6 Afs 76/2025 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 76/2025- 35 - text  6 Afs 76/2025 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobce: Filip Doleček, zastoupeného JUDr. Romanem Haisem, advokátem, sídlem Palackého třída 2203/186, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2024, č. j. 17591/24/ 520010423705893, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 6. 5. 2025, č. j. 65 Af 17/202443, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Finanční úřad pro Olomoucký kraj (správce daně) žalobci platebním výměrem ze dne 6. 4. 2023 vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2020 ve výši 1 132 020 Kč. Vyloučil některé žalobcovy výdaje z dílčího základu daně podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, část výdajů připadající na žalobce jako spolupracující osobu a dodanil mu příjmy nesouvisející s jeho podnikatelskou činností evidované na bankovních účtech vedených na jeho jméno. Tyto příjmy se staly základem pro výpočet dílčího základu daně podle § 10 zákona o daních z příjmů. Žalovaný shora označením rozhodnutím změnil platební výměr a snížil vyměřenou daň na 243 195 Kč. [2] Proti rozhodnutí žalovaného žalobce podal žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, kterou krajský soud shora označeným rozsudkem zamítl. Vzhledem k obsahu kasační stížnosti je dále uváděna pouze ta část odůvodnění rozsudku krajského soudu, k níž se vztahují vznesené kasační námitky. [3] Krajský soud rekapituloval zjištění správce daně, podle nějž na specifikovaný bankovní účet vedený na jméno žalobce, k němuž měla dispoziční právo i jeho matka Marie Dolečková, byly obchodními společnostmi Gasco s. r. o. a Konytech s. r. o. (dále jen „Gasco“ a „Konytech“) v průběhu roku 2020 zaslány platby, které nebyly zaevidovány v žalobcově daňové evidenci a nebyly zahrnuty do jeho daňových příjmů. Následně se krajský soud plně ztotožnil s žalovaným v hodnocení těchto plateb. [4] V daňovém řízení nebylo prokázáno žalobcovo tvrzení, podle nějž se jednalo o prostředky ve prospěch společnosti Krtek, spol. s r. o. (dále jako „společnost Krtek“), jejímž je žalobce jednatelem a jedinou společnicí jeho matka, přičemž společnost Krtek namísto těchto prostředků použila k úhradě ve prospěch společnosti K. Y. International Trade & Investment Co., spol. s r. o. (dále jen „společnost K. Y.“) finanční prostředky vložené do pokladny společnosti Krtek Marií Dolečkovou z jejích vlastních prostředků. [5] Krajský soud proto akceptoval závěr žalovaného, podle nějž žalobce ohledně těchto příjmů neprokázal, že by byly zdaněny, že nejsou předmětem daně dle § 3 zákona o daních z příjmů, popř. že byly zdaněny jinou daní (§ 36 zákona o daních z příjmů). Zároveň žalobce neprokázal, že jsou tyto příjmy od daně osvobozeny, proto se jedná o ostatní příjmy podléhající zdanění dle § 10 zákona o daních z příjmů. [6] K žalobcovým důkazním návrhům krajský soud uvedl, že důkazní břemeno v daňovém řízení spočívalo ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu na něm. Žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost unést důkazní břemeno před správním orgánem, přičemž taková skutečnost nemůže být dávána k tíži správci daně či žalovanému. Soudní přezkum má pouze subsidiární povahu a není přípustné, aby žalobce svou liknavost spočívající v neunesení důkazního břemene v daňovém řízení doháněl v řízení před soudem. Žalobce neuvedl žádnou skutečnost, která by mu bránila nyní navržené důkazní prostředky označit již v daňovém řízení. Žalobce nepochybně mohl již v daňovém řízení navrhnout svědeckou výpověď Miroslava Filipiho, protože předložil jím podepsaná Potvrzení. Navíc žalovaný vysvětlil, proč k jeho výslechu nepřistoupil ex offo (odst. 34 napadeného rozhodnutí), přičemž proti tomu žalobce nebrojil. Také výslech své matky Marie Dolečkové, o které v řízení uvedl, že byla společníkem společnosti Krtek, tuto společnost zastupovala a hradila za společnost Krtek platby společnosti K.Y., mohl žalobce nepochybně navrhnout již v daňovém řízení, leč neučinil tak. Krajský soud proto navržené důkazy neprovedl. [7] Další části odůvodnění rozsudku krajského soudu se týkaly žalobní argumentace k otázkám, které nejsou předmětem kasační stížnosti. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [8] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. [9] Krajský soud se dle jeho názoru bez hlubšího zamyšlení ztotožnil se žalovaným a zkonstatoval neunesení důkazního břemene žalobcem. Stěžovateli mimo jiné vytýká nepředložení důkazů prokazujících skutečnosti známé správci daně (žalovanému) z jeho úřední činnosti. Žalovaný přitom vůbec nevzal v úvahu doložené hotovostní platby vystavené společností Krtek pro společnost K. Y. [10] Dále krajský soud a potažmo i žalovaný opomíjí, že daňové doklady vystavené společností Krtek pro společnost Konytech č. 2016030 a č. 2016034 jsou daňovými doklady z roku 2016, přičemž v roce 2016 došlo i k jejich zdanění. Obdobně daňový doklad č. 2017107 byl daňovým dokladem z roku 2017, a tedy byl zdaněn v tomto roce. Vzhledem k tomu, že společnost Krtek byla v letech 2016 a 2017 plátcem daně z přidané hodnoty, tyto daňové doklady prošly evidencí daně z přidané hodnoty i kontrolním hlášením za příslušné měsíce. Požadovat po stěžovateli doložení skutečností, které by měly být správci daně známy z jeho vlastní činnosti a které si správce daně především může jednoduše ověřit vlastní činností, je přinejmenším nespravedlivé. Stěžovatel legitimně očekával, že tyto skutečnosti není třeba dokazovat, neboť správce daně je zná. Dále daňový doklad č. 2019022 vystavený pro společnost Gasco byl vystaven v roce 2019 a v tomto roce byl i zdaněn. Rovněž daňové doklady č. 2020001 a č. 2020004 vystavené pro společnost Konytech a daňové doklady č. 2020002 a č. 2020003 vystavené pro společnost Gasco jsou daňovými doklady roku 2020 a byly v tomto roce po odpočtu nákladů na uložení zeminy zdaněny. [11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na neunesení důkazního břemene stěžovatelem, které nelze klást k tíži správci daně či žalovanému. Daňový subjekt je odpovědný za to, že jím předložené důkazní prostředky budou konkrétní a budou prokazovat jeho tvrzení. Na stěžovatelův bankovní účet byly v průběhu roku 2020 zaslány platby, které nebyly zaevidovány v daňové evidenci a nebyly zahrnuty do stěžovatelových daňových příjmů. V řízení bylo vyvráceno, že by platby byly na stěžovatelův účet provedeny omylem. Přestože je stěžovatel jediným jednatelem společnosti Krtek, nedoložil správci daně v rámci daňové kontroly žádný adekvátní důkazní prostředek prokazující jeho tvrzení, že tato společnost finanční prostředky skutečně přijala a „zdanila“. Stěžovatel v řízení neprokázal, že by uvedené příjmy byly zdaněny, že nejsou předmětem daně dle § 3 zákona o daních z příjmů, popř. že byly zdaněny jinou daní (§ 36 zákona o daních z příjmů). Zároveň stěžovatel neprokázal, že jsou tyto příjmy od daně osvobozeny. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná. [13] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Soud dále ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [14] Stěžovatel v první řadě namítá pouhé ztotožnění se krajského soudu s tvrzením žalovaného o neunesení důkazního břemene. Tomu nelze přisvědčit. Krajský soud se řádně zabýval stěžovatelovými námitkami a poskytl mu na ně odpověď, přičemž se v některých závěrech plně ztotožnil s hodnocením provedeným žalovaným a dodal vlastní argumentaci. Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již dříve vyřčené. Proto je možné, aby soud v případech shody mezi jeho názorem a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkázal na toto odůvodnění (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/200686, ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005130, č. 1350/2007 Sb. NSS, ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/201247, ze dne 30. 7. 2014, č. j. 8 Azs 71/201449, či ze dne 2. 3. 2023, č. j. 6 Afs 3/202233). Krajský soud postupoval v souladu s citovanou judikaturou. [15] Krajský soud stěžovateli dle jeho názoru vytýká nepředložení důkazů prokazujících skutečno