynulo, že J. M. se vystavování daňových dokladů na fiktivní plnění aktivně účastnil. Konkrétně měl vyrábět daňové doklady a dodací listy na fiktivní plnění s lešením a posléze je předával Vladimíru Šťastnému, který mu následně přiznával provizi ve výši 10 % fakturované částky. Jím fakturované zboží nikdy neexistovalo. Vzhledem k tomu, že dle jeho vlastního tvrzení jej měl Vladimír Šťastný okrádat, dostavil se J. M. bez předvolání na Policii České republiky a tuto činnost oznámil. [9] Pochybnosti plynoucí z těchto zjištění krajský soud považoval za zásadní, přičemž je dle jeho názoru neodstranil ani výslech jednatele Vladimíra Šťastného v daňovém řízení. Při výslechu jmenovaný sice potvrdil, že podepsal čestné prohlášení, které mělo potvrzovat dodávky lešení, jednatel však dále odmítl vypovídat s odkazem na probíhající trestní řízení. K výpovědi při prohlídce jiných prostor a pozemků pak jednatel uvedl, že se jeho sdělení nezakládala na pravdě, došlo k jejich dezinterpretaci, přičemž protokol podepsal, aniž by jej četl. Dle krajského soudu výpověď Vladimíra Šťastného zaznamenaná v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků odpovídala zjištěním plynoucím z diáře zajištěného policií v prostorách společnosti UNIPRO, jakož i informacím, které poskytl J. M., zejména stran vystavování daňových dokladů na fiktivní plnění, znalosti zúčastněných subjektů, časového a místního popisu tohoto jednání a finančních vztahů jednotlivých osob v rámci dané protiprávní činnosti i jejich osobních vazeb. Krajský soud proto potvrdil závěr finančních orgánů, že žalobkyně zjištěné pochybnosti o faktickém dodání lešení společností UNIPRO nevyvrátila. [10] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce porušení principu legitimního očekávání. Porušení tohoto principu žalobkyně dovozovala s odkazem na jiná (s ní vedená) daňová řízení přezkoumávaná krajským soudem v řízeních vedených pod sp. zn. 15 Af 1/2018 a 15 Af 24/2018. V nich krajský soud přistoupil ke zrušení rozhodnutí žalovaného, který následně zrušil i prvostupňová rozhodnutí správce daně. K tomu krajský soud uvedl, že řízení odkazovaná stěžovatelkou se týkala buď jiné daně (konkrétně daně z příjmů právnických osob) nebo dřívějších zdaňovacích období. Oproti těmto řízením však v nynější věci došlo k významnému doplnění spisového materiálu o řadu nových důkazů. V posuzované věci proto žalovaný vycházel z řady dalších skutkových zjištění a důkazů, které v dřívějších řízeních neposuzoval, což vedlo k odlišnému výsledku odvolacího řízení. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [11] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítala, že krajský soud její případ nehodnoti