8 As 186/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 186/2024- 40 - text  8 As 186/2024-43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Lenky Bursíkové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: M. Z. zast. Mgr. Kateřinou Korpasovou, advokátkou se sídlem Mozartova 679/21, Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2023, č. j. MZE-5873/2023-15111, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 6. 2024, č. j. 59 A 52/2023-78, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: V posuzované věci NSS řešil, zda správní orgány zákonným způsobem dospěly k závěru, že se na určitých pozemcích nachází vodní tok. Dospěl k závěru, že dílčím způsobem pochybily, neboť vycházely z procesně nepoužitelných důkazů, a krajský soud tento nesprávný postup potvrdil. Daná procesní vada však podle NSS neměla vliv na zákonnost rozhodnutí správních orgánů ani krajského soudu, neboť byly k dispozici další podklady, na jejichž základu byl dostatečně zjištěn skutkový stav. I. Vymezení věci [1] Krajský úřad Libereckého kraje (dále „vodoprávní úřad“) rozhodnutím ze dne 19. 12. 2022 podle § 43 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), rozhodl, že povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě na pozemcích p. č. 1843/3, 261, 263, XA, XB, 269 a XC v katastrálním území B. jsou vodním tokem ve smyslu § 43 odst. 1 vodního zákona. Současně vodoprávní úřad určil polohu tohoto vodního toku souřadnicemi S-JTSK. [2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání a rozhodnutí vodoprávního úřadu potvrdil. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. [4] Krajský soud konstatoval, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné. K namítaným procesním vadám uvedl, že dne 5. 5. 2022 proběhlo ústní jednání spojené s ohledáním posuzované lokality. Při něm vodoprávní úřad ověřoval stav lokality a srovnával ho s popisem stavu, který provedl zhotovitel odborného posudku. Žalobce se tohoto jednání účastnil a k jeho výsledku se vyjádřil do protokolu. Tím vodoprávní úřad napravil vadu řízení, pro kterou krajský soud zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2020 (rozsudek ze dne 7. 12. 2021, č. j. 59 A 79/2020-71). Skutková zjištění správních orgánu se tehdy totiž podstatnou měrou opírala o výsledky místního šetření konaného dne 11. 6. 2019, o kterém však žalobce nebyl vyrozuměn. Nynější rozhodnutí žalovaného je založeno zejména na odborném posudku společnosti Photon Water Technology, s. r. o. z dubna 2019 (dále jen „odborný posudek“) a místním šetření ze dne 5. 5. 2022. Na prohlídky lokality dne 6. 4. 2017, 11. 6. 2019 a 9. 3. 2023, na něž se žalovaný také odvolává, nelze pohlížet jako na místní šetření ve smyslu správního řádu. Byl z nich však pořízen úřední záznam a fotodokumentace, které jsou součástí spisu, s jehož obsahem měl žalobce možnost se seznámit. Podle krajského soudu bylo možné podpůrně použít i poznatky z těchto úředních záznamů doložené fotodokumentací. [5] K věcným námitkám krajský soud uvedl, že pro posouzení, zda určité vody naplňují definici vodního toku podle § 43 odst. 1 vodního zákona, není rozhodné zodpovězení skutkové otázky, jak vzniklo koryto, v němž posuzované vody tečou. Charakter vod v zájmové lokalitě popisuje odborný posudek. Z něj podle krajského soudu jednoznačně vyplývá, že v korytě se nenachází pouze vody odpadní, ale jsou doplňovány dalšími zdroji, zejména pramenem označeným v posudku jako PR1. Žalobce tyto závěry odborného posudku nijak relevantně nezpochybnil. Místní šetření dne 5. 5. 2022 i další pozorování v různých letech a různých měsících přítomnost povrchových vod tekoucích v korytě vlastním spádem potvrdily. Ani proti těmto zjištěním žalobce žádné skutkové námitky nevznesl. Krajský soud se ztotožnil s žalovaným, že vodoprávní úřad může podpořit přesvědčivost provedených důkazů úvahou o výskytu a pohybu povrchových vod založenou na znalosti geomorfologie a orografie terénu. Za relevantní považoval i odkaz na původní odtokové poměry v zájmové lokalitě, které byly podle odborného posudku charakterizovány pramenními vývěry a přirozeným odtokem povrchových vod po svazích údolí k údolní vodoteči, což koresponduje i s vyjádřením obce Bozkov ze dne 7. 8. 2017. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Požaduje jeho zrušení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. [7] Namítá, že napadený rozsudek neobsahuje důvody, na jejichž základě dospěl krajský soud k závěru o přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Odkazy na judikaturu nepostačují. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. [8] Závěr krajského soudu, podle kterého lze podpůrně použít poznatky z úředních záznamů a fotodokumentace z prohlídek lokality, je nezákonný. Z důkazů provedených v rozporu se zákonem nelze vycházet, a to zejména za situace, kdy stěžovatel v žalobě namítal, že nebyl opatřen jediný důkaz o tom, že se na dotčených pozemcích nachází koryto vodního toku, ve kterém trvale nebo po převažující část roku vlastním spádem tečou povrchové vody. Takovým důkazem nemohly být poznatky získané bez stěžovatelovy účasti. [9] Napadený rozsudek obsahuje podrobný popis charakteru vod tekoucích v zájmové lokalitě shodný s popisem obsaženým v odborném posudku. Krajský soud se vak nezabýval námitkou, podle které odborný posudek existenci vodního toku neprokazuje. Krajský soud pomíjí část žaloby, ve které stěžovatel tvrdí skutečnosti, které potvrzují jeho znalosti místních poměrů (že v daném místě vznikla kanalizace odvádějící srážkové vody z přilehlé pozemní komunikace a blízkého okolí svahujícího se do místa vpusti a že až následně byly do tohoto místa zaústěny i další dešťové kanalizace odvádějící srážkové vody ze širokého okolí, včetně předčištěných splaškových vod, protože tak rozsáhlé a devastující koryto by nevzniklo pouze tím, že by jim protékaly pouze přirozeně se vyskytující povrchové vody tekoucí vlastním spádem, a že je logické, že zájmem obce je tento stav zachovat, poškozovat životní prostředí a omezovat vlastnická práva osob, na jejich pozemcích se má nacházet vodní tok, namísto vybudování vlastní kanalizace). [10] Tvrzení krajského soudu, podle kterého stěžovatel svými námitkami nevyvolal potřebu zjišťovat skutkový stav provedením dalších důkazů a žádné důkazy nenavrhoval, nemá oporu v žalobě, ani v podáních učiněných v průběhu vleklého správního řízení. Zpochybňoval-li žalobce věrohodnost a správnost důkazů provedených za účelem zjištění existence vodního toku, vyplývá z toho, že jedinou cestou k nápravě tohoto protiprávního stavu je provedení nových důkazů. [11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatuje, že řádně vypořádal všechny odvolací námitky. Krajský soud dostatečně odůvodnil, proč se v zájmové lokalitě nachází vodní tok, a popsal důkazy a důvody, které to potvrzují. Prohlídka provedená žalovaným nebyla místním šetřením. Byla provedena pouze za účelem ověření uváděných skutečností a k získání ucelené představy o lokalitě. Opakování místního šetření nebylo v odvolacím řízení důvodné. Účastníci řízení měli možnost nahlédnout do spisu a vyjádřit se k podkladům včetně fotodokumentace a protokolu z prohlídky lokality. Závěr, že se na pozemcích nachází vodní tok, vychází z těchto důkazů: rekognoskace území v rámci odborného posudku, vyjádření obce Bozkov, vyjádření pamětníka S. H. a místní šetření vodoprávního úřadu provedené dne 5. 5. 2022. Následně žalovaný opakovaně ověřil, že se situace v čase nemění. Stěžovatel nedoložil žádný oponentní posudek ani jiný důkaz, ze kterých by bylo zřejmé, že se na daném místě povrchové vody po převažující část roku nevyskytují. [12] Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. III. Posouzení kasační stížnosti [13] Kasační stížnost není důvodná. III.a) Rozsudek krajského soudu není nepřezkoumatelný [14] Vzhledem k tomu, že stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti také důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., zabýval se NSS nejprve tímto důvodem a pro stručnost odkazuje na judikaturu ohledně posouzení toho, jaké vady naplňují tento kasační důvod (např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS). [15] Stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů, neboť podle jeho názoru není zřejmé, proč měl za nedůvodnou námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. [16] K tomu NSS v prvé řadě uvádí, že stěžovatel námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného uplatnil ve zcela obecné rovině. V bodech II.1