2 As 195/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 195/2025- 45 - text  2 As 195/2025 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: GRASO a. s., se sídlem Šantova 656/6, Olomouc, zast. JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, se sídlem Tovačovského 2784/24, Kroměříž, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2024, č. j. PPR3159421/PŘ2023990450, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 19. 8. 2025, č. j. 65 A 88/2024105, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobkyně je držitelkou zbrojní licence. Dne 1. 3. 2020 se stala členkou představenstva žalobkyně Mgr. Stanislava Zonová. Žalobkyně nesplnila povinnost oznámit příslušnému útvaru Policie České republiky změnu člena svého statutárního orgánu ve lhůtě 10 pracovních dnů ode dne této změny, jak požaduje § 39 odst. 1 písm. o) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (dále jen „zákon o zbraních“). Z důvodu porušení této povinnosti shledalo Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje (dále jen „krajské ředitelství“) rozhodnutím ze dne 8. 4. 2024 žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 76d odst. 1 písm. o) zákona o zbraních. Za tento přestupek jí byla uložena pokuta ve výši 10 000 Kč. Jednalo se o v pořadí třetí rozhodnutí, které v této věci krajské ředitelství vydalo. Předchozí dvě rozhodnutí byla k odvolání žalobkyně zrušena žalovaným. [2] Taktéž proti v pořadí třetímu rozhodnutí krajského ředitelství podala žalobkyně odvolání. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že přesunul krajským ředitelstvím zavedenou zkratku (dále jen „obviněný“) mezi identifikační údaje žalobkyně a identifikační údaje předsedy jejího představenstva (Jana Mazuráka), který ji zastupoval. V rozhodnutí krajského ředitelství byla tato slova uvedena až za identifikačními údaji předsedy představenstva. Ve zbylé části žalovaný rozhodnutí krajského ředitelství potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl. [3] Pro větší názornost lze uvést přesné znění relevantní části výroku rozhodnutí krajského ředitelství: „Obviněná GRASO a.s., IČO 25883127, se sídlem Šantova 656/6, 779 00 Olomouc, zastoupená jediným akcionářem předsedou představenstva Janem Mazurákem, nar. 02. 10. 1978, trv. bytem Přáslavice 87, 783 54 Přáslavice (dále jen „obviněný“) se uznává vinným…“ [4] Žalovaný tuto část výroku změnil takto: „Společnost GRASO a.s., IČO 25883127, se sídlem Šantova 656/6, 779 00 Olomouc (dále jen „obviněný“), zastoupený jediným akcionářem předsedou představenstva Janem Mazurákem, nar. 02. 10. 1978, trv. bytem Přáslavice 87, 783 54 Přáslavice se uznává vinným….“ [5] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci (dále jen „krajský soud“). Krajský soud žalobu zamítl. [6] Krajský soud se ztotožnil s žalovaným, že vytvoření zkratky za osobními údaji předsedy představenstva působí nevhodně. Zvlášť ve spojitosti s tím, že skutková věta je psána částečně v ženském a částečně v mužském rodě. Přesto je však z rozhodnutí krajského ředitelství zjevné, že vinnou ze spáchání přestupku byla shledána pouze žalobkyně, která byla také označena jako obviněná. Naproti tomu Jan Mazurák byl označen pouze jako její zástupce. Fyzická osoba se ostatně daného přestupku dopustit ani nemůže. Žalovanému tak nic nebránilo, aby tento formální nedostatek napravil změnou výroku. [7] Krajský soud dále dospěl k závěru, že krajské ředitelství se dostatečně zabývalo společenskou škodlivostí jednání žalobkyně (tedy naplněním materiální stránky přestupku). Krajské ředitelství uvedlo, že splnění oznamovací povinnosti má význam ve vztahu k prověřování, zda členové představenstva splňují podmínku bezúhonnosti a spolehlivosti dle § 22 a § 23 zákona o zbraních. Žalobkyně změnu ohlásila až po zahájení kontroly a téměř rok po uplynutí zákonné lhůty. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že se krajské ředitelství ke společenské škodlivosti vyjádřilo, čímž odstranilo nedostatek, který mu vytýkal v dřívějších zrušujících rozhodnutích. S posouzením krajského ředitelství se žalovaný ztotožnil. [8] Krajský soud se nezabýval námitkami, že jednání žalobkyně postrádalo společenskou škodlivost, nebyly vypořádány jí předložené důkazy a nebyla naplněna skutková podstata přestupku, neboť statutárním orgánem je jen předseda představenstva, nikoliv představenstvo jako celek. Tyto námitky totiž žalobkyně uplatnila po lhůtě pro podání žaloby, která uplynula dne 3. 12. 2024. Replika, v níž žalobkyně tyto námitky vznesla, byla podána až dne 30. 12. 2024. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [9] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [10] Stěžovatelka namítla, že krajský soud rezignoval na přezkum správního rozhodnutí v rozsahu, v němž se měly správní orgány zabývat společenskou škodlivostí přestupku, a to navíc v situaci, kdy funkci statutárního orgánu plní výlučně předseda představenstva. Tyto námitky směřovaly proti všem rozhodnutím krajského ředitelství v této věci, což mělo být krajskému soudu známo z bodu II. žaloby. Krajský soud se však tvrzeními v této části žaloby dostatečně nezabýval, jeho odůvodnění neobsahuje vlastní úvahy a pouze odkazuje na vyjádření žalovaného. [11] Krajský soud výkladem v bodě 13 napadeného rozsudku nahrazuje činnost žalovaného, čímž překročil svoji pravomoc. Krajský soud se totiž snažil odstranit vadu zmatečnosti a nepřezkoumatelnosti tím, že provedl výklad rozhodnutí žalovaného. [12] Krajský soud měl přihlédnout k tvrzením a námitkám, které stěžovatelka uplatnila v replice, neboť byly učiněny v mezích podané žaloby, a proto se nejednalo o změnu ani rozšíření námitek. Stěžovatelka v replice neuvedla žádné nové skutečnosti. [13] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Uvedl, že své rozhodnutí řádně odůvodnil. Neshledal, že by formulace výroku rozhodnutí krajského ředitelství mohla vyvolat zaměnitelnost subjektu stíhaného pro přestupek. Ve snaze zamezit všem pochybnostem však přesto výrok změnil. Změna výroku nijak nezasáhla do práv stěžovatelky, nejde o skutečnost, která by byla v její neprospěch. Žalovaný se vypořádal i s námitkou absence společenské škodlivosti stěžovatelčina jednání. III. Posouzení kasační stížnosti [14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátkou. Poté Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [15] Kasační stížnost není důvodná. [16] Stěžovatelka má pravdu, že povinností správního soudu je přezkoumat napadené rozhodnutí. Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s. je však přísně ovládáno dispoziční zásadou (k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/200340, č. 2/2004 Sb. NSS). To se projevuje mimo jiné tím, že soud je povinen (a současně oprávněn) přezkoumat napadené rozhodnutí zásadně jen v mezích řádně a včas uplatněných žalobních bodů, jimiž žalobce vymezuje „program“ projednání věci soudem (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016123, č. 3668/2018 Sb. NSS, a ze dne 18. 2. 2020, č. j. 10 As 156/2018110, č. 4007/2020 Sb. NSS). [17] V této věci je tedy stěžejní otázkou vymezení žalobního bodu. K požadavkům na formulaci žalobního bodu se vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/200558, č. 488/2005 Sb. NSS. Z žalobního bodu musí být patrné, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Toto ustanovení žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Rozšířený senát konkrétně uvedl, že „líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých ‚obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého