10 Afs 36/2026 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 36/2026- 56 - text  10 Afs 36/2026 - 59 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: COME vending s. r. o., Masarykova třída 342/39, Opava, zastoupena advokátem JUDr. Zdeňkem Kramperou, Kořenského 1107/15, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2024, čj. 20627/24/530022442713383, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2026, čj. 22 Af 26/202447, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Žalobkyně podala za zdaňovací období září, říjen, listopad a prosinec 2019 řádná daňová přiznání a následně ve dnech 26. 8. 2022 a 21. 9. 2022 podala dodatečná daňová přiznání na daň z přidané hodnoty (DPH). [2] Důvodem podání dodatečných daňových přiznání, kterými žalobkyně snížila hodnotu zdanitelného plnění, byl především rozsudek krajského soudu ze dne 5. 11. 2020, čj. 22 Af 18/201943 (dále jen „původní rozsudek“), jímž krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2019 a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a změnil rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 27. 6. 2014, kterými byla stěžovatelce doměřena DPH za zdaňovací období leden až červen a říjen až prosinec 2012, jakož i penále. Krajský soud v původním rozsudku dovodil, že stěžovatelce náleží plný nárok na odpočet DPH u produktů dodávaných do škol v rámci projektů „Ovoce a zelenina do škol“ a Mléko do škol“ (dále jen „vybrané produkty“), nikoli však povinnost hradit daň na výstupu. Žalovaný, který byl vázán právním názorem krajského soudu, zrušil dotčená rozhodnutí správce daně. Současně však proti původnímu rozsudku podal kasační stížnost. [3] V nynější věci pak na základě stěžovatelkou podaných dodatečných daňových přiznání správce daně podle § 144 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, doměřil konkludentně DPH za zdaňovací období září až prosinec 2019. [4] NSS poté původní rozsudek ve věci zdaňovacích období roku 2012 zrušil rozsudkem ze dne 5. 5. 2023, čj. 5 Afs 5/202129, a věc vrátil krajskému soudu, neboť rozhodnutí žalovaného netrpělo vadami, pro které je krajský soud zrušil. [5] Následně krajský soud vydal nový rozsudek ze dne 22. 11. 2023, čj. 22 Af 18/201981 (dále jen „nový rozsudek“), ve kterém oproti původnímu rozsudku změnil svůj právní závěr učiněný v původním rozsudku a žalobu zamítl. [6] Správce daně na základě nového rozsudku pak v nynější věci zaslal dne 3. 10. 2023 žalobkyni výzvy k podání dodatečných daňových přiznání za zdaňovací období roku 2019, s čímž žalobkyně nesouhlasila. Následně vydal správce daně dne 23. 10. 2023 a dne 15. 11. 2023 dodatečné platební výměry, kterými žalobkyni doměřil DPH za zdaňovací období září, říjen, listopad a prosinec 2019. [7] Proti těmto dodatečným platebním výměrům se žalobkyně bránila odvoláními, která žalovaný zamítl a potvrdil dodatečný platební výměr ze dne 23. 10. 2023 a změnil dodatečné platební výměry ze dne 15. 11. 2023. [8] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou krajský soud zamítl. [9] Krajský soud konstatoval, že mezi důvodné předpoklady ve smyslu § 145 odst. 2 věty první daňového řádu, že bude daň doměřena, náleží také poznatky získané při správě jiných zdaňovacích období téže daně u shodného daňového subjektu (žalobkyně). Těmito poznatky získanými správcem daně přitom nemusí být jen skutkové novoty nebo nové důkazy, ale také poznatky plynoucí ze soudního přezkumu. Krajský soud se ztotožnil se závěry daňových orgánů, že ve věci byly dány důvody pro postup dle § 145 odst. 2 daňového řádu a vydání dané výzvy správcem daně, jakož i k návaznému doměření DPH žalobkyni za daná zdaňovací období. 2. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [10] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. [11] Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že z rozsudku čj. 5 Afs 5/202129 a nového rozsudku krajského soudu zjistila, že daň za nyní posuzovaná zdaňovací období roku 2019 má být vyšší než poslední známá daň, a proto měla postupovat podle § 141 odst. 1 daňového řádu. [12] Ustanovení § 141 odst. 1 daňového řádu podle názoru stěžovatelky platí pro případ, kdy daňový subjekt sám zjistí rozdíl ve své daňové povinnosti. Výzva podle § 145 odst. 2 daňového řádu nesmí být svévolná a má být vydávána jen tehdy, existujíli kvalifikované indicie (skutečnosti a důkazy) o tom, že daň má být stanovena v jiné výši (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2016, čj. 1 Afs 183/201455, č. 3566/2017 Sb. NSS, či rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2021, čj. 5 Afs 256/202048). [13] Krajský soud však staví zjištění ve smyslu § 141 odst. 1 daňového řádu na pouhé změně právního posouzení v jiném daňovém řízení (zdaňovací období roku 2012), aniž by správce daně ve vztahu k nyní dotčeným zdaňovacím obdobím zjistil jakékoli nové skutkové okolnosti nebo opatřil nové důkazy. Tento výklad je v rozporu s judikaturou NSS vztahující se k aplikaci § 145 odst. 2 daňového řádu a nepřípustně rozšiřuje předpoklady stanovené v § 141 odst. 1 daňového řádu. Krajský soud bez přesvědčivého odůvodnění rozšiřuje pojem skutečností či důkazů i na pouhou změnu právního názoru v jiném řízení, čímž fakticky stírá rozdíl mezi novou skutkovou okolností (popř. důkazním prostředkem) a následnou právní kvalifikací. Napadený rozsudek je tak rovněž nepřezkoumatelný. [14] Stěžovatelka odkázala též na nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3500/18, z něhož dovozuje, že retroaktivní dopad změny právního názoru (judikatury) nemůže mít dopad na již formálně skončené daňové řízení, pokud by se zhoršilo postavení jednotlivce (daňového subjektu). [15] Podle názoru stěžovatelky za situace, v níž správce daně rozhodne o vyměření/doměření daně (a jde o formálně pravomocné rozhodnutí), změna právního názoru na určitou právní otázku (nikoli zjištění nové skutečnosti či informace) v jiném daňovém řízení může mít vliv jen na daňová řízení buď otevřená, anebo budoucí zahájená. Pokud však správce daně doměřil DPH za daná zdaňovací období roku 2019 již v roce 2022, ale ke změně právního názoru došlo na základě rozsudku čj. 5 Afs 5/202129 a nového rozsudku krajského soudu až v roce 2023, nemůže být daný právní závěr aplikován na již skončené daňové řízení. [16] Stěžovatelka doplnila, že pokud by měl být názor krajského soudu správný, postrádal by smysl § 124a daňového řádu. Toto ustanovení neumožňuje, aby rozsudek čj. 5 Afs 5/202129 (resp. nový rozsudek krajského soudu) týkající se zdaňovacího období roku 2012 měl vliv na platnost a účinnost konkludentních platebních výměrů z roku 2022 ve vztahu k nyní dotčeným zdaňovacím obdobím roku 2019. Odlišné řešení právní otázky, zda stěžovatelka v rámci přijaté úplaty od SZIF byla povinna odvést daň z přidané hodnoty na výstupu, či nikoli, nemohlo mít vliv na již, byť formálně, ukončená daňová řízení. Správce daně nicméně stěžovatelku upozorňoval na pravý opak. [17] Stěžovatelka dále rozvedla, že o odlišnou situaci by se jednalo v případě, v níž by v jiném řízení (nikoli nutně daňovém) byla vyřešena předběžná otázka, která by měla vliv na formálně ukončené daňové řízení. Pak by na základě takto nově zjištěné skutečnosti mohla být daň postupem dle § 145 odst. 2 daňového řádu doměřena. O tuto otázku se však v nynější věci nejedná. [18] Stěžovatelka navrhla, aby NSS rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [19] Žalovaný se ztotožnil s posouzením věci krajským soudem a odkázal na své závěry uvedené v žalobou napadeném rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Ty dále zopakoval a rozvedl. [20] Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl. 3. Posouzení věci [21] Kasační stížnost není důvodná. [22] Především se NSS zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Přezkum rozhodnutí soudu je totiž možný jen za předpokladu, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, z jehož odůvodnění je zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení skutkových a právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení. Nepřezkoumatelností se rozumí zejména taková situace, kdy soud opomene na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat. Pouhý nesouhlas s odůvodněním napadeného rozsudku ovšem nezakládá jeho nepřezkoumatelnost. [23] Stěžovatelka namítá, že krajský soud přesvědčivě nevysvětlil, proč za zjištění ve smyslu § 141 odst. 1 daňového řádu a kvalifikovanou indicii ve smyslu § 145 odst. 2 daňového řádu považuje také změnu právního názoru v jiném řízení. [24] Tuto námitku nepovažuje NSS za důvodnou. Krajský soud se této otázce dostatečně a přezkoumatelně věnoval, když zejména v bodech [26] až [33] napadeného rozsudk