21 As 236/2025 – Nejvyšší správní soud

21 As 236/2025- 21 - text  21 As 236/2025 - 23 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: P. M., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 3. 10. 2025, č. j. 60 Ad 9/2025  17, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 2. 4. 2024, č. j. X, rozhodla tak, že se žalobkyni podle § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, od 6. 5. 2024 snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důvod pro invaliditu druhého stupně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, které žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 10. 7. 2024, č. j. Y, a námitkami napadené rozhodnutí potvrdila. Z důvodů tvrzeného zhoršení svého zdravotního stavu požádala žalobkyně dne 6. 11. 2024 o změnu výše invalidního důchodu. Tuto žádost však žalovaná rozhodnutím ze dne 8. 4. 2025, č. j. Z, zamítla podle § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění pro nesplnění podmínek stanovených § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona. Žalobkyní řádně uplatněné námitky pak žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 4. 8. 2025, č. j. A. [2] Posledně uvedené rozhodnutí následně žalobkyně napadla žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. V tomto řízení žalobkyně podala také návrh na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů. Přesto, že je toto řízení ze zákona osvobozeno od soudních poplatků [§ 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], krajský soud o návrhu na osvobození od soudních poplatků rozhodoval, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2015, č. j. 4 As 130/2015  15, který krajským soudům ukládá povinnost „posoudit žádost o osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu včetně osvobození od povinnosti hradit případné další náklady řízení vzniklé státu i v situaci, kdy je žalobce od placení soudního poplatku osvobozen ze zákona.“ Krajský soud ze skutečností uvedených žalobkyní zjistil, že je nemajetná, s nízkým příjmem bez možnosti jeho aktuálního zvýšení, přičemž žalobkyně nemá dostatečné prostředky k zaplacení soudních poplatků; proto jí výrokem I. v záhlaví označeného usnesení osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu přiznal. [3] Krajský soud však výrokem II. v záhlaví označeného unesení zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů. Konstatoval, že aby mohl být žalobci v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ustanoven advokát, musí být splněny dvě podmínky stanovené § 35 odst. 10 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“): 1) žalobce nemá dostatečné finanční prostředky, a jeli současně zřejmé, že s ohledem na své poměry není žalobce schopen v řízení před soudem bez poskytnutí právní pomoci řádně uplatňovat svá práva. Podle názoru krajského soudu ovšem žalobkyně nesplnila druhou zákonem stanovenou podmínku. Krajský soud tak uvedl, že rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, která ukládá krajským soudům povinnost ustanovit advokáta v případě, že jde o věc po skutkové nebo právní stránce složitou, a jestliže potřeba ochrany práv účastníka v soudním řízení vyjde najevo např. z jeho nekvalifikovaných podání, kdy obsahová a formální úroveň v podání je rozhodujícím kritériem (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004  64, nebo ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 As 117/2013  17). [4] Krajský soud však dospěl k závěru, že žalobkyně podala žalobu, jejíž obsahová úroveň odpovídá zákonným požadavkům, je z ní zřejmé, jaké správní rozhodnutí a jakého správního orgánu žalobkyně napadá, z jakých důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné (i přesto, že důvody jsou formulovány stručně). Stejně tak žaloba podle krajského soudu obsahovala srozumitelný petit. Žalobkyně zároveň neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, které by jí bránily hájit svá práva před soudem. Krajský soud současně ani nezjistil, že by žalobkyně trpěla takovými zdravotními obtížemi, které by jí bránily v přístupu k soudu a v ochraně jejích práv před soudem, včetně účasti na jednání. Krajský soud také uvedl, že vzal rovněž v úvahu, že nejde o příliš složitou problematiku. Proto podle jeho závěrů nebyly splněny podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů. [5] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla předmětné usnesení kasační stížností z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud dle názoru stěžovatelky nesprávně posoudil otázku, zda je vhodné jí ustanovit zástupce. Stěžovatelka zdůrazňuje, že je právní laik, a tudíž není schopna zhodnotit veškeré důsledky soudního řízení. Stěžovatelka je těžce zdravotně hendikepována, a její hendikep ji do značné míry diskvalifikuje při kontaktu s orgány státní moci. Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. K tomu zdejší soud podotýká, že stěžovatelka v petitu sice formálně brojí proti oběma výrokům napadeného usnesení (viz odst. [2] a [3] výše), fakticky však napadá pouze výrok o zamítnutí žádosti na ustanovení zástupce – proto kasační soud přezkoumával jen výrok II. napadeného usnesení. [6] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 3 písm. d) s. ř. s. s účinností od 1. 1. 2026 platí, že kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Podle § 104 odst. 3 písm. e) s. ř. s. dále platí, že kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na ustanovení zástupce. [7] Novelou s. ř. s., provedenou zákonem č. 314/2025 Sb., účinnou od 1. 1. 2026, zákonodárce zavádí nepřípustnost u kasačních stížností, které směřují proti rozhodnutím, jimiž krajské soudy rozhodly o žádosti o osvobození od soudního poplatku nebo o návrhu na ustanovení advokáta. Jelikož však přezkoumávané usnesení krajský soud vydal v říjnu roku 2025 a stěžovatelka podala kasační stížnost dne 27. 10. 2025, tedy před účinností zmíněné novely, musí Nejvyšší správní soud postupovat podle dřívější právní úpravy, tedy účinné do 31. 12. 2025, která tento typ rozhodnutí ze soudního přezkumu nevylučovala (k tomu viz také přechodná ustanovení obsažená v čl. XI části sedmé zákona č. 314/2025., body 1. a 3.). [8] Než mohl Nejvyšší správní soud dále přistoupit k vypořádání námitek obsažených v kasační stížnosti, musel posoudit otázku její přijatelnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. [9] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006  39, č. 933/2006 Sb. NSS, je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad práva a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. Přijatelnost kasační stížnosti by rovněž dle výše citovaného usnesení č. j. 1 Azs 13/2006  39 zakládalo zásadní pochybení krajského soudu při výkladu hmotného či procesního práva, pokud by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Tato kritéria přijatelnosti kasační stížnosti jsou použitelná i po novele § 104a odst. 1 s. ř. s., která s účinností od 1. 4. 2021 rozšířila okruh případů, při jejichž přezkumu se posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (viz například usnesení tohoto soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021  28, č. 4219/2021 Sb. NSS, či ze dne 5. 8. 2021, č. j. 10 Azs 196/2021  30). V kontextu zmíněné novely rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rovněž v usnesení ze dne 16. 4. 2025, č. j. 2 As 361/2023  35, vyslovil, že pro nepřijatelnost lze odmítnout také kasační stížnost podanou proti procesním rozhodnutím krajských soudů vydaným ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce. [10] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního pos