8 Azs 153/2025 – Nejvyšší správní soud

8 Azs 153/2025- 44 - text  8 Azs 153/2025-47 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Lenky Bursíkové v právní věci žalobce: A. M., zast. JUDr. Tomášem Tomšíčkem, advokátem se sídlem Vlastina 602/23, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2025, č. j. OAM-533/LE-LE05-LE05-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2025, č. j. 20 Az 13/2025-27, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Tomáši Tomšíčkovi, advokátovi, se přiznává za řízení o kasační stížnosti odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 12 270 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ze správního spisu plyne, že žalobce je státním příslušníkem Íránské islámské republiky. Podle obsahu správního spisu nebyl ve své zemi nijak politicky aktivní. Uvádí, že je křesťanského náboženského vyznání, svobodný a bezdětný. Ze své vlasti odešel v únoru 2025 do Turecka. Poté chvíli pobýval v Arménii a Iráku a následně se opět vrátil do Turecka. Zde ho v tranzitním prostoru čekal člověk, který mu předal padělaný český pas, s nímž odletěl do Prahy. Žalobce měl v úmyslu pokračovat v cestě do Německa či Francie. Po příletu na Letiště Václava Havla byl při pasové kontrole zadržen. Bezprostředně na to podal žádost o mezinárodní ochranu, kterou zdůvodnil tím, že byl jakožto křesťanský konvertita v zemi původu utlačován a nemohl realizovat své sportovní aktivity. Uvedl, že utekl rovněž před vojenskou službou. Žalovaný rozhodl o nepovolení vstupu žalobce na území ČR, které mu následně prodloužil až do dne 27. 8. 2025. Prokázal se totiž dokladem jiné osoby za účelem nelegálního vstupu na území ČR. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 6. 2025 zamítl žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť ve smyslu tohoto ustanovení uváděl skutečnosti zjevně nevěrohodné. Žalobce rozhodnutí napadl žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Městský soud nepřisvědčil tvrzením žalobce, že se žalovaný neměl zabývat jeho znalostí křesťanské víry. Žalovaný při pohovoru objasnil rozhodné skutečnosti ohledně elementární věrohodnosti žalobcových tvrzení o jeho konverzi ke křesťanství. Nelze tvrdit, že by testoval hloubkové znalosti křesťanské věrouky. Měla-li být náboženská příslušnost hlavním důvodem žalobcovy žádosti, bylo namístě ověřit věrohodnost jeho tvrzení. Městský soud souhlasil se závěry o možné účelovosti dodatečně doplňovaných žalobcových znalostí, která pouze potvrzovala závěry o jeho nevěrohodnosti. [3] K námitkám ohledně nedostatků v tlumočení městský soud uvedl, že žalobce neuvedl žádnou konkrétní část pohovoru, která byla nesprávně tlumočena. Tvrzení označil za účelová, jelikož protokol o pohovoru obsahoval také záznam o zpětném přetlumočení žalobci. Nepřesná vyjádření v rámci pohovoru nelze přičítat kvalitě tlumočení ze strany přibraného tlumočníka. Městský soud potvrdil, že žalobce nebylo možné považovat za autentického praktikujícího křesťana, který by po svém případném návratu do země původu mohl pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodu náboženství. Žalobce podal nesouvislé, protichůdné a nevěrohodné informace. K celkové nevěrohodnosti žalobce přispívá rovněž skutečnost, že k nelegálnímu vstupu na území ČR vědomě použil cizí cestovní pas. [4] K tvrzení, že žalobce utekl ze země původu rovněž kvůli vojenské službě, městský soud uvedl, že požadavek státu na výkon vojenské povinnosti je legitimní a nepředstavuje sám o sobě pronásledování. Z informací o zemi původu plynulo, že trestem za vyhýbání se vojenské službě je v Íránu nejčastěji pokuta, což se zásadně neliší od úpravy v evropských státech. Městský soud proto uzavřel, že žalobci nehrozí pronásledování ani z titulu dosavadního neabsolvování vojenské služby. K neudělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu uvedl, že si byl vědom existence otevřeného vojenského konfliktu mezi Íránem a Izraelem, započatého dne 13. 6. 2025. Současně však poznamenal, že od 24. 6. 2025 platí mezi oběma státy příměří, čímž došlo k deeskalaci konfliktu. Ani tento konflikt nebyl azylově relevantním důvodem. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Proti tomuto rozsudku žalobce (dále „stěžovatel“) podal kasační stížnost, kterou opírá o důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [6] Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel shledává v tom, že v řízení před městským soudem došlo k zásadnímu pochybení, které má dopad do jeho hmotněprávního postavení. Městský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného a procesního práva. [7] Stěžovatel odmítá závěry městského soudu, kterými potvrdil úvahy žalovaného ohledně stěžovatelovy (ne)znalosti křesťanské víry. Nelze vycházet z toho, že by pronásledování ze strany státních orgánů či soukromých subjektů bylo podmíněno kvalitativní stránkou praktikování křesťanství. Pronásledování mu totiž hrozí již na základě skutečnosti, že se ke křesťanství hlásí. Stěžovatel uvedl, že ho při účasti na setkání v křesťanském kostele přistihla policie. Má odůvodněné obavy z pronásledování z důvodu náboženského vyznání. Sám žalovaný ve svém rozhodnutí potvrdil, že Írán skutečně postihuje křesťanské konvertity. [8] Stěžovatel uvedl, že v rámci uskutečněných pohovorů nebyl ani jednou tázán na důvody, proč nenastoupil vojenskou službu. Městský soud nijak nezohlednil část odkazovaného rozsudku NSS ze dne 10. 12. 2021, č. j. 5 Azs 19/2020-45, č. 4304/2022 Sb. NSS, dle něhož nutnost výkonu vojenské služby může být azylově relevantním důvodem, prokáže-li cizinec, že její výkon je v rozporu s jeho náboženským, politickým či morálním přesvědčením. [9] Není zřejmé, z jakých skutečností vycházel městský soud, dospěl-li ohledně rozporuplnosti výpovědí ke stejnému závěru jako žalovaný. Při hodnocení hodnověrnosti je nutno vycházet z širšího okruhu skutečností, jako je doba trvání vyznávání křesťanství nebo zapojení se do náboženského života. Nelze uzavřít, že by jeho tvrzení byla rozporuplná. Žalovaný jej podrobil „zkoušce věrouky“, namísto toho, aby zjišťoval azylově relevantní skutečnosti. Nebylo možné, aby jeho žádost označil za zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu pouze z důvodu stěžovatelovy neznalosti křesťanských reálií. Toto ustanovení obsahuje dvě podmínky, které musejí být splněny kumulativně. Městský soud pochybil, shledal-li správným postup žalovaného, který z nevěrohodnosti dílčích tvrzení dovodil celkovou stěžovatelovu nevěrohodnost. [10] Městský soud se nijak nevypořádal s tvrzením, že se stěžovatel ve své zemi původu účastnil demonstrace za práva žen. Stěžovatelem zmiňovaná zpráva organizace Iran Human Rights potvrzuje, že v jeho zemi původu byly v souvislosti s protesty zavražděny stovky lidí. Nelze proto uzavřít, že zde není nebezpečí pronásledování. Tyto skutečnosti městský soud reprodukuje v bodě 34 napadeného rozsudku, nijak je však nevyvrací. Povinností žalovaného bylo zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Stěžovatel unesl své důkazní břemeno. [11] Stěžovatel je dále přesvědčen, že splnil důvody pro přiznání humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu. Rozhodnutí žalovaného a městského soudu jsou nezákonná. Nezohledňovala dostatečně stěžovatelovu situaci. Stěžovateli tak nyní hrozí vážná újma v případě návratu do země původu, což je nepřípustné s ohledem na zásadu non-refoulement. Navrhuje, aby NSS zrušil napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [12] Nad rámec podané kasační stížnosti stěžovatel zaslal NSS dopis, v němž uvádí, že si přeje zůstat v ČR a žít důstojný život. Dále vlastními slovy popsal důvody svého příchodu a svůj životní příběh. Situace v jeho zemi původu je prý velmi obtížná, bez naděje na lepší budoucnost. [13] Následně ustanovený zástupce zaslal NSS doplnění kasační stížnosti, v němž popisuje stěžovatelem tvrzený nový vývoj v zemi původu. Stěžovatel se nedávno dozvěděl o pohřbu svého otce. Před jeho smrtí mu vyhrožovala policie a nutila ho k zajištění stěžovatelova návratu, aby mohl být popraven. Otec zemřel na infarkt v důsledku nátlaku a vyvolaného stresu. Před otcovým domem následně vypukly protesty, kde sousedé a další osoby skandovali protiislámské slogany. Protesty násilně potlačila místní policie. Stěžovatelova matka mu zaslala fotografie a videa z protestů a oznámila mu, že plánuje uprchnout ze země. [14] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil s napadeným rozsudkem a v podrobnostech odkázal na své rozhodnut