2 Azs 39/2025 — Nejvyšší správní soud

2 Azs 39/2025- 30 - text  2 Azs 39/2025 - 32 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: D. L. P., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 12. 2023, č. j. MV1796524/SO2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 2. 2025, č. j. 178 A 1/202429, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 12. 2023, č. j. MV1796524/SO2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž zamítla odvolání žalobce a potvrdila usnesení Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 9. 2023. Tímto usnesením správní orgán I. stupně podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zastavil řízení o žádosti žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná. [2] Ze správního spisu vyplývá, že žalobce pobýval na území České republiky na základě zaměstnanecké karty vydané na období od 25. 4. 2016 do 28. 2. 2018. Posledním jeho zaměstnavatelem byla společnost PAC Hořovice s.r.o. (dále jen „PAC Hořovice“), u níž žalobce svůj pracovní poměr ukončil ke dni 2. 4. 2017. Následně (5. 4. 2017) podal žádost o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele, kterou vzal zpět a správní orgán I. stupně řízení o ní zastavil. Dne 30. 10. 2017 podal novou žádost o udělení souhlasu se změnou, se kterou spojil žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Správní orgán I. stupně usnesením ze dne 23. 10. 2019, které nabylo právní moci dne 20. 11. 2019, řízení o žádosti o souhlas se změnou zaměstnavatele z důvodu dle § 66 odst. 1 písm. f) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zastavil. Řízení o žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty nebylo doposud pravomocně skončeno, neboť rozhodnutí žalované o odvolání proti usnesení správního orgánu I. stupně o zastavení řízení bylo zrušeno Krajským soudem v Ostravě (rozsudek ze dne 22. 10. 2022, č. j. 25 A 147/202152) a žalovaná v novém řízení zrušila usnesení správního orgánu I. stupně. Ze spisu nevyplývá, že by správní orgán I. stupně o žádosti žalobce o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty znovu rozhodl. [3] Žalobce podal postupně dvě žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání (v pořadí druhou dne 16. 11. 2022). Obě řízení správní orgán I. stupně zastavil. Usnesení správního orgánu I. stupně vztahující se k v pořadí druhé žádosti bylo k odvolání žalobce zrušeno žalovanou. Správní orgán I. stupně následně řízení o žádosti znovu zastavil [dle § 169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců]. Žalobce se proti usnesení správního orgánu I. stupně opět odvolal, tentokrát však žalovaná jeho odvolání napadeným rozhodnutím zamítla. Ve shodě se správním orgánem I. stupně dospěla k závěru, že žalobce podal žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání v době, kdy již nedisponoval platným povolením k dlouhodobému pobytu, tedy v době, kdy k tomu nebyl oprávněn. Vycházela přitom z toho, že platnost zaměstnanecké karty zanikla dnem právní moci usnesení o zastavení řízení o žádosti o souhlas se změnou zaměstnavatele ze dne 30. 10. 2017, tj. dne 20. 11. 2019, a to na základě § 63 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, ve znění zákona č. 222/2017 Sb. [4] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu. V té namítl, že § 63 zákona o pobytu cizinců byl správními orgány aplikován retroaktivně. Konec platnosti zaměstnanecké karty žalobce měl být posouzen dle znění zákona účinného do 14. 8. 2017 (před účinností novely č. 222/2017 Sb.) a mělo k němu dojít dnem 28. 2. 2018. Zaměstnanecká karta nemohla ve smyslu § 63 odst. 1 zákona přestat platit 60 dní od zániku pracovního poměru žalobce. Ani usnesení o zastavení řízení o žádosti o souhlas se změnou zaměstnavatele nemohlo mít ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení vliv na platnost zaměstnanecké karty, neboť zánik zaměstnanecké karty dle tohoto ustanovení je věcně navázán na lhůtu podle odst. 1. Žalobce tak na území České republiky pobýval na základě fikce dle § 47 zákona o pobytu cizinců, jejíž konec upravuje samostatně § 63 odst. 3 téhož zákona. Dále žalobce namítl, že žalovaná nesprávně považovala za rozhodnutí ve smyslu § 63 odst. 2 zákona i procesní usnesení o zastavení řízení. [5] Krajský soud žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že dle přechodných ustanovení k zákonu č. 222/2017 Sb. nemohla platnost zaměstnanecké karty zaniknout uplynutím šedesátidenní doby dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, protože ke skončení posledního pracovního poměru žalobce došlo ještě před účinností zákona č. 222/2017 Sb., který dané ustanovení do zákona o pobytu cizinců nově včlenil. Doba tak vůbec nepočala běžet. Platnost karty a žádost o její prodloužení tedy měly správní orgány posuzovat dle právní úpravy účinné do 14. 8. 2017, a proto měla platnost karty skončit buď uplynutím doby, na kterou byla vydána, či v důsledku rozhodnutí správního orgánu, které má na platnost zaměstnanecké karty vliv (záleží, co nastane později). Druhá žalobcova žádost o souhlas se změnou zaměstnavatele byla podána již za účinnosti zákona č. 222/2017 Sb., a proto je právní moc usnesení správního orgánu I. stupně o zastavení tohoto řízení rozhodným datem pro určení konce platnosti zaměstnanecké karty žalobce (platnost karty tedy skončila dne 20. 11. 2019). Správní orgán I. stupně zcela správně zastavil řízení o žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem podnikání, neboť žádost byla podána dne 16. 11. 2022, tj. v době, kdy již žalobce neměl platné pobytové oprávnění. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou, že s usnesením o zastavení řízení ve věci souhlasu se změnou zaměstnavatele nemohou být spojovány účinky meritorního rozhodnutí. Jednalo se totiž o konečné vyřízení žádosti žalobce, a to tak, že žalobci nebyl udělen souhlas. Za irelevantní označil krajský soud námitku, dle níž žalobce pobýval na území České republiky na základě fikce dle § 47 zákona o pobytu cizinců. V rámci správního řízení žalobce takto neargumentoval, v žalobě rovněž nespecifikoval konkrétní odstavec § 47, kterého se dovolává. Dále krajský soud citoval § 47 odst. 6, který specifikuje případy, kdy se považuje povolení k dlouhodobému pobytu za platné do doby rozhodnutí o podané žádosti. Konstatoval, že toto ustanovení na situaci žalobce nedopadá. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhl rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. [7] Konkrétně namítl, že k části skutečností rozhodných pro zánik platnosti zaměstnanecké karty došlo za účinnosti právní úpravy, která ještě § 63 odst. 2 neobsahovala. Stěžovatel v době podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem podnikání pobýval na území České republiky nikoli na základě platné zaměstnanecké karty, ale na základě fikce dle § 47 zákona o pobytu cizinců, jejíž konec je upraven v § 63 odst. 3 téhož zákona. Názor žalované, dle níž stěžovatelovo pobytové oprávnění zaniklo v důsledku pravomocného skončení řízení o žádosti o souhlas se změnou zaměstnavatele, je nesprávný, neboť touto dobou již zaměstnanecká karta pozbyla platnosti v důsledku uplynutí doby, na kterou byla vydána (tj. 28. 2. 2018). Nemůže dojít k zániku pobytového oprávnění, které již dříve zaniklo. Krajský soud nevysvětlil, z jakých důvodů měla platnost zaměstnanecké karty zaniknout až dne 20. 11. 2019, resp. jak mohla skutečnost předpokládaná v § 63 odst. 2 zákona o pobytu cizinců způsobit ukončení pobytu na základě fikce. [8] Usnesení o zastavení řízení nadto nelze považovat za meritorní rozhodnutí, které by mělo mít důsledky předpokládané v § 63 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, ale toliko za procesní akt. Meritorním rozhodnutím může být pouze rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Pokud by platnost zaměstnanecké karty měla zaniknout v důsledku usnesení o zastavení řízení, byl by žadatel o souhlas se změnou zaměstnavatele vystaven neřešitelné situaci, kdy by mu v důsledku nedodržení zákonných lhůt k vydání rozhodnutí ze strany správních orgánů hrozilo, že by o něj potenciální zaměstnavatel ztratil zájem, a žadatel by nemohl svoji žádost již vzít zpět za účelem podání nové žádosti, neboť by tím způsobil zánik platnosti zaměstnanecké karty. Us