6 As 292/2024 — Nejvyšší správní soud

6 As 292/2024- 69 - text  6 As 292/2024 - 75 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudkyň Martiny Küchlerové (soudkyně zpravodajka) a Veroniky Juřičkové ve věci navrhovatelů: a) MUDr. J. B., MBA, b) Ing. D. K., oba zastoupeni Mgr. Pavlem Černým, advokátem, sídlem Údolní 567/33, Brno, proti odpůrci: Kosmonosy, sídlem Debřská 223/1, Kosmonosy, zastoupen JUDr. Lubošem Průšou, advokátem, sídlem třída Národní svobody 32/11, Písek, za účasti: I) Z. S., II) R. S., III) D. K., IV) J. K., V) MUDr. M. B., VI) H. K., VII) Mgr. P. C., VIII) M. K., IX) D. S., X) Ing. R. P., XI) Mgr. R. H., XII) MUDr. L. B., XIII) Ing. P. B., XIV) R. K., XV) L. K., XVI) N. M., všichni zastoupeni Mgr. Pavlem Černým, advokátem, sídlem Údolní 567/33, Brno, XVII) JTH Reality s.r.o., sídlem Krupská 33/20, Teplice, zastoupena JUDr. Vítem Kučerou, MBA, sídlem Obrovského 2407, Praha 4, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – změny č. 1 Územního plánu Kosmonosy schválené usnesením zastupitelstva města Kosmonosy ze dne 26. 6. 2024, č. ZM24062607, o kasační stížnosti navrhovatelů a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2024, č. j. 54 A 56/2024105, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2024, č. j. 54 A 56/2024105, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se navrhovatelé (dále jen „stěžovatelé“) domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým krajský soud zamítl návrh na zrušení části opatření obecné povahy – změny č. 1 Územního plánu K. schválené usnesením zastupitelstva města K. ze dne 26. 6. 2024, č. ZM24062607 (dále jen „změna č. 1“). [2] Stěžovatelé se konkrétně domáhali zrušení části F.1.6 PLOCHY BYDLENÍ INDIVIDUÁLNÍ (BI), odst. (F13), podmíněně přípustné využití, bod d.14) změny č. 1 [dále jen „výjimka“]. Výjimka zní: „plocha Z.84 – v této ploše je možné realizovat nad rámec výše uvedených staveb v hlavním a přípustném využití i bytové domy, a to v rozsahu maximálně 8 bytových domů o maximální výšce 11,770 m po úroveň atiky, maximální půdorysné ploše (zastavěné ploše) každého bytového domu včetně spojovacího krčku do 450 m2, a při zachování minimální plochy zeleně (biologicky aktivní na rostlém terénu) 40 % z plochy Z.84, vše dle rozsahu dříve vydaného společného povolení na záměr ,Vilové domy, ul. P., K.‘ č. j. st.3246/202120330 ze dne 08. 09. 2022“. [3] Sporná výjimka odkazuje na společné povolení pro záměr „Vilové domy, ul. P., K.“, č. j. st. 3246/202120330, ze dne 8. 9. 2022 (dále jen „společné povolení“), kterým byla na žádost osoby zúčastněné na řízení 17) [dále též „stavebník“] povolena stavba osmi bytových domů na pozemcích parc. č. XA, parc. č. XB, parc. č. XC, parc. č. XD, parc. č. XE a parc. č. XF v katastrálním území a obci K., které jsou podle územního plánu K. ve znění změny č. 1 součástí plochy Z.84. Společné povolení nikdy nenabylo právní moci. Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne 21. 7. 2023, č. j. 096870/2023/KUSK, v odvolacím řízení společné povolení změnil a žádost stavebníka zamítl. Důvodem bylo nesouhlasné stanovisko krajského úřadu jako nadřízeného orgánu územního plánování ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. SZ 143549/2022/KUSK ÚSŘ/DP (dále jen „stanovisko NOÚP“), pro rozpor záměru s charakterem prvků místní zástavby. [4] Krajský soud přezkoumával výjimku optikou uplatněných návrhových bodů. Stěžovatelé spatřovali nepřípustnou podrobnost jednak v odkazu na konkrétní společné povolení, jednak v tom, že společné povolení z povahy věci kombinuje prvky územního rozhodnutí a stavebního povolení. Tvrdili také, že z výjimky není jasné, zda se na plochu Z.84 uplatní jen regulativy v ní výslovně uvedené, anebo všechny obsažené ve společném povolení. Krajský soud uvedl, že výjimku nepovažuje za nepřiměřeně podrobnou ani nesrozumitelnou. Nesouhlasil se stěžovateli v tom, že by z sporné výjimky nebylo jasné, zda se uplatní jen výslovně stanovené regulativy, anebo i další podmínky společného povolení. Za zřejmý považoval výklad, že se uplatní výslovně stanovené regulativy, které odpovídají obsahu společného povolení. Formulace „vše dle rozsahu“ společného povolení navazující na stanovené podmínky podle krajského soudu nenabízí možnost výkladu, který naznačovali navrhovatelé. Sporná výjimka není dle názoru krajského soudu ani nepřípustně podrobná, neboť změna č. 1 byla pořízena jako územní plán s prvky regulačního plánu. [5] Dále krajský soud uvedl, že těžištěm návrhové argumentace jsou námitky rozporu výstavby bytových domů umožněné spornou výjimkou s charakterem území. Odpůrce podle stěžovatelů stanovením sporné výjimky nerespektoval § 18 odst. 4, § 19 odst. 1 písm. a) – c), e), i) a p) a § 19a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu („stavební zákon“). Krajský soud zdůraznil, že cíle a úkoly územního plánování nepředstavují jednoznačné právní normy v podobě příkazů a zákazů, nýbrž se jedná spíše o obecné zásady, které si podle konkrétních skutkových okolností mnohdy vzájemně konkurují a musí být vyvažovány. Toto vyvažování je podstatou územně plánovací činnosti a právě v něm se nejsilněji projevuje představa obce jakožto územně samosprávného celku o tom, jakým způsobem chce své území rozvíjet. [6] Krajský soud připomněl, že je při přezkumu územního plánu vázán zásadou zdrženlivosti. Nepřísluší mu přezkoumávat, zda byl pro určitý pozemek zvolen nejvhodnější způsob funkčního využití či regulace a nemá určovat, jakým způsobem má být určité území využito, a aktivně tak dotvářet územní plánování, ale pouze korigovat extrémy. V návaznosti na to uzavřel, že v projednávané věci nemá za to, že by se odpůrce umožněním výstavby bytových domů v mezích sporné výjimky v ploše Z.84 dopustil excesu ve vztahu k ochraně charakteru území, který by odůvodňoval zrušení výjimky. Krajský soud se přiklonil k argumentaci odpůrce, že plocha Z.84 tvoří jakousi „proluku“ mezi zástavbou rodinných domů na jihu a smíšenou zástavbou na severu, která zahrnuje rodinné domy a menší i větší bytové domy. Z východu pak plocha Z.84 sousedí s plochami zeleně a občanského vybavení (OS); ze západu na ni navazuje zastavitelná plocha Z.09 s funkčním využitím BI, tj. pouze rodinné domy, nikoliv bytové. [7] Krajský soud přisvědčil stěžovatelům v tom, že se ve zcela bezprostředním sousedství plochy Z.84 na jižní straně nacházejí nižší rodinné domy. Zároveň ale dodal, že na severu s plochou Z.84 bezprostředně sousedí nižší bytové domy o dvou podlažích s rovnými střechami. To ostatně vyplývá i z nesouhlasného závazného stanoviska NOÚP, pro které Krajský úřad Středočeského kraje změnil rozhodnutí o společném povolení záměru z roku 2022 a žádost o ně zamítl. Tyto bytové domy přitom nejsou osamělým prvkem v daném území, neboť na severní straně ulice Debřská se nachází zástavba vyšších bytových domů. Umožnění výstavby bytových domů o parametrech stanovených výjimkou krajský soud nepovažoval za exces ani z hledisek míry zastavěnosti pozemku a hmoty a výšky staveb. Osm menších třípatrových bytových domů podle krajského soudu zásadním způsobem nenarušuje charakter území. [8] V neposlední řadě se krajský soud zabýval otázkou, zda napadená změna č. 1 nezasahuje nepřiměřeným způsobem do práv stěžovatelů. Stěžovatelé namítali, že využití plochy Z.84, jak je umožňuje výjimka, povede k nárůstu intenzity využití území a zvýšenému hluku, vibracím a imisím, které jsou nepřiměřené místním poměrům. Zejména dojde k nárůstu dopravy v ulici P., která je tvořena zámkovou dlažbou a není na dopravní zatížení generované bytovými domy konstruována. To negativně ovlivní pohodu bydlení stěžovatelů a hodnotu jejich nemovitostí. Vedle toho namítali, že napadená změna č. 1 zasahuje do jejich vlastnického práva, které podle svého tvrzení mají k tělesu komunikace v ulici P. tvořenému zámkovou dlažbou. Stěžovatelé tak odpůrci vytýkali, že se nevypořádal s dopady sporné výjimky do jejich práv. [9] Krajský soud v této souvislosti opět připomněl judikaturu správních soudů k problematice přezkumu obsahu územních plánů. Dále uvedl, že odpůrce se s námitkami nepřiměřeného zásahu do práv stěžovatelů vypořádal, i když je odůvodnění o námitkách stručnější, než byla argumentace stěžovatelů. Krajský soud dodal, že odpůrce nebyl v projednávané věci ani k námitkám stěžovatelů povinen posuzovat, zda je komunikace v ulici P. ve svém aktuálním stavu kapacitně a konstrukčně uzpůsobena na objem dopravy, který v budoucnu může generovat zástavba umožněná spornou výjimkou, a zda její užívání pro dopravní napojení plochy Z.84 nepřiměřeným způsobem nezasáhne do vlastnického práva stěžovatelů. Krajský soud uvedl, že otázka souladu s požadavky na veřejnou dopravní infrastrukturu spadá do fáze realizační, tj. do územního řízení, respektive řízení o povolení záměru. Územní plán je nástrojem koncepčním, a proto běžně nemůže zacházet do takové míry podrobnosti. Byť byla zm