7 As 194/2025 — Nejvyšší správní soud

7 As 194/2025- 14 - text  7 As 194/2025 - 16 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: Mgr. E. N., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Bc. T. R., v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, č. j. 6 A 50/202547, takto: Kasační stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. [1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Magistrátu hlavního města Prahy, odboru živnostenského a občanskosprávního, ze dne 2. 4. 2025, č. j. MHMP 278455/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 7, odboru správních agend (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 7. 1. 2025, č.j. MČ P7418324/2024/OSA/ODEO/Kož (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl na žádost osoby zúčastněné na řízení, která osvědčila nabytí vlastnického práva k bytové jednotce na adrese B. 577/19, P., na základě příklepu ve veřejné dražbě, zrušen podle § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“), údaj o místu trvalého pobytu žalobkyně na adrese B. 577/19, P.. [2] Žalobkyně současně s podáním žaloby žalobkyně podala návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, o němž soud rozhodl usnesením ze dne 12. 6. 2025 č.j. 6 A 50/202527, kterému městský soud nevyhověl. Následně podáním ze dne 2. 7. 2025 požádala soud o poskytnutí zástupce, a to vzhledem k jejím finančním poměrům a vzhledem k tomu, že žalovaný právního zástupce mít bude. [3] Podle § 35 odst. 10 věta první s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a jeli to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát [4] Za účelem ověření splnění první podmínky žalobkyně k výzvě soudu předložila Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Po posouzení situace žalobkyně uvedl, že z údajů, které uvedla v prohlášení, lze učinit závěr o její nepříznivé finanční, majetkové a sociální situaci. Přesto v projednávaném případě podmínky pro úplné ani částečné osvobození od soudních poplatků neshledal. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků (jakožto součásti splnění první podmínky) v dané věci soud přihlédl především ke skutečnosti, že žalobkyně již ve věci zaplatila soudní poplatek v celkové výši 4.000 Kč, a to za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku, aniž by v řízení namítala, že jí finanční situace brání soudní poplatek zaplatit, a aniž by žádala o osvobození od soudního poplatku. Považoval za zjevné, že zjištěná finanční situace na straně žalobkyně prokazatelně není takového charakteru, aby jí bránila v přístupu k soudu. Vedle toho soud přihlédl ke skutečnosti, že v projednávané věci s ohledem na charakter soudního řízení správního není na místě očekávat další náklady řízení, které by musela vynaložit, a to dokonce ani v hypotetickém případě neúspěchu podané žaloby. První podmínka zakotvená v § 35 odst. 9 věta první s. ř. s. tak podle městského soudu v případě žalobkyně nebyla naplněna. [5] Dále konstatoval, že není splněna ani druhá podmínka pro ustanovení zástupce vyplývající z § 35 odst. 10 s. ř. s., neboť v projednávané věci ustanovení zástupce není nezbytně zapotřebí k ochraně práv žalobkyně. Městský soud zohlednil charakter řízení o žalobě vymezený předmětem soudního přezkumu, a ve vztahu k žalobkyni zejména její schopnost samostatně hájit své zájmy v řízení před soudem, a to s přihlédnutím ke složitosti projednávané věci, obsahu a rozsahu návrhu na zahájení řízení. Dospěl k závěru, že z obsahu žaloby je zjevné, že žalobkyně dokáže sama, i bez právní pomoci, náležitě zformulovat správní žalobu splňující všechny nezbytné náležitosti po formální i obsahové stránce a z obsahu žaloby je rovněž zřejmé, v jakých okolnostech žalobkyně spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Vzhledem k uvedenému neshledal naplnění všech zákonem stanovených podmínek pro ustanovení zástupce žalobkyni, a proto její návrh na ustanovení zástupce usnesením označeným v záhlaví zamítl. II. [6] Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž se domáhala jeho zrušení. Namítala nezákonnost závěru, že není splněna ani jedna z podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů. V kasační stížnosti současně požádala o osvobození od soudního poplatku a podala návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Městský soud sice konstatoval její nepříznivou situaci, která se ještě zhoršila, avšak kladl jí k tíži snahu zaplatit soudní poplatek. Uhrazení soudního poplatku měl naopak brát jako snahu nezneužívat institutu osvobození od soudních poplatku. Dále uvedla, že žalobu sepsala s pomocí vzoru na internetu a umělé inteligence, což neznamená, že je schopna kvalifikovaného ústního jednání u soudu. Přestože má vysokoškolské vzdělání, není schopna před soudem vystoupit, neboť nezná potřebné právní předpisy. Zdůraznila, že smyslem čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a § 138 o. s. ř. je, aby účastníci nebyli jen pro své majetkové nebo jiné významné osobní poměry vyloučeni ze svého práva na přístup k soudu. III. [7] Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatelku v tomto řízení o kasační stížnosti netíží povinnost být zastoupena advokátem ani poplatková povinnost. Kasační stížnost je totiž podána proti procesnímu usnesení, kterým se nekončí řízení o žalobě (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/201419, č. 3271/2015 Sb. NSS). [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [9] Podle § 35 odst. 10 věty první s. ř. s., navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a jeli to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát. [10] Jak správně upozornil již městský soud v napadeném usnesení, podmínky pro ustanovení zástupce musí být splněny kumulativně. Městský soud posuzoval zvlášť splnění podmínek pro osvobození od soudního poplatku pro účely ustanovení zástupce a zvlášť splnění podmínky nezbytnosti zastoupení pro ochranu práv stěžovatelky v řízení o její žalobě. [11] Při posuzování toho, zda je zastoupení třeba k ochraně stěžovatelčiných práv, městský soud vycházel z charakteru řízení o žalobě vymezeného předmětem soudního přezkumu, tj. napadeným rozhodnutím, a ve vztahu ke stěžovatelce zejména její schopnost samostatně hájit své zájmy v řízení před soudem, a to s přihlédnutím ke složitosti projednávané věci, obsahu rozsahu žaloby. Městský soud přitom konstatoval, že má žaloba všechny požadované základní náležitosti a je z ní zřejmé, čeho se žalobkyně (stěžovatelka) domáhá. Nejvyšší správní soud se již dříve zabýval kritérii posuzování nutnosti zastoupení ve svém rozsudku ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/200464, následovně: „Advokát bude ustanoven zástupcem účastníka k ochraně jeho zájmů tehdy, jdeli o věc po stránce skutkové nebo právní složitou a jestliže potřeba ochrany práv účastníka v soudním řízení vyjde najevo, např. z nekvalifikovaných podání účastníka, jímž se na soud obrací apod. Vzhledem k tomu, že největší nároky po odborné stránce klade na účastníka řízení formulování samotného návrhu (žaloby), navíc v poměrně krátkém časovém úseku, je právě obsahová a formální úroveň sepsané žaloby kritériem pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka.“ Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu tedy vyplývá, že správní soud při posuzování naplnění druhé podmínky přihlíží zejména k charakteru projednávané věci, k osobnostním poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň povědomí žalobkyně o jejích právech v soudním procesu a vůbec právních poměrech v České republice (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/200346, ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/200345, ze dne 8. 1. 2013, č. j. 3 As 92/201234, ze dne 31. 5. 2011, č. j. 5 Afs 20/201162, či ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 As 84/201514). Za hlavní kritérium pro závěr soudu o potřebě ochra