7 As 103/2025 – Nejvyšší správní soud

7 As 103/2025- 30 - text  7 As 103/2025 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci navrhovatele: F. S., zastoupen JUDr. Tomášem Doležalem, advokátem se sídlem náměstí Republiky 679/5, Opava, proti odpůrci: Obec Dobšice, se sídlem Brněnská 70, Dobšice, zastoupen Mgr. Ing. Jánem Bahýľem, advokátem se sídlem Kotlářská 912/99, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2025, č. j. 73 A 1/202566, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Navrhovatel se návrhem podle § 101a a násl. s. ř. s. domáhal zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části – Změny č. 2 Územního plánu Dobšice vydaného usnesením Zastupitelstva obce Dobšice č. 16 dne 4. 11. 2024 (dále jen „OOP“ či „změna č. 2“). [2] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) návrh zamítl rozsudkem ze dne 9. 4. 2025, č. j. 73 A 1/202566. V odůvodnění rozsudku se předně zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného OOP pro nedostatek důvodů. Konstatoval, že neshledal žádnou z vad, pro kterou by bylo předmětné OOP nepřezkoumatelné, ať pro nesrozumitelnost, nebo pro nedostatek důvodů. Odpůrce již v průběhu pořizování změny č. 2 zdůvodnil a srozumitelně předestřel, co ho vedlo k řešení ve vztahu k pozemkům ve vlastnictví navrhovatele. K dílčí námitce, podle níž není zřejmé, na jaká nesouhlasná stanoviska odpůrce v odůvodnění textové části změny č. 2 odkazuje, souhlasil s tím, že v rámci textové části používá odpůrce označení stanovisek dotčeného orgánu podle vlastního označení, nikoliv spisové značky, kterou použil dotčený orgán. To může způsobovat jistou nepřehlednost. Tato nepřehlednost však nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadené změny č. 2. Je zřejmé, z jakých stanovisek dotčeného orgánu odpůrce vycházel, a rovněž z obsahu správního spisu lze zjistit, jaká označení odpůrce k jednotlivým závazným stanoviskům přiřadil. [3] Krajský soud se dále zabýval tím, zda byl v procesu pořizování změny č. 2 porušen zákonem stanovený způsob jejího vydání. Jednalo se o podstatnou změnu návrhu územního plánu. Proto bylo třeba přistoupit k opakovanému veřejnému projednání návrhu, což odpůrce učinil. Odpůrce oznámil opakované veřejné projednání na 29. 5. 2024 veřejnou vyhláškou dne 24. 4. 2024. Vyhláška byla vyvěšena na úřední desce od 26. 4. 2024. Byla splněna zákonem stanovená lhůta 15 dnů před konáním veřejného projednání. Změněná verze návrhu změny č. 2 byla řádně zveřejněna. Krajskému soudu nebylo zřejmé, jakou další povinnost měl odpůrce, resp. pořizovatel, splnit. [4] Krajský soud nepřisvědčil námitce nepřezkoumatelnosti nesouhlasných stanovisek dotčených orgánů. Dotčený správní orgán zdůvodnil a srozumitelně uvedl, co jej k vysloveným závěrům vedlo. Nesouhlasná stanoviska dotčených orgánů nepovažoval rovněž za nezákonná. Dotčený orgán – Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor životního prostředí, ve stanovisku ze dne 19. 7. 2023, č. j. JMK 110109/2023 uvedl, že návrhové plochy se nacházejí na vysoce bonitních zemědělských půdách II. třídy ochrany, z menší části i I. třídy ochrany. Odkázal rovněž na § 4 odst. 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „zákon o ochraně ZPF“), který se týká vyhodnocení účelného využití zastavěného území a prokázání potřeby nových zastavitelných ploch. V návrhové ploše z33 (B10), do níž spadá pozemek navrhovatele, se může podle dotčeného orgánu jednat o legalizaci černých staveb. Následně byla uzavřena dohoda mezi dotčeným orgánem a odpůrcem, podle které (vzhledem k nesouhlasnému stanovisku) bude plocha bydlení B10 z návrhu změny č. 2 vypuštěna. Dne 25. 3. 2024 pod č. j. JMK 46756/2024 vydal dotčený orgán stanovisko k žádosti o přehodnocení předchozího nesouhlasného stanoviska. Stanovisko upravil, nicméně ve vztahu k návrhové ploše z33 (B10) setrval na původním nesouhlasném stanovisku. Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor územního plánování v koordinovaném stanovisku z 5. 6. 2024, č. j. JMK 80700/2024, konstatoval, že nesouhlasné stanovisko ve vztahu k této ploše bylo respektováno a plocha byla vyřazena z dalšího projednávání. Pouze upozornil na formální nedostatek v textové části odůvodnění. Ve vztahu k předchozím nesouhlasným stanoviskům nedošlo k žádné změně. Krajský soud uzavřel, že dotčené orgány v předmětných stanoviscích dostatečně odůvodnily své závěry v souladu se zákonem o ochraně ZPF, z něhož vyplývá, že zemědělskou půdu lze ze zemědělského půdního fondu vyjmout pouze za určitých podmínek. V případě návrhové plochy z33 (B10) tyto podmínky nebyly splněny. [5] K namítanému nedostatečnému vypořádání námitek navrhovatele k návrhu změny č. 2 krajský soud uvedl, že se odpůrce s podanými námitkami vypořádal v samostatném rozhodnutí o námitkách, které je součástí změny č. 2. Námitkám nevyhověl. Odůvodnění obstojí, je z něj seznatelné, z jakých důvodů považuje námitky za vyvrácené. Námitky vznesené navrhovatelem považoval za spíše obecné. [6] Krajský soud neshledal důvodnými ani žalobní námitky týkající se nedodržení zásady proporcionality. Ve vztahu k jiným plochám zemědělské půdy na ploše H7, které jsou ve vlastnictví společnosti Lahofer s.r.o., z odůvodnění změny č. 2 vyplývá, že ke změně bylo přistoupeno z důvodu souvislosti předmětných pozemků se zemědělskou výrobou a návaznosti na areál vinařství. Na rozdíl od plochy z33 (B10), na které se nachází pozemky navrhovatele, ohledně pozemků ve vlastnictví společnosti Lahofer s.r.o. bylo vydáno souhlasné stanovisko dotčeného orgánu. Nelze proto považovat za neproporcionální řešení zvolené odpůrcem, který se řídil závazným stanoviskem dotčeného orgánu, neboť odpůrce, resp. pořizovatel, má povinnost se závazným stanoviskem řídit. Nepovažoval za neproporcionální či diskriminační ani určení maximální zastavěné plochy pro plochy zahrádek C, C1 a C2 ve změně č. 2. Odpůrce jako obec má v rámci své samostatné působnosti právo vymezit, jakým způsobem bude stanoveno funkční využití ploch nacházejících se na jeho území. Stanovení maximální zastavěné plochy na určitých druzích pozemků přitom žádné zákonné úpravě neodporuje. II. [7] Proti rozsudku krajského soudu podal navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [8] Stěžovatel namítal nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů. Podle jeho názoru není v rozsudku žádné adekvátní skutkové zjištění a právní posouzení, že odpůrce v průběhu pořizování změny č. 2 zdůvodnil a srozumitelně předestřel, co jej vedlo k přijetí zvoleného řešení. Není proto zřejmé, z jakých podkladů krajský soud při rozhodování vycházel. Krajský soud rovněž nesprávně vyhodnotil námitku o nejasnosti a nesrozumitelnosti týkající se nesprávního označení jednotlivých stanovisek, která činí vydané OOP nepřehledným a zmatečným. Krajský soud řízení nijak nezpřehlednil. Není jasné, z jakých stanovisek odpůrce vycházel a co konkrétně z nich vyvodil. Rovněž neuvedl, zda existuje nesouhlasné stanovisko Odboru životního prostředí Krajského úřadu JMK, jako orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, ze dne 23. 5. 2024, č. j. JMK 46756/2024. Uvedená nesrozumitelnost odůvodnění přijatého OOP se tak promítla i do nedostatečného způsobu vypořádaní žalobních bodů krajským soudem. Ten podle stěžovatele učinil pouze obecný závěr, že odpůrce již v průběhu pořizování změny č. 2 zdůvodnil a srozumitelně předestřel, co jej vedlo k řešení v přijaté změně a následně uvedl neúplný výčet stanovisek, ze kterých měl odpůrce vycházet. Jak samotný proces pořízení změny č. 2, tak napadený rozsudek trpí deficitem transparentnosti. [9] Stěžovatel rovněž namítal, že odpůrce porušil svoji povinnost předložit námitku k zaujetí stanoviska příslušnému dotčenému orgánu a krajský soud daný postup nesprávně aproboval s tím, že se jednalo o zkrácený postup a dotčený orgán v takovém případě uplatňuje své stanovisko při veřejném projednání. Nesouhlasil s právním názorem soudu, že není třeba automaticky předložit dotčenému orgánu jednotlivé námitky proti návrhu změny územního plánu k opětovnému posouzení, pokud byly otázky vznesené v námitkách již vyřešeny v předchozím závazném stanovisku. Odpůrce jeho námitku vypořádal velice formálně, aniž by se jí hlouběji věcně zabýval. Takové odůvodnění rozhodnutí o námitce nesplňuje požadavky na odůvodnění rozhodnutí o námitce dle § 68 odst. 3 správního řádu. Nesprávné posouzení činí napadený rozsudek nezákonným. [10] Dále měl za to, že přestože krajský soud uvedl výčet jednotlivých stanovisek, ze kterých odpůrce vycházel, neuvedl v něm koordinované stanovisko Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 5. 6. 2024, č. j. JMK 80700/2024, a nepřezkoumával nesouhlasné stanovisko ze dne 23. 5. 2024, č. j. JMK 46756/2024. Nedošlo tedy k přezkumu všech úkonů dotčeného orgán