9 Azs 111/2025 — Nejvyšší správní soud

9 Azs 111/2025- 36 - text  9 Azs 111/2025 - 39 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Y. E. M., zastoupený Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2025, č. j. OAM 1547/BEVL17K012023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 7. 2025, č. j. 28 Az 2/202542, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o soudní přezkum rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost cizince o udělení mezinárodní ochrany v některé z jejích forem podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, nebo národního humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, ve znění účinném do 30. 9. 2025. Posouzení přijatelnosti kasační stížnosti zahrnuje závěr o přezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, jakož i úvahy vztahující se k požadavku, aby důvody kasační stížnosti byly dostatečně konkretizovány. [2] Stěžovatel je státním příslušníkem Konžské republiky. Několik dnů po příjezdu do České republiky jej Policie České republiky dne 3. 11. 2023 zajistila za účelem správního vyhoštění a umístila v Zařízení pro zajištění cizinců BěláJezová. Dne 9. 11. 2023 požádal stěžovatel v tomto zařízení o mezinárodní ochranu, načež bylo rozhodnuto o jeho zajištění podle zákona o azylu. Žalovaný s odkazem na lékařskou zprávu považoval stěžovatele za osobu starší 18 let. Po přemístění do Zařízení pro zajištění cizinců Balková s ním uskutečnil dne 8. 1. 2024 pohovor k žádosti o mezinárodní ochranu. Konal se za přítomnosti tlumočníka, nikoli však právního zástupce stěžovatele, který se jej navzdory včasnému vyrozumění nezúčastnil. S konáním pohovoru bez přítomnosti zástupce stěžovatel souhlasil. [3] Na základě nových skutečností byl žalovaný dne 12. 1. 2024 shledán zranitelnou osobou podle § 2 odst. 1 písm. h) zákona o azylu, tedy nezletilou osobou bez doprovodu. Tím pominul důvod zajištění a stěžovatel byl předán orgánu sociálněprávní ochrany dětí. Následně byl na základě usnesení Okresního soudu Plzeňsever předán do péče Výchovného ústavu a střediska výchovné péče, Pšov. Od 9. 5. 2024 pobýval v diagnostickém ústavu, z něhož odešel poté, co v červnu 2024 nabyl zletilosti. [4] Dne 25. 7. 2024 provedl žalovaný se stěžovatelem doplňující pohovor. Ani tentokrát se jej neúčastnil jeho právní zástupce, ačkoli byl o konání včas vyrozuměn. Stěžovatel nicméně opět souhlasil, aby byl pohovor uskutečněn bez jeho přítomnosti. V průběhu pohovoru stěžovatel vysvětloval rozpory, které vyplynuly z jeho předešlé výpovědi (nepravdivá tvrzení týkající se jeho otce, rozpory ohledně místa bydliště). Ty měly být podle stěžovatele způsobeny tím, že byl v zařízení traumatizován, měl bolesti hlavy a sebevražedné myšlenky. Dále uvedl, že byl v zemi původu napaden a pronásledován ozbrojenými skupinami rebelů (tzv. Ninji) a poukazoval na náboženskou perzekuci. [5] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím žádost stěžovatele o mezinárodní ochranu zamítl. Tvrzení stěžovatele, že v Konžské republice pobýval v regionu zvaném Pool ovládaném rebely, bylo zpochybněno předloženým potvrzením o studiu, podle něhož žil v hlavním městě Brazaville. Rovněž jeho sdělení o situaci v uvedeném regionu se lišilo od informací, které žalovaný získal ze shromážděných zpráv. Výpověď stěžovatele byla značně rozporná i ohledně jím tvrzených potíží ve vlasti. I kdyby žalovaný vzal v potaz tvrzení stěžovatele, že byl při prvním pohovoru traumatizován následkem pobytu v zařízení pro zajištění cizinců, míra rozporů v jeho výpovědích neumožnila jeho vysvětlení přijmout. Vnitřně rozporná byla i jeho výpověď ze dne 25. 7. 2025. Tyto rozpory zpochybňují pravdivost tvrzení stěžovatele jako celku. Žalovaný upozornil také na to, že v zemi původu je možné a obvyklé vnitřní přesídlení. Nebylo zjištěno, že by tam byl stěžovatel pronásledován, nebo že by se měl pronásledování obávat, ani že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy. Nebyly zjištěny ani důvody pro udělení národního humanitárního azylu. [6] Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného. Přisvědčil žalovanému, že tvrzení stěžovatele o útocích rebelů (tzv. Ninjů) z důvodu krevní msty a náboženství nebyla podložena důvěryhodnými důkazy. Žalovaný se podle krajského soudu vypořádal s rozpory ve výpovědích stěžovatele. Jeho rozhodnutí navíc nebylo založeno pouze na nevěrohodnosti stěžovatele, ale na komplexním posouzení informací o zemi původu. Stěžovatel měl opakovaně možnost se k věci vyjádřit a jeho tvrzení byla žalovaným zohledněna. Rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci a bylo řádně odůvodněno. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [7] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), navrhl jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje v zásadním precedenčním významu otázek procesní ochrany nezletilého při zajištění, posuzování věrohodnosti výpovědi v kontextu trauma a použití čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) na případy neformálních ozbrojených skupin. [8] Žalovaný i krajský soud měli v rozporu s čl. 3 Úmluvy ignorovat skutečnost, že po návratu do Konžské republiky může být stěžovatel vystaven nelidskému a ponižujícímu zacházení. Stěžovateli bylo již v minulosti fyzicky ubližováno ze strany ozbrojené skupiny, o čemž svědčí ve správním řízení doložené fotografie. Rovněž měl být porušen nejlepší zájem dítěte zaručený v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, neboť první výslech stěžovatele byl proveden v době, kdy byl ještě nezletilým, aniž by byl přítomen orgán sociálněprávní ochrany dětí. Nebyla tak zohledněna zranitelnost nezletilé osoby. Provádět výslech nezletilého bez zákonného zástupce nebo orgánu sociálněprávní ochrany dětí je podle stěžovatele nezákonné, k čemuž odkázal na § 8 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Vadou řízení bylo i odmítnutí provést doplňující pohovor, ačkoli byly ve spisu zásadní rozpory. Stěžovatel vytýká žalovanému neprovedení konfrontace a nemožnost rozpory vysvětlit. Nepřezkoumatelnost rozsudku měla být dána z důvodu nevypořádání se s konkrétními námitkami stěžovatele, např. k otázce zdravotního stavu nebo jeho nezákonného zajištění. Krajský soud pouze převzal argumentaci žalovaného bez vlastní úvahy. Ve vztahu k jednotlivým námitkám stěžovatel odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“), Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva (dále též „ESLP“). [9] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout, případně odmítnout pro nepřijatelnost. Napadený rozsudek namítanými vadami netrpí. Většina kasačních námitek je po konstatování údajného pochybení soudu a po uvedení judikatury ponechána bez dalšího vysvětlení. Kasační námitky ale nelze konstruovat jako pouhý nesouhlas se závěry krajského soudu. Stěžovatel se ani náznakem nepokouší obhájit svůj názor o tom, že by měl být v případě návratu do země původu vystaven nelidskému a ponižujícímu chování. Ničím nepodložená tvrzení nejsou s to zvrátit podrobné a odůvodněné závěry žalovaného a krajského soudu. Žalovaný zdůraznil, že se azylovým případem stěžovatele do detailu zabýval a nerozhodoval na základě tzv. zjevné nevěrohodnosti. Konání druhého doplňujícího pohovoru nebylo nutné. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem. [11] Pro posouzení procesních předpokladů, za nichž lze kasační stížnost věcně projednat, má význam, že stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. O takovéto žalobě je podle § 31 odst. 2 s. ř. s. oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským soudem rozhodoval samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná. [12] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se podává, že podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řeše