8 Afs 108/2025 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 108/2025- 40 - text  8 Afs 108/2025-47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Kateřiny Kopečkové v právní věci žalobkyně: C. C. leasing s.r.o., se sídlem Staré náměstí 13/7, Praha 6, zast. Mgr. Ing. Janem Šovarem, advokátem se sídlem Jungmannova 750/34, Praha 1, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1, proti rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 23. 5. 2024, č. j. 2024/060783/CNB/110, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 11 A 69/2024-160, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 11 A 69/2024-160, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 30. 1. 2024, č. j. 2024/014820/CNB/580 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznala žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku dle § 36c odst. 1 písm. a) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, spočívajícího v tom, že bez bankovní licence přijala od veřejnosti vklady ve výši přesahující 1,8 miliardy Kč na základě uzavřených smluv o úvěru. Porušila tím zákaz stanovený v § 2 odst. 1 zákona o bankách. Žalovaná za to žalobkyni uložila pokutu ve výši 25 milionů Kč dle § 36c odst. 8 písm. f) zákona o bankách. [2] Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí rozklad, který bankovní rada České národní banky zamítla v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „rozhodnutí bankovní rady“) a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Proti tomuto rozhodnutí následně žalobkyně brojila žalobou podanou u Městského soudu v Praze. Ten výrokem I. zrušil napadené rozhodnutí v části v níž bankovní rada zamítla rozklad a potvrdila část prvního výroku prvostupňového rozhodnutí, kterým žalovaná uložila žalobkyni pokutu. V tomto rozsahu vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Druhým výrokem městský soud žalobu ve zbytku zamítl. [3] Městský soud nejprve potvrdil, že žalobkyně neoprávněně přijímala vklady od veřejnosti bez licence, čímž spáchala přestupek dle § 36c odst. 1 písm. a) zákona o bankách. V rámci druhého žalobního bodu se městský soud vypořádal s otázkou určení horní hranice pokuty dle § 36c odst. 8 písm. f) zákona o bankách odkazem na stěžejní závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 24. 4. 2023, č. j. 7 Afs 230/2022-78, CEPO Green3. Suma žalobkyní získaných prostředků tvoří neoprávněný prospěch, který spočívá v samotném přijímání vkladů, a nikoliv v jejich následném využití. V souladu se závěry NSS městský soud dovodil, že možnost uložit pokutu do 130 000 000 Kč, dle výše citovaného ustanovení, části za středníkem, nastává pouze, nelze-li zjistit výši neoprávněného prospěchu. Městský soud potvrdil, že žalovaná správně vyložila neoprávněný prospěch a určila horní hranici pokuty. Ztotožnil se rovněž se závěry správních orgánů ohledně posouzení polehčujících okolností. Přestupek spočívající v neoprávněném přijímání vkladů má charakter ohrožovacího deliktu. Absence škody je z povahy věci běžným znakem takového deliktu, nikoliv polehčující okolností. [4] V poslední části rozsudku se městský soud zabýval výší uložené pokuty v kontextu posouzení majetkových poměrů žalobkyně. Obecně uvedl, že při určení sankce může správní orgán vycházet z odhadu majetkových poměrů, nedoložil-li mu účastník podklady, z nichž by mohl vycházet. Připomněl, že majetkové poměry se hodnotí ke dni rozhodování správního orgánu. V první části tohoto žalobního bodu uzavřel, že žalobkyně doložila teprve v březnu 2024, tedy až v řízení o rozkladu, bankovní radě neaktuální účetní závěrku za rok 2022. Bankovní rada přitom rozhodovala v květnu 2024. Nepochybila tak, vycházela-li z odhadu majetkových poměrů žalobkyně dle údajů zjištěných ve správním řízení s přihlédnutím ke starší účetní závěrce. [5] Problematickým však shledal fakt, že žalovaná učinila svůj odhad na základě nesprávného údaje o majetkových poměrech. Žalovaná součtem dospěla k nesprávnému údaji o poskytnutí úvěrů v celkovém objemu 11 296 821 412,80 Kč a 6 000 000 EUR. Žalovaná totiž sečetla údaje ve sloupci G tabulky předložené žalobkyní. Tento sloupec obsahoval celkovou výši úvěru, což zkreslovalo výpočet v případě, že byl úvěr vyplácen ve více etapách. V takových případech byla ve sloupci C uvedena částka vyplacená v konkrétní etapě, ale ve sloupci G byla uvedena vždy celková částka úvěru, která tak byla celá započtena vícekrát. Sečetla-li by žalovaná částky ve sloupci C, zjistila by skutečný objem úvěrů, jenž byl ve výši přibližně 1,7 miliardy Kč. [6] Rozdíl mezi skutečností a údajem, z něhož vycházela žalovaná, byl dle městského soudu dramatický, téměř desetinásobný. Šlo předpokládat, že úvahy žalované o adekvátnosti pokuty by se při správném určení objemu úvěrů změnily. Městskému soudu nepříslušelo nahrazovat správní uvážení žalované ani využít institut moderačního práva soudu. Uložená pokuta byla nezákonná, jelikož žalovaná založila své úvahy na nesprávném skutkovém závěru. Dále se již městský soud nezabýval námitkami ohledně likvidační výše uložené pokuty. Namítala-li žalobkyně tuto skutečnost, bylo na ní, aby prokázala, že uložená pokuta je likvidační. Okrajově poznamenal, že nebylo zneužitím práva ze strany žalobkyně, neuplatnila-li tuto námitku v rámci řízení o rozkladu, nýbrž poprvé až v soudním řízení. II. Obsah kasační stížnosti žalované [7] Žalovaná (dále „stěžovatelka“) podala proti napadenému rozsudku kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka kasační stížností míří jen proti výroku I. napadeného rozsudku. Formuluje čtyři okruhy kasačních námitek, které jsou rozvedeny níže: - Zaprvé napadá závěr městského soudu, že učinila odhad majetkových poměrů žalobkyně na základě jednoho nesprávného údaje, což mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. - Zadruhé tvrdí, že napadený rozsudek je vnitřně rozporný, a proto nepřezkoumatelný. Městský soud na jedné straně uvádí, že rozhodnutí o výši pokuty bylo vydáno na základě jednoho nesprávného údaje o majetkových poměrech (body 94, 102 až 104 napadeného rozsudku). Na straně druhé připouští, že bankovní rada při přezkumu výše pokuty rozhodovala i na základě dalších skutečností o majetkových poměrech, např. účetní závěrky za rok 2022 (bod 97 napadeného rozsudku). V bodě 99 poté dovozuje dvě okolnosti, tj. objem přijatých úvěrů a nejčastější úrok z nich. - Zatřetí městský soud nezohlednil, že prvostupňové rozhodnutí a napadené rozhodnutí bankovní rady tvoří jeden celek. Bylo tak potřeba zabývat se okolnostmi a kritérii, které vzaly v úvahu jak žalovaná, tak i bankovní rada. - Začtvrté se městský soud nesprávně věnoval otázce zneužití práva ze strany žalobkyně. [8] Stěžovatelka připomněla, že městský soud nijak nesporoval závažnost protiprávního jednání žalobkyně. V tomto ohledu potvrdil závěry správních rozhodnutí. Žalobkyně provozovala tzv. černou banku. Přijala peněžní prostředky ve výši 1 821 547 000 Kč na základě 10 890 smluv o úvěru, a to od 1 625 fyzických osob a 57 právnických osob. S takovým rozsahem se stěžovatelka ve své praxi dosud nesetkala. Měla-li by stěžovatelka nyní rozhodovat o nové výši pokuty v době ukončení protiprávní činnosti a za jiné zjištěné majetkové situace žalobkyně, pokuta by zřejmě byla nižší. Avšak nelze vyloučit opětovné podání žaloby, nebude-li výše pokuty žalobkyni vyhovovat. Městský soud tak svým postupem implicitně dává návod, jak se vyhnout potrestání za závažné protiprávní jednání: tedy nedokládat majetkové poměry ve správním řízení, námitky o majetkových poměrech uplatnit až v soudním řízení a následně snížit svou majetkovou základnu, aby se sankce jevila být nepřiměřenou. Napadený rozsudek pomíjí závažnost protiprávního jednání žalobkyně a vyčítá stěžovatelce nesprávný výpočet jedné z více proměnných pro posuzování majetkových poměrů. [9] Závěr městského soudu o tom, na základě čeho stěžovatelka posuzovala majetkové poměry žalobkyně, je nesprávný, vnitřně rozporný a nepřezkoumatelný. Městský soud na jednu stranu tvrdí, že odhad majetkových poměrů žalobkyně byl jediným údajem pro posouzení adekvátnosti pokuty. Na jiném místě napadeného rozsudku však připouští, že údaje byly dva – objem přijatých úvěrů a nejčastější úrok požadovaný žalobkyní. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem městského soudu, že by posouzení adekvátnosti pokuty založila pouze na odhadu majetkových poměrů žalobkyně podle objemu poskytnutých úvěrů. Městský soud se nezabýval dopadem dalších výstupů o majetkové situaci žalobkyně na rozhodování bankovní rady o výši pokuty. Napadený rozsudek je v části vypořádání čtvrté žalobní námitky nepřezkoumatelný. [10] Napadený rozsudek (body 94 až 104) je dále založen na nesprávném posouzení skutkových okolností. Klíčová úvaha městského soudu se týkala nesprávného výpočtu výše úvěrů poskytnutých třetím osobám v prvostupňovém rozhodnutí. Je však tře