9 As 219/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 219/2024- 46 - text  9 As 219/2024 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: P. T., zast. Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem se sídlem náměstí Míru 40, Domažlice, proti žalovanému: město Sokolov, se sídlem Rokycanova 1929, Sokolov, zast. JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem Jiráskova 1343/2, Karlovy Vary, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2024, č. j. 55 A 6/2024105, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný dne 11. 12. 2022 podle § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), odstranil žalobcovo vozidlo zn. Seat Ibiza, RZ x (dále také „vozidlo“) z pozemní komunikace na ulici Karla Havlíčka Borovského v Sokolově a odstavil jej na veřejné parkoviště v ulici Jednoty před budovou č. p. 1788. Dopisem ze dne 21. 12. 2022 vyrozuměl žalobce o odstranění jeho vozidla a zároveň jej vyzval k úhradě nákladů vzniklých odstraněním vozidla. [2] Žalobce se následně po žalovaném domáhal vydání svého vozidla postupně výzvou, předžalobní výzvou a žalobou u Okresního soudu v Sokolově. Ten však rozhodl o své věcné nepříslušnosti a věc postoupil Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“). Žalobce po výzvě krajského soudu upravil petit tak, že se žalobou podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhal vydání následujícího rozsudku: „I. Určuje se, že zásah žalovaného z pozice orgánu veřejné moci ve smyslu nenavrácení vozidla značky Seat Ibiza (VIN: x), r. z. x, bez zbytečného odkladu na místo, odkud bylo vozidlo z pozemní komunikace odstraněno, byl zásahem nezákonným. Žalovanému se přikazuje, aby se zdržel porušování práv žalobce. II. Žalovaný je povinen ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku vrátit vozidlo značky Seat Ibiza (VIN: x), r. z. x na místo, odkud bylo odstraněno, jmenovitě na pozemní komunikaci ul. Karla Havlíčka Borovského do prostoru před domem č. p. 1404 v Sokolově. III. Žalovaný je povinen ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce, která bude určena v písemném vyhotovení rozsudku.“ [3] Krajský soud v Plzni žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Z dokazování vyplynulo, že byly naplněny podmínky § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, neboť pro naplnění účelu dočasného zákazu stání bylo nezbytné odstranit žalobcovo vozidlo. Žalobce věděl, že dojde k odstranění vozidla, a byl před jeho odstraněním na místě osobně přítomen, jak sám uvádí. Žalovaný se zároveň nedopustil nezákonného zásahu tím, že by v rozporu s § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích nevrátil žalobcovo vozidlo na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí. [4] Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem se totiž v tomto případě svou povahou blíží žalobě na vydání věci. Vlastníkovi pozemní komunikace při naplnění podmínek § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích vzniká veřejné subjektivní právo odstranit vozidlo. V okamžiku, kdy práva využije, se stává držitelem či detentorem vozidla, a zároveň mu vzniká povinnost odstavit jej na vhodném místě. V okamžiku, kdy jej odstaví, pozbývá držbu či detenci, pokud vozidlo neodstavil na vlastním hlídaném záchytném parkovišti. [5] Povinnost vrátit vozidlo na místo, odkud bylo odstraněno, vlastníkovi pozemní komunikace vzniká pouze tehdy, pokud jeho držba či detence vozidla trvá, anebo pokud se stále nachází na místě, na které bylo v souladu s § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích odstaveno. V opačném případě nemá vlastník pozemní komunikace povinnost vozidlo vrátit na původní místo, neboť nemá co vrátit – již totiž není držitelem či detentorem vozidla. V takovém případě se po něm nelze domáhat splnění povinnosti podle § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, neboť splnění této povinnosti již není objektivně možné. [6] V nyní projednávaném případě žalovaný žalobcovo vozidlo odstavil na veřejné parkoviště v ulici Jednoty. Podle krajského soudu se jednalo o „vhodné místo“ ve smyslu § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, který nevyžaduje, aby bylo vozidlo vždy odstaveno na odtahové záchytné parkoviště. Žalovaný tudíž pozbyl držbu či detenci vozidla a nebylo nijak prokázáno, že by ji znovu nabyl. Nebezpečí škody na věci zároveň přešlo zpět na žalobce [§ 2 944 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“)]. Žalobce nemohl objektivně očekávat, že jeho vozidlo bude odstaveno do hlídané garáže nebo zařízení podobného druhu, kde by nebezpečí škody na věci tížilo jeho provozovatele, a proto bylo na něm, aby se o osud svého vozidla zajímal, neboť nebezpečí škody tížilo jeho. Pokud vozidlo z daného parkoviště zmizelo, jde to k tíži žalobce, nikoliv žalovaného. II. Obsah kasační stížnosti žalobce a vyjádření žalovaného [7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhl jeho zrušení z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [8] Krajský soud nad rámec věci a nepřiléhavě aplikoval podmínky pro vydání věci podle občanského zákoníku. Rozhodné však bylo pouze to, zda bylo vozidlo bez zbytečného odkladu vráceno na místo, odkud bylo odtaženo. Žalovaný neprokázal, že by tak učinil. Není zřejmé, proč žalovaný stěžovatele ihned po odtahu vozidla nekontaktoval, proč tak neučinil ani po odpadnutí dočasné překážky na pozemní komunikaci a proč vozidlo nevrátil na dané místo. Žalovaný stěžovatele informoval teprve dopisem ze dne 21. 12. 2022, ve kterém však nepravdivě uvedl, že vozidlo bylo vráceno na místo. Na nezákonnosti zásahu nic nemění, tvrdíli žalovaný, že vozidlo již vrátit nemůže. Dopisem ze dne 21. 12. 2022 nadto žalovaný potvrdil, že vozidlem fakticky nadále disponoval. [9] Krajský soud nezkoumal, zda se žalovaný skutečně pokusil bez zbytečného odkladu po odpadnutí překážky vozidlo vrátit v souladu s § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích na místo, odkud bylo odtaženo. Skutkový stav byl proto zjištěn nedostatečně. Případný vznik škody je samostatnou otázkou, kterou krajskému soudu nepříslušelo řešit. Nesouhlasí ani s tím, že vozidlo bylo odstaveno na vhodném místě v souladu s § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Jedná se o veřejné parkoviště a nehlídaný prostor, bez městských kamer. Žalovaný neprokázal, že vozidlo skutečně odstavil na parkovišti v ulici Jednoty, naopak je zřejmé, že s vozidlem ke dni 21. 12. 2022 disponoval, a proto není podstatné, zda se na uvedeném parkovišti nacházelo či nikoliv. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že protokolem o odtahu bylo prokázáno, že vozidlo bylo odstaveno na parkovišti v ulici Jednoty, což bylo nejbližší volné místo, kam bylo možné vozidlo umístit. Tuto skutečnost stěžovatel doposud nerozporoval. Výzva ze dne 21. 12. 2022 je typizovaným dokumentem, který se týkal úhrady nákladů na odtah a z nějž nedopatřením nebyla odstraněna věta o navrácení vozidla na původní místo. Žalovaný nijak nerozporuje, že vozidlo nebylo vráceno zpět. [11] Zákon žalovanému po provedeném odtahu nedává právo držby či detence k vozidlu, není proto oprávněn jakkoliv bránit vlastníkovi v dispozici s vozidlem. Postup žalovaného byl v souladu se zákonem o pozemních komunikacích a byl veden snahou minimalizovat zásah do práv vlastníků vozidel tak, aby pro ně vyzvednutí odtaženého vozidla bylo pokud možno co nejjednodušší a nevznikaly další náklady spojené s parkováním odtažených vozidel. Povinnost vrátit vozidlo na místo odtahu je nepochybně omezena možností vlastníka pozemní komunikace takové přemístění provést. Pokud se stěžovatelovo vozidlo již nenachází na místě, kam jej žalovaný odstavil, pak po něm nemůže být požadováno jeho navrácení na místo, odkud bylo odtaženo, protože fakticky takovou povinnost není schopen splnit. [12] Parkoviště v ulici Jednoty je běžným veřejným parkovištěm vzdáleným od místa odtahu zhruba 500 metrů. Na tomto místě vozidlu nehrozilo žádné větší nebezpečí než na místě, odkud bylo odtaženo; není ani pravda, že by nebylo pokryto městským kamerovým systémem. [13] Stěžovatel v replice ze dne 14. 11. 2024 zopakoval svou argumentaci a nad její rámec uvedl, že žalovaný nesplnil ani povinnost vrátit vozidlo na místo, odkud bylo odtaženo, ani povinnost informovat jej o tom, že to nebylo možné, a o způsobu a místu vyzvednutí vozidla. Žalovaný stěžovatele informoval o vrácení vozidla, argumentaci o zaslání typizovaného dokumentu je třeba považovat za nesprávnou. [14] Žalovaný ve vyjádření ze dne 25. 11. 2024 uvedl, že se stěžovatel snaží zamlžovat jednoznačně zjištěn