7 Azs 153/2025 – Nejvyšší správní soud

7 Azs 153/2025- 45 - text  7 Azs 153/2025 - 48 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Milana Podhrázkého a Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: Q. T. N., zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) T. D. N., II) T. T. K. H., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2025, č. j. 30 A 2/2025100, takto: I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá. II. Žalobci se ukládá povinnost, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti shora označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Plzni zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2024, č.j. OAM913928/PP2024 (dále též „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím byla podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žalobcova žádost podaná dne 19. 6. 2024 o vydání povolení k přechodnému pobytu na území ČR jakožto rodinného příslušníka občana EU, který sám není občanem EU, neboť je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek (výrok I.); podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena lhůta 30 dnů od právní moci napadeného rozhodnutí k vycestování z území ČR (výrok II.). Současně s kasační stížností stěžovatel podal návrh na přiznání odkladného účinku. [2] V návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatel uvedl, že by pro něj následky rozsudku krajského soudu a rozhodnutí žalovaného znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti současně není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, přičemž újma, která by mohla vzniknout jiným osobám, by byla menší než újma hrozící stěžovateli. Měl za to, že žádné jiné osobě v důsledku přiznání odkladného účinku kasační stížnosti újma nehrozí. Uvedl, že v důsledku nabytí právní moci napadeného rozhodnutí pozbyl oprávnění pobývat na území ČR podle § 87y odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, možnost žádat o vydání osvědčení o jeho existenci podle § 87y odst. 4 zákona o pobytu cizinců a počala mu běžet lhůta k vycestování z území ČR v délce 30 dnů od právní moci žalobou napadeného rozhodnutí. Přiznáním odkladného účinku této kasační stížnosti by došlo ex lege k obnovení oprávnění stěžovatele pobývat na území ČR podle § 87y odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, práva žádat o vydání osvědčení o oprávněnosti jeho pobytu na území České republiky ve formě vízového štítku podle § 87y odst. 4 zákona o pobytu cizinců a v souvislosti s tím i práva žádat o zastavení probíhajícího řízení o povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Uvedl, že jedině přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti s výše popsanými důsledky je způsobilé předejít nenahraditelné újmě bezprostředně hrozící stěžovateli, jeho družce a zletilé dceři spočívající ve významném narušení jejich rodinného a ustáleného soukromého života. [3] Ačkoliv žalovaný stěžovateli podle § 87y odst. 3 zákona o pobytu cizinců odmítl vydat osvědčení o oprávněnosti jeho pobytu na území ČR z důvodu dříve uloženého správního vyhoštění, stěžovatel je přesvědčen, že mu vzniklo oprávnění pobývat na území ČR podle § 87y odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců v souvislosti s podáním žádosti a že předchozí správní vyhoštění, jehož doba zákazu vstupu na území ČR uplynula před podáním žádosti, nebrání vzniku oprávnění pobývat na území ČR. Uvedené měl potvrdit rovněž Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 20. 11. 2024, č. j. 9 A 57/202433 přijatém ve skutkově obdobném případě a Krajský soud v Plzni v usnesení ze dne 13. 1. 2025, č. j. 57 A 69/202446 přijatém právě v případě stěžovatele. V jeho případě přitom nebyly dány ani jiné překážky vzniku oprávnění k pobytu na území ČR. [4] Následně zrekapituloval svoji rodinnou situaci. Sdílí společnou domácnost s družkou, paní T. T. K. H., držitelkou povolení k trvalému pobytu, a jejich společnou zletilou dcerou N. T. D., státní občankou ČR přihlášenou k trvalému pobytu na území ČR. Zatímco družka stěžovatele se věnuje výdělečné činnosti, z níž živí stěžovatele i zletilou dceru, stěžovatel zajišťuje veškeré domácí práce. Stěžovatel se taktéž věnuje výchově a osobní péči o svou zletilou dceru, která má i přes nabytí zletilosti k němu blízké osobní vazby a citové pouto, přičemž jeho vycestování na předem nepředvídatelnou dobu z území ČR by mohlo nevratně ohrozit její duševní zdraví a pohodu. Družka stěžovatele se pak potýká se zdravotními problémy, přičemž psychická a faktická podpora a jeho pomoc se zajištěním chodu domácnosti je pro ni nenahraditelná. Ani zletilou dceru, ani družku stěžovatele přitom nelze nutit k přesídlení do země původu. Osobní přítomnost stěžovatele na území ČR je tak z pohledu péče, podpory a výchovy zletilé dcery a pomoci družce se zajištěním domácích prací a chodu domácnosti nezbytná, nepostradatelná a nenahraditelná. I přechodné odloučení rodinných příslušníků by jim mohlo přivodit nenahraditelnou újmu. Hrozí zpřetrhání blízkých osobních vazeb mezi nimi, významné narušení rodinného života a nevratný zásah do ustáleného soukromého života. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti považuje za stěžejní v zájmu zachování svých procesních práv v soudním řízení. [5] Stěžovatel rovněž nemá téměř žádnou možnost, jak by mohl upravit svůj pobytový status přímo na území ČR, čemuž svědčí i zahájené řízení o správním vyhoštění z území. Jediným pobytovým oprávněním, o nějž by stěžovatel na území ČR i přes svou nejistou pobytovou situaci mohl požádat, je dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území ČR podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, na jehož udělení není právní nárok. Budeli pak stěžovatel donucen k vycestování z území, bezprostředně mu hrozí dlouhodobé odloučení od jeho rodinných příslušníků, a to s ohledem na nesplnění podmínek pro vydání pobytového oprávnění za účelem společného soužití rodiny a stanovené kvóty pro ekonomickou migraci ze země jeho původu. [6] Stěžovatel je přesvědčen, že přiznání odkladného účinku by nebylo ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V případě zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku je pak nutné vážit s pomocí testu proporcionality intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího stěžovateli s intenzitou narušení veřejného zájmu. Stěžovatel byl v roce 2015 pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Uložený trest odnětí svobody vykonal ke dni 13. 5. 2018, kdy byl rovněž propuštěn. Trestná činnost stěžovatele se vztahovala k období let 2013 až 2014. K trestné činnosti se stěžovatel částečně doznal a v průběhu trestního řízení poskytoval orgánům činným v trestním řízení veškerou nezbytnou součinnost. Dne 23. 1. 2025 došlo k zahlazení odsouzení stěžovatele. Vzhledem k délce doby, která od spáchání trestné činnosti uplynula, výkonu uloženého trestu před více než 5 lety, absenci jakéhokoliv dalšího záznamu o pravomocném odsouzení a zahlazení tohoto odsouzení má stěžovatel za to, že veřejný zájem na vycestování stěžovatele z území ČR nemůže za současné rodinné a osobní situace stěžovatele převážit nad zájmem na zachování a ochraně soukromého a rodinného života stěžovatele a jeho rodinných příslušníků. [7] Podle názoru žalovaného nejsou splněny všechny zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku. Proto navrhl jeho zamítnutí. Za hrozící návrat do země původu stěžovatel může sám, neboť se dopustil závažné trestné činnosti. Stěžovatel netvrdil, že by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu došlo ke zcela konkrétní, závažné, nevratné a nenahraditelné újmě. Podle žalovaného nebyla splněna ani další podmínka dle § 73 odst. 2 soudního řádu správního, jelikož přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu s veřejným zájmem, spočívajícím v ochraně právního prostředí České republiky. I když stěžovatel již trest odnětí svobody vykonal, měl se dostavit pro výjezdní příkaz, neboť mu byl pravomocně zrušen trvalý pobyt. Stěžovatel tuto povinnost nesplnil. Stěžovatel rovněž nerespektoval povinnost opustit území ani předchozí rozhodnutí o správním vyhoštění. Opakovaně mu byla zamítnuta žádost o azyl a v současné sobě je s ním vedeno řízení o správním vyhoštění. Přesto, že samotné odsouzení bylo v rejstříku trestů již zahlazeno, chování st