1 As 2/2026 — Nejvyšší správní soud

1 As 2/2026- 41 - text  1 As 2/2026 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobce: M. H., zastoupen Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2025, č. j. 62 A 55/2024 – 164, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda se žalovaný dopustil nezákonného zásahu, nezahájilli z moci úřední řízení o zastavení stavebních prací a ukončení užívání stavby [§ 134 odst. 4 a 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon; dále jen „starý stavební zákon“), resp. § 294 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „nový stavební zákon“)]. [2] Žalobce je vlastníkem pozemků bezprostředně sousedících s jihovýchodní částí obchvatu města Havlíčkův Brod, proti níž dlouhodobě brojí. Obrátil se proto na žalovaného, aby vyzval stavebníka k okamžitému zastavení stavebních prací a k ukončení nepovoleného užívání stavby dle § 134 odst. 4 a 5 starého stavebního zákona, případně aby zastavení prací a ukončení užívání stavby sám nařídil. Ten žalobci sdělil, že užívání stavby nezakáže, neboť bylo povoleno její předčasné užívání. Zároveň nezakáže ani provádění stavby, jelikož je stavba již dokončena. Ministerstvo dopravy následně nevyhovělo žádosti žalobce o přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného. [3] Žalobce se proti nečinnosti žalovaného bránil žalobou. Domáhal se, aby krajský soud deklaroval, že se žalovaný dopustil nezákonného zásahu, jestliže nevyzval stavebníka k zastavení prací a k ukončení užívání stavby a ani to stavebníkovi následně nenařídil. Zároveň žádal, aby krajský soud přikázal žalovanému tyto výzvy uskutečnit a aby v případě jejich nerespektování přikázal žalovanému vydat rozhodnutí, kterým nařídí zastavení prací a ukončení užívání stavby. Krajský soud žalobu usnesením ze dne 7. 11. 2024, č. j. 62 A 55/2024  29, odmítl, neboť dospěl k závěru, že se nelze domáhat zahájení řízení o zastavení stavebních prací a ukončení užívání stavby podle § 134 odst. 4 a 5 starého stavebního zákona, neboť toto rozhodnutí je prvním a zároveň posledním úkonem v řízení. Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil, neboť podle právní úpravy, která nabyla účinnosti v průběhu řízení před krajským soudem dne 1. 7. 2024, je již možné vést řízení [§ 294 odst. 1 písm. a) a c) nového stavebního zákona], a tak se lze také domáhat zahájení řízení z moci úřední (rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2025, č. j. 1 As 315/2024  32). [4] Krajský soud následně žalobu věcně projednal a napadeným rozsudkem ji zamítl. Ve vztahu k období do 30. 6. 2024 uvedl, že nelze určit nezákonnost zásahu, jelikož v té době nebylo ještě možné se domoci zahájení řízení (bod 15 napadeného rozsudku). Ve vztahu k období od 1. 7. 2024 uzavřel, že co se týče zahájení řízení o uložení zákazu provádět stavbu, nebylo prokázáno, že nějaké stavební práce v rozsahu stavebních objektů týkajících se hlavního tělesa silnice byly prováděny, a pokud by byly, z ničeho nevyplynulo, že by na ně žalobce žalovaného jakkoli upozorňoval. Nadto z ničeho nevyplynulo, že by stavební práce zasahovaly žalobce na jeho právech (bod 18 tamtéž). Nejde tak o zásah. [5] Co se týče zahájení řízení o uložení zákazu užívat stavbu dospěl krajský soud k závěru, že v rozsahu stavebních objektů týkajících se hlavního tělesa silnice byl kontinuálně dán od prosince 2023 užívací titul (body 14 a 20 tamtéž). Otázka zákonnosti těchto správních rozhodnutí překračuje předmět posuzované věci (bod 20 tamtéž). Zrušení rozhodnutí, jímž byla povolena stavba, bez dalšího nevyvolává neúčinnost rozhodnutí o povolení předčasného užívání stavby (bod 22 tamtéž). II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhl, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [7] Krajský soud podle něj dospěl k nesprávnému závěru, že dokončovací práce, které probíhají mimo hlavní trasu obchvatu, nepodléhají stavebnímu povolení. Stěžovatel má za to, že prokázal, že vedlejší povrchy byly součástí stavby, ačkoli nejde o hlavní trasu. Žalovaný přitom o provádění těchto prací věděl, což podle stěžovatele plyne z Havlíčkobrodských listů (které byly předmětem dokazování u krajského soudu). Krajský soud tak ignoroval skutková zjištění. Stěžovatel považuje za vnitřně rozporný také závěr krajského soudu o tom, zda bylo či nebylo prokázáno, že povolení předčasného užívání stavby bylo vydáno v době, kdy práce nebyly dokončeny. [8] Žalovaný má podle něj postupovat z moci úřední a není povinností občanů jej informovat, zvlášť když žalovaný o provádění prací věděl. Krajský soud se nevypořádal s argumentací stěžovatele, podle níž dochází k zasahování do jeho práv emisemi z nákladních vozidel a stavebních strojů, které projíždějí okolo stěžovatelových pozemků. Stěžovatel nesouhlasí ani s tím, že by zásahová žaloba neměla být do 30. 6. 2024 přípustná. Takový závěr omezuje přístup k soudní ochraně. [9] Pokud jde o zahájení řízení o uložení zákazu užívat stavbu, stěžovatel má za to, že správní rozhodnutí, která byla podle soudu užívacími tituly, byla právně neúčinná. Zánikem stavebního povolení (zrušeného krajským soudem) dojde i k zániku povolení o předčasném užívání stavby. I kdyby mělo být toto povolení účinné, bylo nezákonné, jelikož v rozporu se zákonem bylo stanoveno na dobu delší než jeden rok. Povolení zkušebního provozu bylo také nezákonné, jelikož bylo vydáno v době, kdy stavební povolení neexistovalo. I kdyby zákonné nebylo, bylo by neuskutečnitelné, neboť mu nepředcházelo stavební povolení. Posouzení zákonnosti těchto rozhodnutí je přitom významné pro posouzení zákonnosti zásahu. [10] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným rozsudkem. Uvedl, že jde o uměle vyvolaný spor, který nesměřuje k ochraně práv stěžovatele. Svou argumentaci začal stěžovatel rozvíjet až v žalobě a žalovaný se s ní tak seznamuje až s několikaletým zpožděním a v době, když již ochranu jeho právům nemůže zajistit. Žalovaný obdržel od stěžovatele pouze jeden obecný podnět a urgenci, na které adekvátně reagoval. Většinu důkazů obstarával stěžovatel až po vyřízení svého podnětu v roce 2024. [11] Z dokazování poté nevyplynulo, že by stavební technika, která se pohybovala v blízkosti pozemků stěžovatele, nutně mířila na stavbu, o kterou se jedná v této věci (staveb se v tu dobu uskutečňovalo více), nebo neprováděla pouze běžnou údržbu komunikace. Pokud jde o povolení zkušebního provozu, to stěžovatel napadá v samostatném soudním řízení. Starý stavební zákon žádné časové omezení předčasného užívání nestanovil, a tak nebyl důvod, aby pozbylo účinnost. Proto žalovaný navrhnul kasační stížnost zamítnout. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Jelikož je věc u kasačního soudu projednávaná opakovaně, je stěžovatel omezen v rozsahu uplatnitelných námitek [§ 104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“); k limitům aplikace tohoto ustanovení srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009  165, č. 2365/2011 Sb. NSS, body 24 a 25]. V předchozím řízení řešil kasační soud toliko otázku přípustnosti zásahové žaloby a aplikovatelné právní úpravy (rozsudek NSS č. j. 1 As 315/2024  32, body 11 a 12). Jelikož se dalšími námitkami nezabýval, jsou nyní uplatněné kasační námitky přípustné. [13] Kasační soud přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.]. Kasační stížnost není důvodná. III.a K přezkoumatelnosti napadeného rozsudku [14] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Dospěl k závěru, že rozsudek splňuje požadavky kladené judikaturou Nejvyššího správního soudu na přezkoumatelnost soudních rozhodnutí (viz např. rozsudky NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005  44, č. 689/2005 Sb. NSS; či ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017  38, body 15 a 16). Z jeho odůvodnění je plně seznatelné, jaké důvody krajský soud vedly k zamítnutí žaloby, a všechny nosné žalobní námitky krajský soud vypořádal. Nejvyšší správní soud neshledal ani rozpory v jeho závěrech. Napadený rozsudek je přezkoumatelný. III.b K nezahájení řízení o ulo