22 As 224/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 224/2025- 40 - text  22 As 224/2025-43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové ve věci navrhovatelů: a) J. D., b) O. D., oba zastoupeni Mgr. Jaroslavem Kadlecem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti odpůrci: městys Libice nad Doubravou, se sídlem Zámecká 47, Libice nad Doubravou, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – územního plánu Libice nad Doubravou, vydaného usnesením zastupitelstva obce ze dne 25. 4. 2024, č. 159/12/ZM/20222026, v části týkající se pozemků parc. č. X a XA v katastrálním území Ch., o kasační stížnosti navrhovatelky b) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 7. 2025, čj. 30 A 27/2025134, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 7. 2025, čj. 30 A 27/2025134, se ruší. II. Opatření obecné povahy – územní plán Libice nad Doubravou, vydaný usnesením zastupitelstva obce ze dne 25. 4. 2024, č. 159/12/ZM/2022-2026, se ruší v části vymezení plochy „zeleně – soukromé a vyhrazené (ZS)“ na pozemcích parc. č. X a XA v katastrálním území Ch., a to dnem právní moci tohoto rozsudku. III. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce b) na náhradě nákladů řízení 25 210 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Jaroslava Kadlece, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Navrhovatel a) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení [1] V tomto rozsudku se Nejvyšší správní soud zabýval přiměřeností části územního plánu, která fakticky změnila možné využití pozemků navrhovatelů a nově je učinila nezastavitelnými. [2] Navrhovatelé jsou vlastníky pozemků parc. č. X a XA v katastrálním území Ch. Tyto pozemky byly do roku 2024 součástí zastavěného území postupem podle § 59 a § 60 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Pro katastrální území Ch. nebyl vydán územní plán. Fakticky tak tyto pozemky navrhovatelů byly pozemky, na kterých územně plánovací dokumentace umožňovala výstavbu například rodinného domu. [3] Výše uvedeným usnesením ze dne 25. 4. 2024 zastupitelstvo městyse Libice nad Doubravou vydalo územní plán, který zahrnoval i katastrální území Ch.. Územní plán ponechal pozemky navrhovatelů v zastavěném území, určil však na nich plochu „zeleně – soukromé a vyhrazené (ZS)“ (viz výřez z hlavního výkresu grafické části územního plánu – pozemky navrhovatelů jsou zelená plocha ZS v levém dolním rohu): [OBRÁZEK] [4] Plocha zeleně – soukromé a vyhrazené (ZS) má podle územního plánu hlavní využití: zeleň na soukromých pozemcích a zahradách. Pokud jde o stavby jsou přípustným využitím pouze různé stavby pro ochranu přírody a krajiny, či drobné hospodářské stavby (maximální velikost zastavěné plochy objektu: 20 m2). Mezi účastníky není sporné, že tato plocha neumožňuje stavbu rodinného domu. [5] Odpůrce zahrnutí pozemků navrhovatelů do tohoto druhu plochy odůvodnil následovně. Dotčené pozemky jsou v katastru nemovitostí vedeny jako zahrady, jedná se tedy o okrajové pozemky utvářející kompaktní tvar sídla (jižní okraj sídla Ch.). Pozemky jsou jako zahrady využívány, od okolní volné zemědělské krajiny jsou odděleny obvodovou vegetací. Dotčené pozemky nebyly zařazeny do ploch smíšených obytných – venkovských (SV), neboť toto využití neodpovídá stávajícímu využití pozemků. Dle katastru nemovitostí se jedná o zahrady, ale fakticky tyto pozemky nejsou oploceny ani netvoří součást souboru pozemků souvisejících se stávajícím objektem rodinného domu nebo rekreačního objektu – to je hlavní důvod pro zahrnutí těchto pozemků do stabilizovaných ploch zeleně soukromé a vyhrazené (ZS). Zatímco okolní pozemky zahrad jsou součástí ploch smíšených obytných – venkovských (SV), neboť vždy vlastnicky náležejí k pozemku stávajících budov a jsou užívané v souvislosti s využíváním těchto budov. [6] Odpůrce zároveň zamítl námitku navrhovatelů, kterou proti tomuto zařazení brojili. Uvedl, že pozemky nejsou zastavěnými stavebními pozemky, nejsou stavebními prolukami, není na nich pozemní komunikace, není zde veřejné prostranství, nejsou obklopeny ostatními pozemky zastavěného území, hraničí s nimi pouze ze dvou stran, takže nesplňují požadavky § 58 odst. 2 dosavadního stavebního zákona. Proto jsou v návrhu územního plánu sice zařazeny do zastavěného území, ale je zde adekvátní funkce k tomuto území, a to zeleň soukromá a vyhrazená. Toto je v souladu s ochranou veřejných zájmů, kdy dle § 18 odst. 4 stavebního zákona územní plánování ve veřejném zájmu chrání nezastavěné území. Pozemky se nacházejí v okrajové linii sídla Ch. a jednoznačně je to cíp vybíhající do volné nezastavěné krajiny, které tvoří přechodové pásmo s drobnou zelení mezi zástavbou a volnou krajinou a jako takové by nemělo být zastavěno. Pozemky nemají stejný charakter jako ostatní pozemky v okolí, neboť ty jsou zahradami k rodinným domům. Jedná se pouze o louku, nikoli zahradu ke stavbě pro bydlení. [7] Odpůrce dodal, že vlastník pozemku nemá právní nárok na stanovení takových podmínek rozvoje plochy zahrnující pozemky v jeho vlastnictví, které by plně vyhovovaly pouze jeho soukromoprávním zájmům, neboť cílem územního plánování je dosáhnout obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území (§ 18 odst. 2 stavebního zákona). Jde tedy o nalezení spravedlivé rovnováhy mezi soukromým zájmem a zájmem veřejným, kdy ve veřejném zájmu je zde nutné chránit nezastavěné území, jak územnímu plánování ukládá § 18 odst. 4 stavebního zákona a § 4 odst. 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Na schválení konkrétní úpravy územního plánu neexistuje subjektivní právo. [8] Krajský soud v Hradci Králové návrh navrhovatelů na zrušení určení plochy „zeleně – soukromé a vyhrazené (ZS)“ na jejich pozemcích zamítl. Shledal, že odpůrce svůj postup při stanovení funkčního využití pozemků navrhovatelů řádně odůvodnil a nijak při tom nevybočil z mezí vyplývajících z judikatury Nejvyššího správního soudu. [9] V odůvodnění územního plánu odpůrce uvedl, že plochy zeleň – soukromá a vyhrazená (ZS) vymezuje v zastavěném území na plochách soukromých zahrad či sadů tam, kde není účelné zahrnovat zeleň do ploch smíšených obytných, zejména z důvodu ochrany ploch zeleně vázaných na volnou krajinu a systém mimosídelní zeleně před zastavěním. V této souvislosti poukázal na veřejný zájem na ochraně krajinného rázu území, jehož zvýšená hodnota je mimo jiné potvrzena existencí CHKO Železné hory a přírodními rezervacemi Svatomariánské údolí a Údolí Doubravy. Dle odpůrce je nutno tuto krajinu chránit před nežádoucími zásahy formou omezení možnosti umisťování staveb ve volné krajině. [10] Účelem posuzované regulace je především ochrana krajinného rázu území. Takový účel krajský soud považoval za zcela legitimní. Zvolený prostředek (vymezení zastavitelných ploch ve vazbě na stávající zástavbu doplňováním proluk a utvářením kompaktního tvaru sídel) pak krajský soud hodnotil jako přiměřený pro dosažení tohoto účelu. [11] Jako nedůvodnou krajský soud shledal také námitku nerovného přístupu při vytváření územního plánu. Odpůrce řádně vysvětlil, z jakého důvodu zahrnul sousední pozemky, které jsou v katastru nemovitostí rovněž vedeny jako zahrady, do ploch smíšených obytných - venkovských (SV). Podle odpůrce tyto pozemky vlastnicky náležejí k pozemkům stávajících budov a jsou užívané v souvislosti s nimi. Naopak pozemky navrhovatelů takovou funkční či jinou vazbu k žádným budovám nemají (což navrhovatelé nijak nerozporují). K dalším pozemkům jiných vlastníků, na které navrhovatelé poukazovali v námitce uplatněné v rámci opakovaného veřejného projednání návrhu územního plánu, odpůrce uvedl, že jsou umístěny jinde ve správním území Libice nad Doubravou a není možné je srovnávat s pozemky navrhovatelů. [12] Závěr o stanovení funkčního vymezení pozemků navrhovatelů v napadeném územním plánu tak je třeba chápat jako projev politické diskrece zastupitelského orgánu odpůrce, který byl učiněn při současném naplnění všech požadavků na takový projev. Za daných okolností soudu nepřísluší, aby do něj zasahoval a rušil napadenou část územního plánu jen na základě vyjádření odpůrce v průběhu soudního řízení, které vyvolává dojem, že by odpůrce vlastně rád navrhovatelům vyhověl. Pokud tomu tak skutečně je, může odpůrce přistoupit ke změně územního plánu k tomu určenou procedurou. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků [13] Navrhovatelka b) (stěžovatelka) se proti rozsudku krajského soudu bránila kasační stížností. Namítla, že vymezení plochy „zeleně – soukromé a vyhrazené (ZS)“ na jejích pozemcích je svévolné a diskriminující. Jiné srovnatelné pozemky takto vymezeny nejsou. Toto omezení vlastnického práva stěžovatelky je také nepřiměřené. Odpůrce ani krajský soud neprovedli test proporcionality. [14] Odpůrce ani navrhovatel a) se ke kasační stížnosti nevyjádřili. III. Posouzení Nejvyšším správ