22 Afs 184/2025 — Nejvyšší správní soud

22 Afs 184/2025- 47 - text 22 Afs 184/2025 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: České loděnice a.s., se sídlem Vítězství 56, Děčín, zastoupena Mgr. Janem Košťálkem, advokátem se sídlem Malostranské náměstí 203/14, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: AZAM - insolvence, v.o.s., se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2023, čj. 11678/23/ 520011433710862, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 8. 2025, čj. 16 Af 12/202379, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku řeší spor, který se postupně zkoncentroval na otázku prokázání zůstatkové, resp. vstupní ceny prodaného nemovitého majetku žalobkyně ve smyslu § 29 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o daních z příjmu“). Zůstatková cena nyní sporných nemovitostí (nacházejících se v provozu žalobkyně označovaném jako „středisko Mělník“) byla uplatněna jako náklad za účelem daňového odpisu ve smyslu § 24 odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů. Orgány finanční správy došly k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat vstupní cenu majetku, resp. že neodstranila nesrovnalosti, které vyvolávaly pochybnosti o její skutečné výši, s čímž se ztotožnil i krajský soud. Nejvyšší správní soud neshledal na podkladě kasační stížnosti důvod k přehodnocení uvedeného závěru. [2] Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) zahájil u žalobkyně dne 11. 10. 2016 daňovou kontrolu na daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014, a to v rozsahu všech skutečností rozhodných pro správné zajištění a stanovení daně za kontrolované zdaňovací období. [3] Správce daně v návaznosti na daňovou kontrolu vydal dne 13. 11. 2018 dodatečný platební výměr, čj. 2378103/18/2503-50521-508098 (dále též „platební výměr“), jímž žalobkyni za zdaňovací období roku 2014 zrušil daňovou ztrátu z příjmů právnických osob v částce 11 571 025 Kč, doměřil daň z příjmů právnických osob ve výši 24 000 040 Kč a uložil povinnost uhradit související penále ve výši 4 800 008 Kč z doměřené daně a ve výši 115 710 Kč ze zrušené ztráty. [4] Žalobkyně napadla rozhodnutí odvoláním. Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný změnil napadený platební výměr tak, že částku doměřené daně snížil na 3 919 890 Kč, ponechal zrušení daňové ztráty ve výši 11 571 025 Kč, změnil výši penále z doměřené daně na částku 783 987 Kč a ponechal výši penále ze zrušené daňové ztráty na částce 115 710 Kč. [5] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. V rozsahu, v kterém jeho závěry stěžovatelka napadá kasační stížností, se zabýval zejm. prokázáním vstupní ceny nemovitostí ve středisku Mělník, resp. pozemků, které žalobkyně evidovala na interních dokladech INT86 a INT87. Krajský soud nesouhlasil se závěrem žalobkyně, že vstupní cena byla prokázána kupní smlouvou ze dne 29. 6. 2006 uzavřenou mezi prodávající společností AGENTURA ALEX s. r. o. a kupující společností NOVA CZECH HOLDING s. r. o. (dále též „kupní smlouva ALEX“), která je s ohledem na pozdější fúzi právní předchůdkyní žalobkyně. Krajský soud souhlasil se závěry žalovaného, že pozemky byly podle kupní smlouvy zakoupeny za částku 43 113 375 Kč, avšak v projektu fúze byly převzaty v částce ve výši 42 795 697 Kč, přičemž v této výši byly nadále evidovány i na jednotlivých inventárních kartách majetku, jakož i s tím, že rozpor mezi těmito částkami nebyl žalobkyní vysvětlen, přičemž povinnost prokázat skutečnosti svědčící o oprávněnosti odpočtů tížila žalobkyni. Vysvětlení žalobkyně, že rozdíl mezi jednotlivými částkami byl dán uplatněním rozdílného kurzu při přepočtu z eur, krajský soud odmítl jako opožděně uplatněný žalobní bod, neboť byl poprvé vznesen až při ústním jednání, tedy několik měsíců po uplynutí koncentrační lhůty. Krajský soud nepřisvědčil ani žádné další žalobní argumentaci, kterou žalobkyně uplatnila. Rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). V prvním okruhu stížních námitek stěžovatelka poukazuje na nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. Té se podle stěžovatelky dopustil krajský soud tím, že nevypořádal veškerou předestřenou argumentaci. Tu buď chybně považoval za opožděnou, nebo pouze nekriticky převzal závěry žalovaného, aniž by reagoval na podstatu uplatněných námitek. V dalším okruhu stížních námitek stěžovatelka rozporovala právní posouzení krajského soudu a žalovaného. Stěžovatelka se domnívá, že vstupní cenu majetku v řízení spolehlivě prokázala. Při posouzení odchylky mezi kupní cenou a evidovanou částkou dle projektu fúze krajský soud postupoval formalisticky a v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. [7] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný odkázal na vyjádření k žalobě a spisový materiál. Žalovaný se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že námitka o rozdílnosti kurzového přepočtu byla uplatněna opožděně. Rozsudek krajského soudu nepovažuje za nepřezkoumatelný. Souhlasí i s věcnými závěry krajského soudu. Zdůraznil, že se téměř identicky koncipovanými námitkami zabýval již v rozhodnutí o odvolání, přičemž jeho závěry krajský soud potvrdil. Žalovaný setrvává na názoru, že pořizovací cena pozemků ve středisku Mělník nebyla prokázána, neboť se údaje v kupní smlouvě lišily od údajů v interní (účetní) evidenci. [8] Nejvyšší správní soud zaslal kasační stížnost k vyjádření i osobě zúčastněné na řízení (jako insolvenční správkyni stěžovatelky). Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] V prvním okruhu námitek stěžovatelka dovozovala nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. [12] Podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o zásadních a pro danou věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za mylnou (nálezy ÚS ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, či ze dne 1. 6. 2005, čj. 2 Azs 391/2004-62). [13] Vymezeným požadavkům krajský soud dostál. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, z jakého skutkového stavu vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Krajský soud dostatečně zdůvodnil, proč neshledal uplatněné námitky důvodné (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, ze dne 31. 1. 2008, čj. 4 Azs 94/2007107, ze dne 21. 8. 2008, čj. 7 As 28/2008-76, usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-74). [14] Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu nezakládají ani jeho úvahy ohledně argumentace vznesené při ústním jednání, která se týkala kurzových rozdílů při výpočtu částky pořizovací ceny. Krajský soud řádně zdůvodnil, z jakého důvodu považuje tuto argumentaci za opožděnou, a tedy proč se jí nemůže věcně zabývat (srov. bod 34 napadeného rozsudku). [15] Nejvyšší správní soud považuje tyto důvody za souladné s právní úpravou a judikaturou. [16] Dle § 71 odst. 2 in fine s. ř. s. platí, že rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby. Lhůtu pro podání žaloby proti správnímu roz