21 As 268/2025 – Nejvyšší správní soud

21 As 268/2025- 27 - text  21 As 268/2025 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: P. S., zastoupený JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem Bráfova tř. 52, Třebíč, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Ke Skalce 5907/47, Jihlava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2025, č. j. 29 A 17/2025  30, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Městský úřad Velké Meziříčí (dále jen „stavební úřad“) dne 2. 10. 2024 vyzval telefonicky žalobce k zastavení stavebních prací na montáži oplocení mezi rodinnými domy č. p. X a Y ve V. a mezi přilehlými zahradami na pozemcích parcelní č. A a B v katastrálním území V. (dále jen „stavební práce“). Stavební úřad poté vydal rozhodnutí ze dne 4. 10. 2024, č. j. VÝST/64014/2024kř/13070/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým zakázal provádění stavebních prací dle § 294 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“). [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 2. 2025, č. j. KUJI 15186/2025, zamítl odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 27. 11. 2025, č. j. 29 A 17/2025 – 30, zamítl jako nedůvodnou. Žalobce předně namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, spočívající jednak v nedostatku důvodů rozhodnutí, protože se žalovaný nedostatečně vypořádal s odvolacími námitkami žalobce, jednak v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, neboť stručné závěry žalovaného nemají oporu ve spise, resp. odkazují pouze na fotografie pořízené sousedy, bez místního šetření. Žalobce dále namítal, že v rozhodnutí absentuje zdůvodnění, jaké konkrétní parametry má stavba, která byla pozastavena, a nezákonnost výzvy stavebního úřadu k bezodkladnému zastavení prací, učiněné telefonicky. [4] Krajský soud v napadeném rozsudku neshledal, že by rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné. Přisvědčil sice tvrzení žalobce, že rozhodnutí žalovaného neobsahuje podrobnější vypořádání některých odvolacích námitek, nicméně z odůvodnění rozhodnutí žalovaného (i prvostupňového rozhodnutí) dle krajského soudu vyplývá, na základě jakých skutečností a jakých podkladů dospěly správní orgány k závěrům, které se odrazily ve výrocích rozhodnutí. [5] Krajský soud nejprve rekapituloval příslušnou právní úpravu zakotvenou ve stavebním zákoně a dovodil, že tato úprava v podstatě odpovídá předchozí právní úpravě v § 134 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Krajský soud dovodil, že výzva k bezodkladnému zastavení prací slouží jen jako apelativní a informativní nástroj, který představuje prvotní názor stavebního úřadu, že stavba je prováděna bez příslušného povolení či v rozporu s ním. O tom, že stavba je prováděna bez příslušného povolení či v rozporu s ním, musí být jasno nejpozději v rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o zastavení prací na stavbě. Aby měla výzva k bezodkladnému zastavení stavebních prací zákonem předpokládané účinky, je nutné prokázat, že stavební činnost byla prováděna v rozporu se stavebním zákonem již v okamžiku vydání této výzvy (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2021, č. j. 10 As 248/2021 – 43, a ze dne 13. 4. 2023, č. j. 4 As 121/2022 – 37). [6] Dle krajského soudu bylo provádění stavby prokázáno obsahem správního spisu (zejména fotodokumentace, na níž je patrné i zaměření výšky plotu) a nepřímo i vyjádřením žalobce v průběhu správního řízení, který stavbu nezpochybňoval, naopak ji obhajoval. Krajský soud dále nepřisvědčil tvrzení žalobce, že mu nebylo známo, že stavba je v rozporu se zákonem, resp. že neodpovídá parametrům jednoduché stavby ve smyslu § 1 písm. e) Přílohy č. 2 stavebního zákona. Žalobce na tyto parametry sám odkazoval v průběhu odvolacího řízení. [7] Stavební úřad dle krajského soudu nepochybil, pokud neprovedl kontrolní prohlídku na místě a vycházel pouze z fotodokumentace stavby předložené sousedy žalobce. Dle § 294 odst. 1 písm. a) stavebního zákona může stavební úřad i bez provedené kontroly zakázat stavební nebo montážní činnost, jeli prováděna v rozporu s tímto zákonem nebo jinými právními předpisy. V případě stavby bez příslušného povolení, dle krajského soudu, stačí stavebnímu úřadu zjistit, že probíhají stavební práce, a v rámci úřadu ověřit, zda pro stavbu vydal příslušná opatření. To stavební úřad v nyní projednávané věci učinil. [8] Námitky žalobce, že není zřejmé, o jakou stavbu se jedná, resp. že zákazem stavebního úřadu bylo jednou provždy žalobci zakázáno budovat plot mezi danými pozemky, lze dle krajského soudu považovat za účelové. Rozhodnutí stavebního úřadu o nařízení zastavení stavební činnosti podle § 294 stavebního zákona nepředstavuje definitivní rozhodnutí o legalitě samotné stavby, které by opravňovalo stavební úřad k nařízení jejího odstranění. K tomu slouží rozhodnutí o nařízení odstranění stavby; v průběhu tohoto řízení může žalobce uplatnit své námitky obhajující legalitu stavby plotu, resp. může učinit příslušné kroky k jeho dodatečné legalizaci v souladu se stavebním zákonem. [9] Proti rozsudku krajského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody stěžovatel podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [10] Kasační argumentaci stěžovatel rozdělil do celkem šesti okruhů. V prvním namítá, že krajský soud nesprávně posoudil nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného a stavebního úřadu, neboť nahradil chybějící odůvodnění správních rozhodnutí odkazem na „jiný procesní úkon“ (na přípis stavebního úřadu o předání spisu) a nereagoval na námitku stěžovatele, že žalovaný ignoroval jeho odvolací námitky v části a) – o). [11] V druhém okruhu námitek stěžovatel brojí proti závěru krajského soudu o prokázání toho, že stavební činnost prováděl v rozporu se zákonem. Napadený rozsudek se dle stěžovatele odvolává na závěry judikatury kasačního soudu, že je nutné prokázat rozpor stavební činnosti se stavebním zákonem již v okamžiku vydání výzvy k bezodkladnému zastavení prací. Následně ale bez kritického rozboru konkrétních důkazů pouze konstatuje, že tomu tak bylo. Dále dle stěžovatele ze správního spisu nevyplývá, že by stavební úřad provedl řádné měření výšky stavby; krajský soud také nevysvětlil, v čem spatřuje „přiznání“ stěžovatele ke stavbě plotu, a bagatelizuje absenci kontrolní prohlídky. [12] Ve třetím okruhu námitek stěžovatel tvrdí, že krajský soud nevypořádal žalobní námitku o „neurčitosti, nepřezkoumatelnosti a faktické nevykonatelnosti“ výroku rozhodnutí stavebního úřadu. V napadeném rozsudku chybí úvaha, zda výrok rozhodnutí dostatečně individualizuje stavbu, zda je možné zákaz vykonat; není zřejmé, jaké práce pod něj mají spadat a zda zákaz formulovaný bez časové a obsahové hranice nepředstavuje nepřípustný zákaz pro futuro. Krajský soud dle stěžovatele neodůvodnil ani závěr, že jsou žalobní tvrzení stěžovatele o „zákazu jednou provždy“ účelová. [13] Ve čtvrtém okruhu stěžovatel uvádí, že napadený rozsudek je vnitřně rozporný. Tento rozpor spatřuje v tom, že krajský soud sice popsal v odstavci 12 napadeného rozsudku správný postup dle § 294 stavebního zákona, avšak již podle toho nehodnotil skutečný postup stavebního úřadu. [14] V pátém okruhu stěžovatel namítá, že krajský soud nevypořádal jeho žalobní námitku, že telefonický hovor není ústní výzvou, jak je uvedeno v odůvodnění napadeného správního rozhodnutí. Krajský soud neuvedl, zda pokládá telefonický hovor za „ústní výzvu“, zda považuje takto udělený pokyn za zákonný, a nevypořádal se s námitkou, že bez kontroly na místě nelze ústní výzvu učinit. [15] Závěrečná šestá kasační námitka má dle stěžovatele „spíše doplňkový charakter“ a týká se opožděnosti odvolání, tvrzené žalovaným v jeho vyjádření k žalobě (žalovaný však ve svém rozhodnutí opožděnost nekonstatoval a o odvolání rozhodl meritorně – pozn. NSS). Stěžovatel v řízení před krajským soudem s tímto tvrzením polemizoval ve své replice k vyjádření žalovaného. Napadený rozsudek se k této otázce nevyjadřuje. [16] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí, vyjádření k žalobě a ztotožnil se s argumentací krajského soudu v napadeném rozhodnutí. Žalovaný navrhuje, aby byla kasační stížnost zamítnuta. [17] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s