7 As 197/2025 – Nejvyšší správní soud

7 As 197/2025- 46 - text  7 As 197/2025 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Mgr. T. M., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, č. j. 6 A 141/2023106, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, č. j. 6 A 141/2023106, se ve výrocích II., III., IV. a V. ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce působí jako publicista zaměřující se na veřejné dění v Příbrami. Prostřednictvím žádosti ze dne 10. 8. 2023 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále „informační zákon”), žádal Krajské ředitelství policie Středočeského kraje (dále „povinný subjekt”) o informace ohledně již neexistujících společností AA STYLL, spol. s r.o. (dále „AA Styll“), a ODES, s.r.o. (dále „ODES“), a to v souvislosti s odložením trestní věci týkající se poskytnutí dotace pro projekt, k jehož realizaci nedošlo a dotace nebyla vrácena. Povinný subjekt žádost částečně odmítl, přičemž odmítnutí se týkalo také dotazu uvedeného pod bodem 1b žádosti, v němž žalobce požadoval ve vztahu k podezření ze spáchání trestného činu poskytnutí kopie usnesení o odložení věci, usnesení o odevzdání věci jinému orgánu, usnesení o zahájení trestního stíhání nebo dokumentu s jiným opatřením (dle toho, jakým způsobem bylo prověřování předmětného podezření ukončeno). K tomuto dotazu povinný subjekt poskytl žalobci pouze anonymizovaný dokument ze dne 19. 6. 2017 nazvaný „Vyhodnocení“, v němž vyloučil poskytnutí informací krytých bankovním tajemstvím a údaje týkající se fyzických osob. Žalobce dále v části 3a) žádosti požadoval informaci, jaká souhrnná částka byla vrácena firmě AA Styll a jakou souhrnnou částku si firma ODES ponechala. Tuto informaci povinný subjekt odmítl poskytnout s ohledem na ochranu bankovního tajemství. Proti rozhodnutí povinného subjektu podal žalobce odvolání, avšak žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 10. 2023, č. j. MV1549104/TP2023 (dále „rozhodnutí žalovaného“), odvolání zamítl a rozhodnutí povinného subjektu potvrdil. [2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále „městský soud“). Městský soud ji rozsudkem ze dne 29. 4. 2024, č. j. 6 A 141/202374, zamítl a potvrdil závěry správních orgánů o tom, že bylo nezbytné vyloučit z poskytnutí informace týkající se fyzických osob i informace podléhající bankovnímu tajemství. Nejvyšší správní soud však ke kasační stížnosti žalobce tento rozsudek rozsudkem ze dne 14. 5. 2025, č. j. 6 As 135/202448 (dále „rozsudek šestého senátu“), zrušil. Šestý senát poznamenal, že osobní údaje fyzických osob lze ve smyslu § 8a odst. 1 informačního zákona poskytnout, nicméně zároveň je nutné vyvažovat zájem na ochraně soukromí s právem na poskytnutí informací. Správní orgány správně dospěly k závěru, že bylo namístě aplikovat test proporcionality. Městský soud však v návaznosti na to nesprávně konstatoval, že tento test nebylo nutné provádět. Z tohoto důvodu pak věcně nevypořádal žalobní námitku směřující proti argumentaci obsažené v provedeném testu, čímž byl jeho rozsudek nepřezkoumatelný. Za důvodnou považoval šestý senát také námitku o tom, že souhrnná informace o toku finančních prostředků mezi dvěma společnostmi není kryta bankovním tajemstvím podle § 38 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Nejvyšší správní soud totiž v minulosti konstatoval, že povinnost mlčenlivosti spojená s bankovním tajemstvím stíhá pouze banku. Šestý senát městský soud zavázal, aby žalobní argumentaci ohledně testu proporcionality s ohledem na skutkové okolnosti věci věcně posoudil (bod 29 rozsudku šestého senátu) a aby se v dalším řízení znovu zabýval tím, zda měl povinný subjekt poskytnout i tuto informaci, neboť odůvodnění neposkytnutí informace ani v tomto případě neobstojí (bod 30 tamtéž). [3] Městský soud následně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodnutí žalovaného v části, v níž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí povinného subjektu pod částí 1b) žádosti, zrušil a věc v této části vrátil žalovanému k dalšímu řízení (výrok I). Pokud jde o část 3a) žádosti, městský soud rozhodnutí žalovaného v této části zrušil (výrok II), stejně jako zrušil rozhodnutí povinného subjektu v části vztahující se k tomuto bodu žádosti (výrok III). Současně přikázal povinnému subjektu, aby do 15 dnů ode dne doručení rozsudku žalobci poskytl informace požadované v bodě 3a) žádosti (výrok IV). V návaznosti na předchozí výroky také žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci náhradu nákladů řízení (výrok V). K testu proporcionality a s ním souvisejícím neposkytnutím osobních údajů žalobci městský soud konstatoval, že základní úvaha správních orgánů ke kolizi práva na informace s právem na ochranu soukromí ve skutečnosti onen test nepředstavuje, ačkoli žalovaný obecně akceptoval, že test proporcionality je nutné provádět. Správní orgány proto neodůvodnily svá rozhodnutí dostatečně, což soud vedlo ke zrušení rozhodnutí žalovaného v dané části a vrácení věci k dalšímu řízení. Co se týče anonymizace souhrnné částky vrácené společnosti AA Styll, městský soud poznamenal, že je vázán právním názorem vysloveným v rozsudku šestého senátu, podle něhož souhrnná informace o objemu finančních prostředků přeposílaných mezi dvěma společnostmi nemůže být kryta bankovním tajemstvím, neboť povinnost mlčenlivosti související s bankovním tajemstvím stíhá pouze banku. Městský soud tak vedle zrušení příslušné části rozhodnutí správních orgánů přistoupil ve výroku IV rovněž k vydání tzv. informačního příkazu a sám nařídil povinnému subjektu, aby požadovanou informaci ve stanovené lhůtě poskytl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce [4] Proti výrokům II., III. a IV. shora označeného rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Městský soud se podle jeho názoru neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu a zatížil rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti. Stěžovatel upozornil, že Nejvyšší správní soud zavázal ve vztahu k bodu 3a žádosti městský soud v bodě 30 rozsudku šestého senátu tak, že se má znovu zabývat tím, zda má povinný subjekt povinnost poskytnout informaci o finančních tocích mezi společnostmi, protože odůvodnění jeho prvního rozsudku nemůže obstát. Městský soud však v napadeném rozsudku pouze uvedl, že je v této části vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu o tom, že souhrnná informace o finančních tocích není kryta bankovním tajemstvím, čímž správní orgány neměly právní titul k tomu, aby informace neposkytly. Dále se městský soud povinností povinného subjektu poskytnout informaci věcně nijak nezabýval. Nerozebral tedy, na základě jakých skutečností a úvah dospěl ke závěru, že v tomto případě byl povinný subjekt povinen informaci poskytnout. Podle stěžovatele tím městský soud zatížil svůj rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti. [5] Stěžovatel měl dále za to, že informace o souhrnných finančních tocích naplňuje definici bankovního tajemství, neboť zákon o bankách nijak neomezuje povinnost zachovávat bankovní tajemství pouze ve vztahu k samotným bankám. I pokud se informace později dostane do držení jiného orgánu, nelze ji nadále považovat za veřejně přístupnou informaci, neboť tento výklad by byl popřením smyslu a účelu bankovního tajemství. Nelze připustit, aby se v případě prolomení bankovního tajemství orgány veřejné moci s tímto tajemstvím již mohl seznámit kdokoli na základě informačního zákona. K tomu stěžovatel připomněl, že na základě novely provedené zákonem č. 241/2022 Sb., již informační zákon s existencí ochrany bankovního tajemství výslovně počítá. Rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2017, č. j. 5 As 236/2016104, z něhož městský soud vedle kasačně závazného rozsudku vycházel, podle něj není přiléhavý, neboť se zabývá primárně problematikou obchodního tajemství (nikoli tajemství bankovního). Stěžovatel zdůraznil, že v dané věci byla klientem banky právnická osoba, která je sama povinným subjektem podle informačního zákona, zatímco v právě projednávané věci se jedná o bankovní tajemství dvou soukromých právnických osob. V napadeném rozsudku zcela chybí jakékoli úvahy o možném neoprávněném zásahu do práv těchto osob a městský soud nevzal v úvahu možné následky zveřejnění, a to např. v souvislosti s ochranou soukromí. [6] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti s argumentací stěžovatele nesouhlasil. Městský soud podle něj postupoval v souladu s rozsudkem šestého senátu, neboť z konstatování, že „[m]ěstský soud nesprávně dovodil, že informace (…) je kryta bankovním tajemstvím“ vyplývá, že bylo správné neuplatnit na požadovanou informaci institut bankovního tajemství. Městský soud tedy nemohl rozhodnout jinak než přesně opačně oproti svému prvnímu rozs