1 As 44/2026 – Nejvyšší správní soud

1 As 44/2026- 51 - text  1 As 44/2026 - 53 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila a soudkyň Sylvy Šiškeové a Lenky Bursíkové v právní věci žalobkyně: O2 Czech Republic a.s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, zastoupena JUDr. Jiřím Kindlem, M.Jur., Ph.D., advokátem se sídlem Křižovnické náměstí 193/2, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti výrokům I. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2026, č. j. 29 A 112/2025  166, a kasační stížnosti žalobkyně proti výroku II. téhož rozsudku, o návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření, takto: I. Žalovanému se ukládá zdržet se požadování informací a podkladů po žalobkyni v rozsahu bodů 5 a 7 žádosti ze dne 5. 11. 2025, č. j. ÚOHS43061/2025/891, a to do pravomocného skončení řízení vedeného před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 1 As 44/2026. II. Žalobkyni se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se u krajského soudu domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat ve dvou skutečnostech. Za nezákonné považovala jednak samotné sektorové šetření v oblasti mobilních telekomunikačních služeb poskytovaných domácnostem v České republice v období od 1. 1. 2018 do 31. 10. 2025 vedené vůči ní, jednak vyžadování podkladů a informací prostřednictvím žádosti ze dne 5. 11. 2025 (dále jen „žádost“). Krajský soud napadeným rozsudkem určil, že žádost žalovaného byla nezákonným zásahem v rozsahu bodů 1, 2 a 3, a v tomto rozsahu zakázal žalovanému informace a podklady po žalobkyni požadovat (výrok I.). Ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.). [2] Žalovaný podal kasační stížnost v rozsahu výroků I. a III., žalobkyně podala taktéž kasační stížnost, a to v rozsahu výroku II. II. Návrh na vydání předběžného opatření a vyjádření odpůrce II.a Návrh na vydání předběžného opatření [3] Žalobkyně (dále jen „navrhovatelka“) se svou kasační stížností spojila také návrh na vydání předběžného opatření, jímž by Nejvyšší správní soud zakázal žalovanému (dále jen „odpůrci“) požadovat po navrhovatelce informace a podklady v rozsahu bodů 5 a 7 žádosti. Hrozící vážnou újmu spatřuje ve vedení sektorového šetření a zejména v nepřiměřenosti a „zjevně excesivním rozsahu“ požadovaných informací a podkladů podle bodů 5 a 7 žádosti. [4] Pod bodem 5 žádosti odpůrce požaduje poskytnutí položkového seznamu telefonních čísel s přechody mezi zákaznickými segmenty. Jejich poskytnutím by navrhovatelce hrozila újma spočívající v tom, že potenciálně může poskytnutím daných seznamů ohrozit důvěrnost citlivých osobních údajů, ačkoli v takové podobě nejsou tyto seznamy veřejnosti dostupné. Bod 7 žádosti se týká historie retenčních nabídek. Zpřístupnění těchto údajů je možné provést pouze prostřednictvím záznamů obrazovky (screenshotů) z interní webové stránky (v jiné podobě je navrhovatelka nemá k dispozici), a to manuálně v rozsahu přibližně 8 000 screenshotů. Nemalý počet zaměstnanců navrhovatelky by se pak z tohoto důvodu po delší dobu nebyl schopen věnovat svým běžným pracovním povinnostem. Strojové řešení by pro svou nespolehlivost bylo ještě náročnější. Nepřiměřená újma tedy spočívá podle navrhovatelky v nutnosti vynaložit zcela nepřiměřené lidské, časové a finanční zdroje, což podle ní představuje zásah do svobody podnikání [čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“)] a práva vlastnit majetek (čl. 11 Listiny). [5] Povinnost poskytnout podklady a údaje podle navrhovatelky nezvratně zasahuje také do jejího práva na ochranu soukromé sféry a práva na informační sebeurčení (odkázala přitom na usnesení NSS ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/200637, č. 910/2006 Sb. NSS; a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2016, č. j. 30 A 116/2016  40). Jestliže by navrhovatelka informace a podklady poskytla, bylo by projednání kasační stížnosti do určité míry akademické. Vynaložené náklady i poskytnuté údaje přitom nelze vzít zpět. [6] Dle navrhovatelky je také ohroženo její právo na spravedlivý proces a řádnou obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny), neboť není schopna posoudit, které dokumenty a informace by mohly případně vést k nepřípustnému sebeobviňování (čl. 40 odst. 4 Listiny). Tato nejistota navrhovatelce znemožňuje přípravu účinné obhajoby a související procesní strategie pro případ, že by ji odpůrce ve skutečnosti z porušení ustanovení zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, podezíral, přičemž sektorové šetření by využíval pouze jako sběr důkazů proti ní. [7] Konečně podle navrhovatelky hrozí také újma spočívající v tom, že je vystavena riziku uložení pokuty až do výše 1 % čistého ročního obratu soutěžitele, jehož je navrhovatelka součástí, pokud informace neposkytne [§ 22a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 22a odst. 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže]. Pokuta by přitom mohla dosahovat stovek miliónů Kč. II.b Vyjádření odpůrce [8] Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že navrhovatelce nehrozí vážná újma, a nejsou tak naplněny podmínky pro vydání předběžného opatření. [9] Pokud jde o tvrzený zásah do práva na ochranu soukromí a práva na informační sebeurčení, nejsou požadované informace způsobilé dostatečně intenzivně zasáhnout do soukromé sféry navrhovatelky. Skutečnost, že odpůrce žádá informace, které nejsou veřejné, vyplývají ze samotné podstaty § 21e zákona o ochraně hospodářské soutěže. Odpůrce nepožaduje sdělení toho, komu konkrétní telefonní číslo patří, jak tvrdí navrhovatelka. Telefonní číslo přitom není ve zvláštní kategorii osobních údajů podle čl. 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) [GDPR], a není tedy „mimořádně citlivým údajem“, jak mylně tvrdí navrhovatelka. Jedná se ostatně o osobní údaje osob odlišných od navrhovatelky, jejichž zpřístupnění nezasahuje do jejího vlastního soukromí. Na odpůrce se vztahují stejná oprávnění a povinnosti při správě osobních údajů jako na navrhovatelku, a tak není zřejmé, v čem má újma navrhovatelky spočívat. Odpůrce také zevrubně popsal potřebnost poskytnutí údajů v požadovaném rozsahu. [10] Právo na informační sebeurčení navrhovatelce jistě svědčí, ovšem § 21e zákona o ochraně hospodářské soutěže jej omezuje. K poukazu navrhovatelky na usnesení č. j. Na 112/200637 odpůrce namítl, že navrhovatelka není fyzickou osobou, telefonní čísla nejsou informacemi o ní, odpůrce ji informace nechce „odejmout“, požaduje pouze jejich kopii, ani nebrání ve výkonu jejích práv či činností. Oproti navrhovatelkou citované judikatuře se jedná o údaje, které se její soukromé sféry netýkají vůbec (telefonní čísla) nebo velmi okrajově (historie retenčních nabídek). [11] Odpůrce nesouhlasí ani s tím, že by poskytnutí informací a podkladů pod bodem 7 žádosti mělo být náročné. Jestliže informace lze nalézt na intranetu navrhovatelky, musí být také někde uloženy – webové stránky pouze zobrazují data, která jsou uložena jinde. Existují přitom snadná technická řešení, jak informace exportovat (jde o běžnou práci s webovým obsahem), popř. jak dokumenty nebo stránky stáhnout. Práce s tím spojená tak obnáší pouze jednorázový technický úkon a následnou kontrolu. Naopak navrhovatelka popisuje ten „nejhorší možný“ způsob, jak data zpracovat. Navrhovatelka tak tuto újmu neprokázala. [12] Požadavky formulované v žádosti jsou podle odpůrce součástí sektorového šetření, což je nástroj obecné prevence – primárním účelem je získání poznatků o fungování ucelené výseče hospodářské aktivity. Nelze jej zaměňovat s předběžným šetřením, jenž zpravidla předchází správnímu řízení o přestupku. Navrhovatelka tak nedostatečně tvrdí, že je ohroženo její právo na obhajobu. [13] Hrozba uložení pokuty pak podle odpůrce bezprostředně nenavazuje na jeho žádost. Navrhovatelka může požádat o přiměřené prodloužení lhůty, nebo např. sdělit objektivní důvody, pro něž informace poskytnout nemůže. Teprve její následující postup může naplnit znaky přestupku, ačkoli také otázka naplnění skutkové podstaty je nyní sporná. [14] Odpůrce proto shrnul, že podle něj není potřeba zatímně upravit poměry účastníků a navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrh na vydání předběžného opatření zamítl. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [15] Podle § 38 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), [b]ylli podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lzeli to po ní spravedlivě žáda