9 Afs 112/2024 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 112/2024- 35 - text  9 Afs 112/2024 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Miroslav Kroupa, se sídlem 17. listopadu 1001, Litomyšl, zastoupený JUDr. Františkem Divíškem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2023, č. j. 28438/23/520010423705778, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 3. 2024, č. j. 52 Af 19/202343, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 3. 2024, č. j. 52 Af 19/202343, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2023, č. j. 28438/23/520010423705778, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 20 342 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Františka Divíška, advokáta se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o posouzení, zda a za jakých podmínek se osvobození od daně z příjmů fyzických osob podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, vztahuje i na příjem z prodeje obrazů, který vznikl fyzické osobě podnikající v oblasti jejich nákupu a prodeje, jestliže podle jejího tvrzení prodané obrazy nebyly jejím obchodním majetkem, nýbrž součástí její soukromé sbírky. [2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) získal již v roce 2004 živnostenské oprávnění pro provozování živnosti vázané s předmětem podnikání „Nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty“ a živnosti volné v oboru činnosti „Provozování kulturních a kulturněvzdělávacích zařízení“. V období let 2016 až 2018 podnikal a ke svému podnikání využíval provozovnu nacházející se v Litomyšli s názvem Galerie Kroupa. Od 15. 12. 2016 byl také jediným jednatelem a společníkem v obchodní korporaci Galerie Kroupa s.r.o., jejíž činnost byla stejná jako jeho podnikatelská činnost. [3] V letech 2016 až 2018 prodal stěžovatel každý rok několik desítek obrazů, které považoval za součást své soukromé sbírky, kterou podle svých tvrzení vytvářel od konce 90. let minulého století. Příjmy z prodeje těchto obrazů ve svých řádných daňových přiznáních ale nezahrnul do základu daně z příjmů fyzických osob. Zastával názor, že jde o příjmy osvobozené od této daně podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů, neboť nesouvisely s jeho podnikáním. Stěžovatel přiznal pouze příjmy, které utržil při své podnikatelské činnosti z prodeje jiných obrazů a katalogů. [4] Finanční úřad pro Pardubický kraj (dále jen „správce daně“) při vyhledávací činnosti zjistil výrazný nepoměr mezi příjmy, které stěžovatel uvedl v řádných daňových přiznáních za zdaňovací období let 2016, 2017 a 2018, a příjmy, které v těchto obdobích obdržel v hotovosti a na bankovní účty. Z tohoto důvodu třemi samostatnými výzvami ze dne 10. 3. 2020, z nichž každá se týkala jednoho z uvedených zdaňovacích období, vyzval stěžovatele k podání dodatečných daňových přiznání. Jelikož ten na tyto výzvy nereagoval a dodatečná daňová přiznání nepodal, správce daně u něj dne 24. 7. 2020 zahájil daňovou kontrolu na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2016 až 2018. [5] Již na tomto místě lze uvést, že správce daně při daňové kontrole, jejíž průběh podrobně shrnuje protokol o daňové kontrole ze dne 25. 7. 2022, identifikoval příjmy stěžovatele ve výši 6 937 587 Kč z prodeje 35 obrazů v roce 2016, ve výši 6 924 730 Kč z prodeje 43 obrazů v roce 2017 a ve výši 1 512 168 Kč z prodeje 28 obrazů v roce 2018, které nebyly zahrnuty do daňové evidence za zdaňovací období let 2016 až 2018, ani do daňových přiznání k dani z příjmů fyzických osob za tato zdaňovací období. Prodeje těchto obrazů byly prováděny postupně v průběhu jednotlivých zdaňovacích období. Stěžovatel potvrdil správci daně, že v jejich průběhu rovněž nakupoval obrazy a že svou sbírku průběžně rozšiřuje a obměňuje. [6] Stěžovatel evidoval v daňové evidenci za rok 2016 příjem z prodeje 3 obrazů a prodeje katalogů v celkové výši 295 148,33 Kč, za rok 2017 příjem z prodeje 8 obrazů a prodeje katalogů v celkové výši 755 919,60 Kč a za rok 2018 příjem z prodeje 1 obrazu a prodeje katalogů v celkové výši 67 979,77 Kč, čemuž odpovídaly jím přiznané zdanitelné příjmy. Kromě toho jsou v ní zaznamenány výdaje za nákup 3 obrazů v roce 2016 v celkové výši 249 777 Kč a 2 obrazů v roce 2017 v celkové výši 96 000 Kč. [7] Během protokolovaného ústního jednání, které se konalo dne 24. 7. 2020 při zahájení daňové kontroly, stěžovatel uvedl, že od roku 1997 do 2004 pobýval ve Francii, kde pracoval v aukční síni. V tomto období pořizoval soukromou sbírku obrazů a skla, která zahrnovala přibližně 300 obrazů a nebyla primárně určena pro podnikání. Ve své galerii stěžovatel skladoval a prodával obrazy, které nakoupil do obchodního majetku od původních vlastníků, a prodával katalogy k pořádaným výstavám. V galerii byly vystavovány i zapůjčené obrazy, které nebyly určeny k prodeji. Vstupné nebylo vybíráno. Příjmy z prodeje obrazů, které neuvedl ve svých daňových přiznáních, považoval za osvobozené od daně. K vybraným realizovaným prodejům a obdrženým příjmům přiřadil název uměleckého díla a datum jeho pořízení. Dodal také doklady vztahující se k pořízení některých obrazů do své soukromé sbírky, které zahrnovaly kupní smlouvy, z nichž nejstarší byly z let 1998 a 1999, jakož i darovací smlouvu z roku 2002. Na základě těchto smluv měl získat několik desítek obrazů různých autorů. [8] Výzvou k prokázání skutečností ze dne 2. 12. 2020 správce daně vyzval stěžovatele, aby doložil doklady k vybraným transakcím. Tato výzva se netýkala jen výdajů zaevidovaných v daňové evidenci, ale zejména nabytí jednotlivých prodaných obrazů. Stěžovatel v návaznosti na tuto výzvu sdělil, že k některým výdajům se mu nepodařilo dohledal související doklad. Dále poskytl informace související s nabytím některých dalších obrazů. [9] Správce daně zjistil, že stěžovatel realizoval nákupy a prodeje obrazů ze své soukromé sbírky (dále též “sbírkové obrazy“), a současně realizoval nákupy a prodeje obrazů v rámci podnikatelské činnosti, k níž byl držitelem živnostenského oprávnění. Tyto transakce prováděl dlouhodobě, soustavně a opakovaně a činil tak buď individuálně, nebo prostřednictvím obchodní korporace ALADIN ANTIK s.r.o. (dále jen „společnost ALADIN ANTIK“), která pořádala aukce uměleckých děl. U správce daně tak vyvstaly pochybnosti o tvrzení stěžovatele, že výrazná většina dosažených příjmů z prodeje obrazů, které byly součástí jeho soukromé sbírky, byla osvobozena od daně. Výzvou k prokázání skutečností ze dne 12. 8. 2021 správce daně vyzval stěžovatele, aby u příjmů z prodejů obrazů přijatých na své bankovní účty a příjmů obdržených v hotovosti od společnosti ALADIN ANTIK prokázal toto své tvrzení. [10] Stěžovatel i tentokrát setrval na svém názoru, že příjmy z prodeje části jím po mnoho let vytvářené sbírky obrazů, byly osvobozeny od daně. Vytváření sbírky bylo jeho soukromou zálibou a sběratelskou vášní, při níž nebyl veden úmyslem následného prodeje obrazů za účelem dosažení zisku. Nebyla to podnikatelská činnost. K prokázání existence soukromé sbírky a dalších okolností nakládání s ní navrhl provedení výslechu své matky N. K. a dále PhDr. P. Ch. Matka stěžovatele měla mít od počátku povědomí o této sbírce, nakládání s ní a úmyslech stěžovatele při jejím vytváření. Druhý navrhovaný svědek měl potvrdit, že stěžovatel v letech 1999 až 2002 při svém dlouhodobém pobytu v Paříži (kde pracoval v aukční síni) zakoupil do své sbírky obrazy přímo od autora Jiřího Hejna a že v roce 2004 uspořádal spolu s navrhovaným svědkem výstavu uvedeného autora v galerii ve Vysokém Mýtě. Polovina vystavovaných děl byla tehdy zapůjčena právě ze soukromé sbírky stěžovatele. Kromě návrhů výslechu svědků předložil stěžovatel některé další doklady, které měly objasnit pořízení či prodej některých obrazů. [11] Navrhované výslechy svědků správce daně neprovedl z důvodu, že měly prokázat jím nerozporované skutečnosti, včetně samotné existence soukromé sbírky. Správce daně pojal pochybnosti o osvobození od daně za situace, kdy v dlouhodobém časovém horizontu stěžovatel dosahoval nezanedbatelných, pravidelně se opakujících příjmů z prodeje obrazů, které do této sbírky měly náležet. Podle správce daně to byly příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů. Prodeje obrazů totiž činil daňový subjekt soustavně, samostatně, svým vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, na svůj účet a za účelem dosažení zisku. K této činnosti měl navíc živnostenské oprávnění. Správce daně výzvou k up