7 Afs 13/2024 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 13/2024- 51 - text  7 Afs 13/2024 - 55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Davida Hipšra a Tomáše Foltase v právní věc žalobkyně: CONSTRUCCIONES Y AUX DE FERROCARRILES SA, se sídlem Jose M. Iturrioz 26, Beasain, Španělské království, zastoupena Mgr. Davidem Neveselým, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, č. j. 8 Af 5/202253, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Dne 29. 9. 2015 přijal Finanční úřad pro hlavní město Prahu žádost žalobkyně o vrácení daně z přidané hodnoty za zdaňovací období roku 2014 ve výši 6 215 094 Kč dle § 82a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále také „ZDPH“). Žalobkyně v žádosti o vrácení DPH uvedla emailovou adresu „jesualonso@caf.net“. Správce daně nabyl pochybnosti o oprávněnosti uplatňovaného nároku, a tak žalobkyni zaslal dne 25. 1. 2016 výzvu k odstranění pochybností a poskytnutí doplňujících údajů na uvedenou emailovou adresu. Jelikož na ni žalobkyně ve lhůtě nereagovala, správce daně vydal dne 24. 5. 2016 rozhodnutí, jímž žádosti nevyhověl. Rozhodnutí odeslal téhož dne na výše uvedenou emailovou adresu. Dne 23. 11. 2016 podala žalobkyně žádost o vyslovení neúčinnosti doručení rozhodnutí, žádost o navrácení lhůty stanovené výzvou v předešlý stav, návrh na obnovu řízení a stížnost proti postupu správce daně. Dle žalobkyně správce daně zaslal výzvu i rozhodnutí na neexistující emailovou adresu (správně zněla „jesusalonso@cafe.net“). Žádnému z těchto podání správce daně nevyhověl. [2] Konečně žalobkyně podala dne 25. 8. 2020 odvolání proti rozhodnutí ze dne 24. 5. 2016, jímž správce daně nevyhověl její žádosti o vrácení DPH. To správce daně zamítl z důvodu uplynutí lhůty k podání odvolání a řízení zastavil. Žalovaný pak žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 13. 12. 2021 zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil správnost postupu správce daně. II. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Zdůraznil, že celá administrace žádosti o vrácení DPH probíhá podle směrnice Rady 2008/9/ES, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě (dále též „směrnice“) elektronicky, přičemž odpovědnost za správné uvedení kontaktních údajů leží výlučně na žadateli. Pokud tedy žalobkyně v žádosti uvedla nesprávný údaj, nelze klást k tíži správce daně, že jí výzva a rozhodnutí nebyly doručeny. Zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí v dané věci činí 4 měsíce. Neobdrželali žalobkyně v této lhůtě výzvu ani rozhodnutí, bylo i na ní, aby vůči správci daně vyvinula určitou procesní aktivitu (urgovala stav věci, či upozornila na to, že jí nebyla doručena žádná písemnost). Žalobkyně však zůstala pasivní. Městský soud neshledal případným ani odkaz žalobkyně na závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 23/20, č. 230/2021 Sb., neboť postup dle směrnice je vůči doručování dle českých procesních předpisů speciálním. Dále přisvědčil žalovanému, že žalobkyně se o existenci rozhodnutí o nevyhovění žádosti musela prokazatelně dozvědět z jeho rozhodnutí ze dne 18. 6. 2018, které se v její dispozici ocitlo nejpozději dne 20. 8. 2018, kdy proti němu podala správní žalobu. Odvolání tak bylo podáno téměř dva roky po uplynutí lhůty pro jeho podání. V posledku městský soud konstatoval, že na danou věc nejsou aplikovatelné ani závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále také „SDEU“) ze dne 2. 5. 2019, ve věci C133/18, Sea Chefs Cruise Services GmbH, neboť v projednávané věci se nejedná o otázku prekluze, ale o způsob doručování a uplynutí lhůty pro doručování. III. [4] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Tu rozdělila do dvou částí: nepřezkoumatelnost rozsudku a jeho nezákonnost. [5] V rámci prvního okruhu námitek uvádí, že se soud nevypořádal s žalobními body, v nichž namítala neprůkaznost doručení písemností správce daně a rozpor jeho postupu s Ústavou. Bez bližší argumentace odmítl zohlednit také nález sp. zn. Pl. ÚS 23/20. Dále není zřejmé, o jaký zdroj soud opřel své úvahy stran postupu dle směrnice a jeho speciálnosti. Ve druhém okruhu kasačních námitek stěžovatelka obsáhle namítá neprůkaznost doručení výzvy a rozhodnutí. Městskému soudu vytýká, že na věc nesprávně aplikoval směrnici. Ta neobsahuje normy regulující právní účinky komunikace elektronickými prostředky. Soud se proto měl zabývat doručováním písemností v kontextu české legislativy, zejména měl zohlednit závěry nálezu Pl. ÚS 23/20, který prohlásil § 82b odst. 3 větu třetí ZDPH ve znění do 31. 3. 2019 za neústavní, což měly orgány veřejné moci promítnout do své rozhodovací praxe. Žalovaný však takto nepostupoval. Je to přitom správce daně, koho tíží důkazní břemeno stran prokázání oznámení svých písemností. Namísto toho, aby postavil najisto, zda byly stěžovatelce výzva a rozhodnutí řádně doručeny, se žalovaný stejně jako posléze městský soud spokojili s domněnkou, že musela o jejich existenci vědět, pakliže podnikala procesní kroky směřující k obnově řízení o žádosti. Nelze však zaměňovat vědomost o určité písemnosti s možností se s jejím obsahem fakticky seznámit. V dosavadním průběhu řízení nebylo prokázáno, že by se písemnosti týkající se (ne)vrácení DPH dostaly do dispoziční sféry stěžovatelky (nedošlo k materiálnímu doručení). Nepostačuje výpis ze systému ADIS, který dokazuje toliko, že došlo k odeslání písemností, nikoliv k jejich doručení. Ze znaleckého posudku vyhotoveného k datu 17. 5. 2017 pak vyplývá, že správce daně musel obdržet hlášku o nedoručitelnosti písemností při doručování na chybně uvedenou emailovou adresu. Stěžovatelka dále nesouhlasí s tím, že by byla ve věci své žádosti pasivní; první podání týkající se jejího vyřízení učinila 6 měsíců poté, co o ní mělo být rozhodnuto. Komunikaci znesnadňoval mezinárodní přesah věci. Jakmile zjistila, že o žádosti již bylo rozhodnuto, učinila vícero procesních postupů za účelem zvrácení právních účinků, a to v domnění, že proti rozhodnutí již nelze podat odvolání. [6] Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu i rozhodnutí správních orgánů a vrátil žalovanému věc k dalšímu řízení. IV. [7] Ke kasační stížnosti se vyjádřil žalovaný, který navrhl její zamítnutí. Uvedl, že městský soud vypořádal stěžejní žalobní námitky, čímž implicitně vypořádal i řadu dalších, výslovně neřešených, námitek. Žalovaný dále zdůraznil, že primární otázkou je, zda bylo odvolání dne 25. 8. 2020 podáno opožděně, nikoliv otázka zákonnosti doručování předmětných písemností formou emailových zpráv. K tomu připomněl, že nastalo několik procesních okamžiků, při nichž stěžovatelka musela být s obsahem rozhodnutí o žádosti seznámena. Poukázal na řadu podání, kterými stěžovatelka reagovala právě na rozhodnutí o žádosti o vrácení DPH. Dále zmínil nahlížení do spisu zástupcem stěžovatelky, který si vyžádal soupis písemností ve spisu, v němž jsou zaznamenány výzva i výše uvedené rozhodnutí. V této souvislosti upozornil na skutečnost, že stěžovatelka věděla o možnosti podat odvolání nejpozději z rozhodnutí o odvolání ve věci návrhu na obnovu řízení ze dne 18. 6. 2018, ve kterém je na straně 5 explicitně uvedeno, že rozhodnutí č. j. 4366446/16/200153523106443 (tj. rozhodnutí o nevyhovění žádosti) bylo doručeno dne 24. 5. 2016 a že dnem následujícím ve smyslu § 109 odst. 4 daňového rádu počala běžet 30 denní lhůta k podání odvolání. Znalecký posudek pak nezkoumal zaslání datové zprávy (emailu) prostřednictvím serverů finanční správy, ale toliko skrze běžné servery. Skutečnost, že finanční správě nebyla doručena informace o nedoručitelnosti výzvy a rozhodnutí, potvrdil i správce daně. V. [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Úvodem kasační soud konstatuje, že nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je na místě konstatovat tehdy, neníli zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů nebo při utváření právního závěru, z jakého důvodu považoval žalobní námitky za liché či mylné nebo proč nepovažoval právní argumentaci v žalobě za důvodnou (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29.