9 Azs 99/2025 – Nejvyšší správní soud

9 Azs 99/2025- 26 - text  9 Azs 99/2025 - 28 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: A. Z., zastoupený JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem, se sídlem Šafaříkova 666/9, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2024, č. j. OAM1435/LELE05LE052024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 5. 2025, č. j. 32 Az 9/202498, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jiřímu Špeldovi, advokátovi, se sídlem Šafaříkova 666/9, Hradec Králové, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 6 134,70 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká zastavení řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu její nepřípustnosti podle § 10a odst. 1 písm. e) tohoto zákona. Jde o to, zda v této žádosti žadatel uvedl nové skutečnosti nebo zjištění ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. [2] Právě neuvedení takovýchto skutečností bylo důvodem, pro který žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zastavil řízení o opakované žádosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) podané dne 21. 10. 2024. Stěžovatel, který je občanem Moldavské republiky, v ní uvedl stejné důvody jako v první žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané dne 11. 7. 2023, a to obavu ze zločince, proti němuž v Moldavsku svědčil, výhrůžky uvězněním ze strany moldavského policisty v případě odmítnutí další spolupráce a svou sexuální orientaci. O první žádosti rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 11. 2023, č. j. OAM938/LEBA07K122023, tak, že stěžovateli neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, 13, 14a a 14b zákona o azylu ani národní humanitární azyl podle § 14 téhož zákona. Řízení o žalobě, kterou stěžovatel toto rozhodnutí napadl, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 2. 2024, sp. zn. 20 Az 20/2023, zastavil. [3] Stěžovatel podal žalobu i proti rozhodnutí o jeho opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V žalobě popsal svůj azylový příběh a politickou situaci v Moldavsku, kde podle jeho názoru panuje bezpráví a korupce. Krajský soud v Hradci Králové (dále „krajský soud“) žalobu zamítl napadeným rozsudkem, v němž porovnal důvody opakované žádosti s důvody uvedenými v předchozí žádosti, a shodně s žalovaným konstatoval, že stěžovatel v nově vedeném řízení neuvedl žádné nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. S jím uváděnými důvody odchodu z vlasti a podání žádosti o mezinárodní ochranu v České republice se žalovaný dostatečně vypořádal již v rozhodnutí o první žádosti. [4] Žalovaný podle krajského soudu náležitě odůvodnil, z jakého důvodu nelze nově tvrzené napadení stěžovatele v Moldavsku kvůli jeho sexuální orientaci, ani tvrzené pokračování výhrůžek ze strany policisty, považovat za novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Tyto skutečnosti musely být vzhledem k tvrzeným azylovým důvodům stěžovateli známy již v průběhu řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Mohl a měl je tedy uvést v něm. Tvrzená změna sexuální orientace stěžovatele z bisexuální na homosexuální i vztah s novým přítelem v České republice sice nastaly až po ukončení řízení o předchozí žádosti, nemají však žádnou souvislost s důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu a nesvědčí ani o skutečné hrozbě vážné újmy podle § 14a tohoto zákona. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [5] Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Tvrdí, že krajský soud nesprávně posoudil otázku „novosti“ skutečností uvedených v opakované žádosti. Stěžovatel v ní uvedl, že byl po zveřejnění své homosexuální orientace v Moldavsku vystaven násilí, útokům a hrozbám, v zemi původu mu nebyla poskytnuta ochrana státními orgány a jeho rodině bylo vyhrožováno zločincem, proti kterému spolupracoval s policií. Tyto skutečnosti vykazují novou kvalitu a intenzitu oproti předchozímu řízení. Jde o vývoj situace, která byla v předchozím řízení sice částečně zmíněna, avšak nikoli v nyní podaném rozsahu. Stěžovatel dále popisuje společenskou a bezpečnostní situaci v Moldavsku a rizika, která mu hrozí po jeho návratu. Namítá, že krajský soud se těmito riziky zabýval pouze formálně a bez hlubší analýzy možné změny či upřesnění skutkového stavu. Krajský soud se měl také nedostatečně vypořádat s tím, zda se stěžovatelem tvrzené skutečnosti mohly objektivně projevit až po rozhodnutí o předchozí žádosti a zda na něj lze spravedlivě klást požadavek, aby je uvedl dříve. Stěžovatel rovněž navrhuje, aby Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. [6] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry napadeného rozsudku a navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Nesouhlasí ani s přiznáním odkladného účinku. Stěžovatel v opakované žádosti uvedl zcela totožné azylové důvody jako v řízení o předchozí žádosti. Nic na tom nemění ani jeho snaha dodat těmto důvodům větší vážnosti jejich doplňováním a gradováním v současném řízení. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem. [8] Pro posouzení procesních předpokladů, za nichž lze kasační stížnost věcně projednat, má význam, že stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. O takovéto žalobě je podle § 31 odst. 2 s. ř. s. oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským soudem rozhodoval samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná. [9] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se podává, že podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) byloli v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS). Tato v minulosti vymezená kritéria se uplatní i za platné zákonné úpravy, která rozšířila okruh případů, kdy kasační soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (např. usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, odst. [11]). [10] Kasační stížnost je nepřijatelná. [11] Rámec soudního přezkumu rozhodnutí, kterým žalovaný zastavuje řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany pro nepřípustnost, vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/201196, č. 2642/2012 Sb. NSS. Z odůvodnění takového rozhodnutí žalovaného musí vyplývat, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (odst. [19] citovaného rozsudku). [12] Stěžovatel v kasační stížnosti především namítá, že krajský soud nesprávně posoudil otázku „novosti“ skutečností uvedených v opakované žádosti. Výkladem požadavku § 11a odst. 1 zákona o azylu na existenci „nové skutečnosti nebo zjištění“, jako podmínky přípustnosti opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, se Nejvyšší správní soud již ve své rozhodovací praxi zabýval. Tato „nová skutečnost nebo zjištění“ musí mít určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti. Smyslem tohoto zákonného požadavku je na jedné straně umožnit nové posouzení v případě, že nové skutečnosti nebo z