22 Afs 289/2025 — Nejvyšší správní soud

22 Afs 289/2025- 57 - text  22 Afs 289/2025-64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: Alegri Inc. s.r.o., se sídlem Korunní 588/4, Praha 2, zastoupená JUDr. Jakubem Hlínou, LL.M., advokátem se sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2025, čj. 11863/25/5100-41453-713295, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2025, čj. 9 Af 13/2025-75, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval splněním podmínek pro vydání zajišťovacích příkazů podle § 167 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, včetně splnění podmínek jejich okamžité vykonatelnosti podle § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. [2] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále „správce daně“) vydal dne 22. 1. 2025 čtyři zajišťovací příkazy, čj. 376133/25/2080-81541-609327, čj. 376410/25/2080-81541-609327, čj. 376532/25/2080-81541-609327 a čj. 376805/25/2080-81541-609327 (dále „zajišťovací příkazy“). Zajišťovacími příkazy žalobkyni uložil, aby okamžikem jejich vydání zajistila úhradu dosud nestanovené daně z přidané hodnoty (dále „DPH“) za zdaňovací období měsíců března, dubna, května a června 2024, celkově ve výši 8 354 729 Kč. Proti zajišťovacím příkazům podala žalobkyně odvolání. Žalovaný jej napadeným rozhodnutím zamítl. Žalobkyně následně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou. Městský soud v Praze ji shora označeným rozsudkem zamítl. [3] Městský soud nejprve vymezil podmínky vydání zajišťovacího příkazu. Dospěl k závěru, že první podmínka byla splněna. U žalobkyně byla v dostatečné míře zjištěna odůvodněná obava, že jí bude v budoucnu stanovena daň ve smyslu § 167 daňového řádu z důvodu její účasti na daňovém podvodu. [4] Správce daně identifikoval narušení neutrality daně. Popsal jednotlivé články řetězce včetně jeho grafického znázornění, mechanismus daňového podvodu a zjištěné nestandardnosti. Žalobkyně měla v podvodném řetězci vystupovat na pozici tzv. „profit taker“ (příjemce prospěchu), jemuž plyne výhoda z účasti na podvodném řetězci ve formě uplatnění osvobození od daně při dodání zboží (v tomto případě elektroniky) do jiného členského státu (Estonsko), a to v hodnotě 9 487 798 Kč za březen 2024, 2 677 848 Kč za duben 2024, 17 655 139 Kč za květen 2024 a 9 963 636 Kč za červen 2024. Z tohoto zboží nebyla v Estonsku společností MaxNordHouse přiznána, a tedy ani uhrazena daň. MaxNordHouse vystupovala v řetězci na pozici „missing trader“ (ztracený obchodník). [5] Městský soud se ztotožnil se žalovaným, že k narušení neutrality daně u společnosti MaxNordHouse došlo tím, že společnost nepřiznala daň z plnění, které jí žalobkyně dodala. Za takové situace správce daně není povinen zjišťovat další skutečnosti, nadto takové, které svou povahou spadají do řízení nalézacího. Nebylo proto nutné, aby správce daně „pátral“, jakým způsobem MaxNordHouse se zbožím dále naložila. Po správci daně rovněž nelze požadovat, aby v rámci zajišťovacího příkazu postavil najisto a detailně prokazoval veškeré skutečnosti významné pro stanovení daně. Pro takový postup je místo v řízení o stanovení (doměření) daně. [6] Zjištění správce daně nadto svědčí závěru, že se MaxNordHouse nedopustila podnikatelského selhání či administrativního pochybení. Nelze opomenout, že takto nejednala ojediněle. Skutková zjištění dále nasvědčují, že jednatel MaxNordHouse je tzv. „bílý kůň“. Společnost sídlí na virtuální adrese. Nebylo zjištěno, že by veřejně prezentovala svou činnost. Dle veřejného rejstříku se zabývá prodejem dřeva a stavebních materiálů, tedy činností nijak nesouvisející se žalobkyní dodaným plněním (elektronikou). Nestandardní okolnosti byly zjištěny rovněž u žalobkyně: sídlo na virtuální adrese, nevlastní motorové vozidlo, v provozovně nebyl nikdo zastižen, jednoduché webové stránky s toliko obecnými informacemi, nemá zřízen bankovní účet u tuzemských poskytovatelů. [7] Soud nepopřel, že by jednotlivá zjištění sama o sobě mohla mít i jiné legitimní důvody. Je ovšem nezbytné hodnotit je v celkovém kontextu. Vymezené nestandardnosti ve svém souhrnu v dostatečné míře odůvodňují obavu (ve spojení s narušením neutrality daně), že v doměřovacím řízení bude prokázáno, že posuzovaný obchodní řetězec měl podvodný účel. [8] Přestože žalovaný označil pravděpodobnost v budoucnu stanovené daně za „slabou“, městský soud ji pro účely vydání zajišťovacích příkazů shledal dostačující. Závěr o účasti žalobkyně na podvodné struktuře není pouhou spekulací. Daňové orgány založily své závěry na konkrétních informacích (opakované uplatňování osvobození od daně ve vztahu k nepřiznanému plnění za současné existence nestandardních okolností). Přesvědčivě nastínily mechanismy fungování podvodné struktury. Rovněž jednoznačně popsaly, v čem spočívá výhoda žalobkyně z účasti na podvodném řetězci. [9] Městský soud se následně zabýval existencí důvodů svědčících o budoucí nedobytnosti daně (druhá podmínka). [10] Shledal, že zjištěné okolnosti (majetek skládající se z oběžných aktiv, bezprostřední převádění peněžních prostředků z bankovních účtů formou bezhotovostních převodů na účty třetích osob, neexistence bankovního účtu u českých poskytovatelů) prokazují existenci odůvodněné obavy, že stanovená daň bude v době její vymahatelnosti nedobytná nebo bude její vybrání spojeno se značnými obtížemi. Tvrzení žalobkyně (že je plátcem DPH v ČR, má zde sídlo, disponuje řádně evidovanými bankovními účty, není vůči ní vedeno exekuční či insolvenční řízení, „promptní obchod“ je podstatou jejího podnikání) přitom nejsou způsobilé tento závěr vyvrátit. [11] K námitce, že daňové orgány vycházely z neaktuálních údajů za rok 2023, soud podotkl, že ke dni vydání zajišťovacích příkazů nebyly aktuálnější účetní výkazy k dispozici. Po správci daně přitom nelze požadovat, aby s vydáním zajišťovacích příkazů vyčkával na zpracování novějších účetních dokumentů daňovým subjektem. [12] Žalobkyně namítala, že žalovaný neprovedl relevantní důkazy, které navrhla. E-mailovou komunikací mezi ní a MaxNordHouse se snažila vyvrátit závěr žalovaného o zapojení tzv. „bílého koně“ a poukázat na selektivní hodnocení důkazů ze strany žalovaného. Nájemní smlouvou ke skladovacím prostorám, fotografiemi skladu a pracovními smlouvami zaměstnanců poukazovala na rozpor v tvrzeních žalovaného. Žalovaný totiž nezpochybnil, že žalobkyně má sklad pronajatý a má zaměstnance, kteří v něm pracují, ovšem nemožnost ověření skladových prostor uvedl jako jednu z nestandardních okolností svědčících o podvodném jednání. Za účelem prokázat, že fungování jejího obchodního modelu odpovídá běžné podnikatelské činnosti, žalobkyně předložila sadu účetních dokumentů. Konečně účetními výkazy za rok 2024 poukazovala na svou ekonomickou situaci v době vydání zajišťovacích příkazů, čímž se snažila zpochybnit závěr o existenci důvodných obav o budoucí dobytnost daně. [13] Městský soud shledal námitku žalobkyně nedůvodnou. Provedení jí navržených důkazů považoval za nadbytečné. K e-mailové komunikaci uvedl, že její provedení by nemohlo zvrátit důvodné podezření, že člen představenstva MaxNordHouse je tzv. bílý kůň. Podpis pod e-mailem nemůže zpochybnit zjištění plynoucí z chování této osoby při osobním jednání. K nájemní smlouvě, fotografiím skladu a pracovním smlouvám zaměstnanců uvedl, že žalovaný nezpochybňoval, že žalobkyně používá prostory jako sklad. Tyto důkazní prostředky navíc nebyly způsobilé vyvrátit, že na místě nebyl správcem daně nikdo zastižen. K účetním dokumentům uvedl, že směřovaly k prokázání fakticity plnění, o níž však mezi stranami nebylo sporu. [14] K účetním výkazům za rok 2024 soud uvedl, že žalobkyně nijak nerozporovala, že její aktiva jsou tvořena téměř výhradně oběžnými aktivy. Předložené účetní závěrky nemohly vyvrátit ani zbylá skutková zjištění jako kvapné převádění peněžních prostředků či vedení účtu pouze u zahraničních bank. Míru zadlužení a výši zisku (resp. ztráty) žalobkyně je nutno chápat spíše jako podpůrné argumenty. Změna těchto ekonomických ukazatelů nemohla závěry daňových orgánů stran existence odůvodněné budoucí obavy zvrátit. [15] Městský soud se rovněž zabýval okamžitou vykonatelností zajišťovacích příkazů. [16] Uvedl, že pokud žalobkyně nevlastní žádný nemovitý majetek, její movitý majetek je toliko vysoce likvidní a prakticky veškeré finanční prostředky z bankovních účtů okamžitě převádí na účty třetích osob, svědčí to o hrozícím nebezpečí z prodlení ve smyslu § 103 zákona o dani z přidané hodnoty. Za této situace nejsou splněny podmínky pro uložení jistoty žalobkyni dle § 167 odst.