— Nejvyšší správní soud

Vol 6/2025- 18 - text  Vol 6/2025 - 20 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Radana Malíka, Petra Mikeše (soudce zpravodaj), Pavla Molka, Milana Podhrázkého a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: Ing. I. R., a účastníků řízení: 1) Státní volební komise, sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) Tomio Okamura, 3) Ing. Mgr. Tomáš Doležal, o návrhu na vyslovení neplatnosti volby všech kandidátů zvolených za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu konaných ve dnech 3. a 4. října 2025, takto: I. Návrh na neplatnost volby kandidátů se v části týkající se kandidátů zvolených za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie ve Středočeském kraji zamítá. II. Návrh na neplatnost volby kandidátů se v části týkající se kandidátů zvolených za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie v ostatních volebních krajích odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Volební stížnost [1] Navrhovatel žádá, aby soud rozhodl o neplatnosti volby všech kandidátů zvolených za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (dále jen „SPD“) ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu konaných ve dnech 3. a 4. října 2025. [2] Namítá, že podle § 49 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále „volební zákon“), činí uzavírací klauzule pro vstup do skrutinia v případě koalice tří a více politických stran nebo hnutí 11 % z celkového počtu platných hlasů. Z veřejně dostupných informací, které navrhovatel označil k důkazu, a z registrace kandidátních listin vyplývá, že hnutí SPD kandidovalo ve spolupráci s dalšími politickými subjekty: Trikolora, PRO, a Svobodní. Jedná se tedy o koalici více subjektů dle § 20 odst. 2 volebního zákona. Krajské úřady a Státní volební komise neposoudily kandidátní listiny SPD již při jejich registraci jako koaliční. Toto pochybení mohlo mít vliv na celkový výsledek voleb, neboť při použití správné uzavírací klauzule ve výši 11 % by hnutí SPD nezískalo dostatek hlasů nezbytný pro vstup do skrutinia. Obdobně již rozhodl Krajský soud v Brně. II. Právní hodnocení [3] Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro věcné projednání návrhu, kterým se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti volby všech kandidátů zvolených za hnutí SPD do Poslanecké sněmovny Parlamentu ve smyslu § 87 odst. 1 volebního zákona. [4] Podle § 87 odst. 1 volebního zákona platí, že podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována (dále jen „navrhovatel“). Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí. [5] Proto je podaný návrh, který směřuje proti platnosti volby všech kandidátů za hnutí SPD, věcně projednatelný jen ve vztahu k těm kandidátům za hnutí SPD, kteří byli zvoleni ve volebním kraji, kde je stěžovatel zapsán do stálého seznamu, tzn. ve Středočeském kraji, kde má navrhovatel trvalé bydliště. Těmito kandidáty jsou dle sdělení Státní volební komise č. 374/2025 Sb., o vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 3. a 4. října 2025, Tomio Okamura a Ing. Mgr. Tomáš Doležal. Zbývající část návrhu (tzn. ve vztahu k volbě kandidátů za hnutí SPD v ostatních 13 volebních krajích) proto Nejvyšší správní soud odmítl z důvodu chybějící aktivní legitimace navrhovatele. [6] Soud se tedy návrhem dále zabýval jen ve vztahu ke Středočeskému kraji, kde je stěžovatel zapsán do stálého seznamu voličů. Z návrhu je patrné, v čem navrhovatel spatřuje porušení volebního zákona, neplatnost volby kterých kandidátů navrhuje a jakého rozhodnutí se po soudu domáhá. Soud tento návrh věcně posoudil. Dospěl však k závěru, že není důvodný. [7] Podle § 49 odst. 2 volebního zákona se při dalším zjišťování volebních výsledků a přidělování mandátů nepřihlíží k politickým stranám, politickým hnutím a koalicím a hlasům pro ně odevzdaným, pokud nepřekročily procenta z celkového počtu hlasů uvedených v § 49 odst. 1. Tam uvedená procenta se liší podle toho, zda se jednalo o samostatnou kandidující politickou stranu nebo politické hnutí, která musí překročit alespoň 5 % z celkového počtu platných hlasů, nebo zda šlo o koalici více politických stran a hnutí. Ta musí získat v případě dvoučlenné koalice více než 8 %, a v případě tříčlenné a početnější koalice více než 11 % z celkového počtu platných hlasů. [8] Podle vyhlášených výsledků voleb získalo SPD 7,78 % z celkového počtu platných hlasů. Pokud by se tedy skutečně jednalo o koalici tří a více politických stran a hnutí, nepřekročilo by zákonem stanovenou hranici a nepostoupilo by do prvního a druhého skrutinia, ve kterém se rozdělují mandáty, a k hlasům pro ně odevzdaným by se nepřihlíželo. [9] Pro posouzení je tedy klíčové, jakým způsobem vykládat pojem koalice uvedený v § 49 volebního zákona. Ten je obsahově definován zejména v § 31 odst. 1 volebního zákona, podle nějž platí, že kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny mohou podávat registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice; za kandidátní listinu podanou koalicí se považuje ta, kterou všechny společně kandidující politické strany a politická hnutí jednoznačně na kandidátní listině jako koaliční označí, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název. [10] Výkladem toho, jak nahlížet na situaci, kdy na kandidátce jedné politické strany či hnutí jsou též kandidáti z jiných stran a hnutí, se Nejvyšší správní soud již zabýval. Například v usnesení ze dne 14. 11. 2017, čj. Vol 57/2017-24, na základě podrobného rozboru dospěl k závěru, že skutečnost, že na kandidátní listině jedné politické strany či hnutí figurují členové jiné politické strany či hnutí, nečiní z takové kandidátní listiny koaliční kandidátní listinu, nejsou-li splněny zákonné požadavky § 31 odst. 1 volebního zákona, tj. jednoznačné označení kandidátní listiny za koaliční ze strany společně kandidujících stran či hnutí, uvedení členů koalice a názvu koalice (body 12 až 26 daného usnesení). Nejvyšší správní soud tedy již v minulosti odmítl aplikovat zvýšenou uzavírací klauzuli platící pro koalice na případy, kdy na kandidátce jedné politické strany či politického hnutí kandidovali i kandidáti jiných stran. [11] Správnost tohoto pojetí potvrdil v nedávné době Ústavní soud v usnesení ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 36/25. I on poukázal na současný právní stav, který nastavil zákonodárce tak, že vymezil koalice v § 31 odst. 1 volebního zákona pomocí formálních, nikoli materiálních znaků. Přezkum faktických koalic vylučuje i formální povaha registračního řízení a faktická nemožnost krajských úřadů zkoumat materiální povahu těchto volebních stran coby „nepřiznaných“ koalic. Ústavní soud též přihlédl k dlouhodobé toleranci praxe zařazování osob bez politické příslušnosti nebo členů jiných politických stran na kandidátní listiny podané politickými stranami a s ní spojeným očekáváním přípustnosti této praxe. Ústavní soud uzavřel, že koalice je definována formálně (jednoznačným označením na kandidátní listině, včetně uvedení členů a názvu koalice), nikoli materiálně (zdali fakticky jde o společně kandidující politické strany nebo hnutí, jak tvrdí navrhovatel), tzn. „že politické strany […] se mohou svobodně rozhodnout, zda a případně jaké formy spolupráce při vědomí výhod a nevýhod s nimi spojených využijí. V tomto ohledu jsou na tom všechny stejně, všechny mají rovné šance a svobodnou volbu. Při tom se mohou nepochybně řídit i taktickými úvahami.“ [12] Ústavní soud sice přezkoumával postup při registraci kandidátních listin, ale uvedené závěry dopadají i na aplikaci zvýšených uzavíracích klauzulí pro koalice v § 49 odst. 1 volebního zákona. Jde totiž o výklad téhož pojmu koalice. Ústavní soud ostatně výslovně vztáhl výklad pojmu koalice i na další důsledky s tím spojené, mj. na aplikaci aditivních uzavíracích klauzulí (bod 57 daného usnesení). [13] Ačkoliv se jedná pouze o usnesení Ústavního soudu, které nepožívá stejné závaznosti, jako je tomu v případě jeho nálezů, nelze přehlédnout, že se jedná o jednomyslné usnesení pléna Ústavního soudu, které je velmi podrobně odůvodněno a bylo vydáno bezprostředně před volbami při vědomí důsledků, které jsou s tím spojeny. Nelze proto rozumně očekávat, že by názor tam uvedený Ústavní soud, minimálně v dohledné době, jakkoliv zpochybňoval. [14] Pokud pak navrhovatel poukazoval na to, že jím zastávaným názorům přitakal dříve například Krajský