2 Afs 33/2025 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 33/2025- 86 - text  2 Afs 33/2025 - 95 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: ADM Olomouc s. r. o., se sídlem Hamerská 681/50, Olomouc, zast. Mgr. Viktorem Duškem, advokátem, se sídlem Pobřežní 648/1a, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2017, č. j. 38602/17/530021442712226, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2024, č. j. 9 Af 45/2017233, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně společnost ADM Trading Prague s.r.o., o jejíž daňovou povinnost se jedná a která zanikla dne 1. 7. 2018 v důsledku fúze sloučením; v dalším textu nebude rozlišováno mezi touto společností a její právní nástupkyní, neboť to není pro věc významné) se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2017, č. j. 38602/17/530021442712226, kterým bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti třem platebním výměrům vydaným Specializovaným finančním úřadem (dále jen „správce daně“). Těmito platebními výměry správce daně rozhodl o tvrzených nadměrných odpočtech žalobkyně na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období březen až květen 2014. Platební výměry byly vydány na základě zjištění učiněných v rámci daňové kontroly navazující na postupy k odstranění pochybností, z nichž dle správce daně vyplynulo, že se žalobkyni nepodařilo unést důkazní břemeno stran přijetí zdanitelného plnění tak, jak bylo deklarováno na daňových dokladech, tedy že jí zboží (slunečnicová a řepková semena) dodala společnost GREAT CONSULT s.r.o. (dále jen „dodavatel“ či „Great Consult“). V rámci odvolacího řízení žalovaný formuloval odlišný právní názor, tedy že transakce mezi žalobkyní a dodavatelem byla zatížena podvodem na DPH, přičemž chybějící daň identifikoval u dodavatele společnosti Great Consult, společnosti VIA GROUP s.r.o. (dále jen „Via Group“). Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně o své účasti na daňovém podvodu mohla a měla vědět, neboť existovaly objektivní okolnosti, které tomu nasvědčovaly, přičemž neučinila dostatečná opatření, která po ní mohla být rozumně vyžadována, aby své účasti na podvodu zabránila. [2] Žalovaný ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že obchodní řetězec, kterého se účastnila i stěžovatelka, byl zasažen daňovým podvodem. Naznal, že stěžovatelka o své účasti na podvodném řetězci měla a mohla vědět (tedy je naplněn tzv. vědomostní test). Žalobkyně vstoupila do lukrativního obchodního styku (zakázky v řádu milionů korun) s dodavatelem, který se jí nemohl jevit jako spolehlivý. Dodavatel byl relativně novou tzv. readymade společností, nedisponoval reálným sídlem ani jinými obchodními prostory. Společnost Coface, která prověřuje důvěryhodnost společností, žalobkyni obchody nedoporučila a odmítla dodávky pojistit. Žalobkyně dříve obchodovala se společností CORNECO SLOVAKIA s.r.o. (dále jen „Corneco“) se sídlem na Slovensku, za kterou stály totožné fyzické osoby jako za společností Great Consult (pozdějším dodavatelem se sídlem v České republice). Pro změnu dodavatele však nebyly praktické důvody. Za novým dodavatelem navíc stály výhradně fyzické osoby cizí (maďarské) státní příslušnosti neznalé českých poměrů, které hovoří toliko maďarsky a „lámanou“ angličtinou. Dodavatel měl dále údajně pro uzavření obchodů se žalobkyní najmout zprostředkovatele (D. M., též maďarské státní příslušnosti, rovněž nerozumí česky). Zprostředkovatelské oprávnění však vůbec neexistovalo, což si žalobkyně neověřila. Pan M. uvedl, že jednatele dodavatele ani nezná. Různé osoby uváděly v rámci výslechů jeho jméno ve zkomolených tvarech. Žalobkyně tedy dost možná vůbec nejednala s panem M., z čehož vyplývá, že si ani neověřila totožnost osoby, se kterou jedná. Žalovaný poukázal i na nestandardní způsob navázání spolupráce žalobkyně s dodavatelem, na rozpory ohledně původu zboží, pochybné signatury na dokumentech (nesprávně uvedená obchodní firma dodavatele, známky manipulace s razítky), nestandardní přejímku a kontrolu zboží (zaměstnanci žalobkyně zboží při přejímce nezkontrolovali, resp. toto zboží bylo fakticky dodáváno přímo jejímu odběrateli, společnostem ADM Prague a ADM International, přičemž zbožím fakticky nedisponoval ani dodavatel žalobkyně), nedostatečnou dokumentaci ke zboží, která by nestačila ani k prokázání udržitelnosti biomasy ve smyslu § 21 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, a na rozdíly mezi kupní a prodejní cenou zboží (žalobkyně zboží přeprodávala i se zápornou marží). Žalovaný taktéž naznal, že žalobkyně nepřijala rozumná opatření, aby se vyhnula účasti na daňovém podvodu. Dle jeho názoru měla postupovat s péčí řádného hospodáře a věnovat pozornost výše popsaným podezřelým okolnostem. Měla rovněž prověřit původ zboží a svoji roli v rámci dotčených transakcí. [3] Městský soud rozhodl o žalobě nejprve rozsudkem ze dne 10. 2. 2021, č. j. 9 Af 45/2017107, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud tehdy naznal, že žalovaný neprokázal existenci daňového podvodu ani to, že o něm žalobkyně mohla a měla vědět. V rozsudku uvedl, že na obchodování žalobkyně s dodavatelem neshledal nic nestandardního. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 20. 7. 2022, č. j. 2 Afs 56/202161, vyhověl. Důvodem zrušení rozsudku městského soudu byla jeho nepřezkoumatelnost, neboť městský soud opomenul hodnotit okolnosti, které nasvědčovaly tomu, že dotčené obchodní transakce byly zasaženy daňovým podvodem. Městský soud navíc dospěl ke vnitřně rozpornému závěru, dle nějž u žalobkyně nejsou dány okolnosti svědčící o jejím vědomém zapojení do daňového podvodu, ačkoliv zároveň naznal, že se v daném případě o daňový podvod vůbec nejednalo. [4] Městský soud následně ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, č. j. 9 Af 45/2017161, kterým žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku zdůvodnil opačné posouzení věci tím, že se jedná o přirozený důsledek zrušujícího rozsudku NSS. S odkazem na princip předvídatelnosti rozhodnutí a legitimního očekávání hojně citoval rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“), ze dne 4. 3. 2022, č. j. 65 Af 32/2018127, který byl vydán ve skutkově podobné věci (zdaňovací období červen a červenec 2014) týkající se stejné žalobkyně. Proti druhému rozsudku městského soudu brojila žalobkyně kasační stížností, které NSS rozsudkem ze dne 28. 8. 2024, č. j. 6 Afs 162/202353, vyhověl, rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Opět tak učinil z důvodu nepřezkoumatelnosti rozsudku. Dle názoru NSS se totiž sice městský soud dostatečně vypořádal s otázkou existence daňového podvodu, nevysvětlil však, co ho vedlo k názorovému posunu v rámci posouzení objektivních okolností důležitých z hlediska tzv. vědomostního testu, který vyústil v opačné rozhodnutí. Městský soud přitom hodnotil tytéž objektivní okolnosti na straně žalobkyně zcela odlišně než ve svém prvním rozsudku. Převzal přitom toliko mechanicky závěry krajského soudu týkající se tzv. vědomostního testu, aniž by předestřel vlastní myšlenkovou konstrukci. NSS uvedl, že převzetí závěrů rozsudku jiného soudu ve skutkově obdobných věcech sice možné je, ale obecně pouze v takových případech, kdy je citovaný rozsudek sám předvídatelný. Městský soud však neuvedl, proč považuje rozsudek krajského soudu za předvídatelný, čímž učinil nepředvídatelný i svůj vlastní rozsudek. Žalobkyně taktéž v žalobě uvedla množství (vůči závěrům krajského soudu konkurenčních) argumentů, které městský soud ve svém rozsudku vůbec nezmínil, nereagoval ani na její vyjádření k rozsudku krajského soudu, jehož závěry městský soud bez výhrad převzal, a opomněl vyhodnotit některé další důležité okolnosti věci, včetně žalobních bodů brojících proti procesnímu postupu žalovaného. Městský soud se ve svém rozsudku dále dopustil dílčích vnitřních rozporů, když některé citované pasáže rozsudku krajského soudu neodpovídaly jeho vlastnímu hodnocení. [5] Městský soud žalobu svým (třetím) rozsudkem opět zamítl. Ve vztahu k tzv. vědomostnímu testu nejprve shrnul relevantní judikaturu. Zdůraznil, že jednotlivé objektivní okolnosti, které svědčí o vědomém zapojení žalobkyně do podvodného řetězce, je třeba posuzovat ve vzájemné souvislosti. Objektivními okolnostmi se přitom zabýval poprvé až ve svém druhém rozsudku, neboť v tom prvním dospěl k nesprávnému závěru, že nebyla prokázána samotná existence daňového podvodu. V prvním rozsudku se sice městský soud o